26 Cdo 1998/2009 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1998/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 5. 2010 Spisová značka:26 Cdo 1998/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.1998.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Byty služební Nájem bytu Neplatnost právního úkonu Smlouva nájemní Společný nájem bytu manžely Výpověď z nájmu Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 704 odst. 1 obč. zák. § 709 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 6. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1998/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce F. H., zastoupeného Jiřím Matějíčkem, advokátem se sídlem v Přerově, Jiráskova 9, proti žalované RPG Byty, s.r.o., se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Gregorova 3/2582, IČ: 27769127, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Čs. Legií 5, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 388/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. února 2009, č. j. 42 Co 611/2008-86, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. února 2009, č. j. 42 Co 611/2008-86, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. dubna 2008, č. j. 16 C 388/2007-36, vyhověl žalobě a určil, že je neplatná výpověď žalované ze dne 26. září 2007 z nájmu žalobce k „bytu č. 13, I. kategorie, sestávajícímu ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, ve 3. patře domu č. p. 531 na ulici Čs. E. v obci O. - P.“ (dále též jen „výpověď z nájmu bytu“, resp. „výpověď“, „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. února 2009, č. j. 42 Co 611/2008-86, změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Z provedených důkazů vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především za zjištěno, že rozhodnutím o přidělení podnikového bytu vydaným bývalým Obvodním národním výborem v Ostravě 4 dne 12. června 1989 (dále jen „rozhodnutí“) byl žalobci podle § 24 zákona č. 41/1964 Sb. přidělen předmětný byt jako byt podnikový, že byt mu byl odevzdán do užívání na základě dohody o odevzdání a převzetí bytu ze dne 15. června 1989 (dále jen „dohoda“), že v té době byla vlastníkem domu a bytu společnost OKR, k. p., a žalobce byl jejím zaměstnancem, že k 30. listopadu 1993 svůj pracovní poměr ukončil a že dne 18. června 1994 uzavřel manželství. Dále zjistil, že rozhodnutím valné hromady ze dne 22. května 2006 byla rozdělena obchodní společnost OKD, a. s. (předchozí vlastník předmětného domu) a že k 31. květnu 2006 byla do obchodního rejstříku zapsána žalovaná jako jedna z nástupnických společností OKD, a. s., která je v současné době vlastnicí předmětného domu. Nakonec také zjistil, že dne 17. října 2007 byla žalobci doručena výpověď z nájmu bytu z důvodu, že předmětný byt bez vážných důvodů neužívá nebo ho užívá bez vážných důvodů jen občas (§ 711 odst. 2 písm. d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. – dále jen „obč. zák.“). Na tomto skutkovém základě odvolací soud především dovodil, že rozhodnutím a následnou dohodou vzniklo žalobci v roce 1989 právo osobního užívání podnikového bytu (§ 154 a § 155 zákona č. 40/1964 Sb., v tehdy účinném znění). Dále rovněž dovodil, že toto právo se k 1. lednu 1992 transformovalo na jeho právo nájmu služebního bytu (§ 871 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění po novele provedené zákonem č. 509/1991 Sb.), neboť k tomuto datu byt splňoval kritéria stanovená zákonem č. 102/1992 Sb. pro služební byty – vlastnicí předmětného domu byla obchodní společnost OKD, a. s., a byt byl účelově určen pro ubytování jejich pracovníků. Následně také dovodil, že přestal-li být žalobce zaměstnancem tehdejší vlastnice domu, nemělo to žádný vliv na charakter předmětného bytu, že i v době uzavření jeho manželství šlo o byt služební, jehož nájemcem byl pouze žalobce, a že v důsledku toho žalobci a jeho manželce nevzniklo uzavřením manželství právo společného nájmu bytu manžely (§ 709 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném v době uzavření manželství žalobce). Odvolací soud se neztotožnil s názorem, že v roce 2006, kdy se vlastnicí domu stala žalovaná, ztratil předmětný byt charakteru služebního bytu; navíc v této souvislosti – s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. listopadu 2002, sp. zn. 26 Cdo 584/2001 – konstatoval, že uvedený názor není pro danou věc právně významný, neboť i kdyby v té době (tedy po uzavření manželství žalobce) byt ztratil charakter bytu služebního, nevzniklo by žalobci a jeho manželce právo společného nájmu bytu proto, že pouhá změna charakteru bytu nemá za následek dodatečný vznik práva společného nájmu bytu manžely. Poté uzavřel, že účastníci jsou v dané věci z uvedených důvodů věcně legitimováni. Následně se zabýval otázkou naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. d/ obč. zák., tj. zda žalobce byt bez vážných důvodů neužívá nebo ho bez vážných důvodů užívá jen občas. V této souvislosti konstatoval, že žalobce důvodnost tohoto výpovědního důvodu přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. nezpochybnil. Protože s přihlédnutím k uvedenému neprokázal, že pro neužívání bytu má vážný důvod, odvolací soud dovodil, že je naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. d/ obč. zák.; proto vyhovující rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.”). Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o.s.ř. V dovolání především namítl, že „nejsou-li dále naplněny podmínky stanovené zákonem č. 102/1992 Sb., nájem služebního bytu se ze zákona mění na nájem bytu. U žalované nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 102/1992 Sb. a tudíž se ke dni převodu vlastnictví předmětného bytu na žalovanou nájem služebního bytu změnil na nájem bytu v obecném režimu. Ze samotného ustanovení § 709 občanského zákoníku nelze bez dalšího dovodit, že odchylky tímto ustanovením stanovené budou právně účinné i po zániku statusu služebního bytu“. Dále uvedl, že skutečnosti provázející změnu nájmu služebního bytu na nájem bytu (žalovaná nabyla vlastnické právo k více jak 44.000 bytů a na území Moravskoslezského kraje působí v oblasti zajišťování bytových potřeb občanů jako podnikatel s cílem dosáhnout zisk) lze postavit minimálně na roveň situaci, kdy vlastnické právo k bytům přechází na družstvo. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 26 Cdo 1313/2002 a 26 Cdo 2228/2004 a dovozoval, že i ve vztahu k předmětnému bytu vzniklo právo společného nájmu bytu manžely. Měl rovněž za to, že k aplikaci § 703 a § 704 obč. zák. postačí pouhá změna nájmu služebního bytu na nájem bytu; dodal, že přestane-li byt splňovat podmínky vymezené zákonem č. 102/1992 Sb. pro služební byty, ze zákona se nájem služebního bytu změní na nájem bytu – u manželů na společný nájem bytu manžely ve smyslu § 703 obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právními názory, které v dané věci zaujal odvolací soud, a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 5. února 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”). Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podl