26 Cdo 2068/2023 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2068/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 10. 2023 Spisová značka:26 Cdo 2068/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2068.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem prostoru sloužícího k podnikání (o. z.) Výpověď z nájmu Dotčené předpisy:§ 9 odst. 2 písm. a) předpisu č. 116/1990 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2068/2023-275 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně VLTAVÍN budo, s.r.o., se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, U Průhonu 1239/46, IČO 26494426, zastoupené JUDr. Petrou Buzkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 724/7, proti žalované městské části Praha 7, se sídlem v Praze 7, U Průhonu 1338/38, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu nebytového prostoru a o vzájemném návrhu žalované na vyklizení nebytového prostoru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 75/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2023, č. j. 28 Co 373, 374/2021-231, ve znění usnesení ze dne 4. 4. 2023, č. j. 28 Co 373, 374/2021-243, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2023, č. j. 28 Co 373, 374/2021-231, ve znění usnesení ze dne 4. 4. 2023, č. j. 28 Co 373, 374/2021-243, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 26. 2. 2020 domáhala určení, že je neoprávněná výpověď ze dne 12. 11. 2019 (dále jen „Výpověď“), kterou jí dala žalovaná z nájmu „nebytových prostor – suterénu, přízemí a 1. patra, o celkové rozloze 512 m2, v budově č. p. 1239, k. ú. Holešovice, v Praze 7, ul. U Průhonu č. o. 46“ (dále jen „Nebytové prostory“). Žalovaná pak vzájemným návrhem požadovala, aby žalobkyně předmětné nebytové prostory vyklidila. 2. Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 6. 2021, č. j. 8 C 75/2020-57, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 3. 8. 2021, č. j. 8 C 75/2020-71, zamítl žalobu na určení neoprávněnosti Výpovědi (výrok I.), vyhověl vzájemnému návrhu žalované a uložil žalobkyni povinnost Nebytové prostory vyklidit a vyklizené předat do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. ve spojení s doplňujícím usnesením). 3. Městský soud v Praze (soud odvolací) poté, co byl jeho předchozí rozsudek rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1654/2022, zrušen, rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 28 Co 373, 374/2021-231, ve znění usnesení ze dne 4. 4. 2023, č. j. 28 Co 373, 374/2021-243, rozsudek soudu prvního stupně (ve spojení s doplňujícím usnesením) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a (předchozího) dovolacího řízení. 4. Po doplnění dokazování zjistil, že žalovaná jako pronajímatelka a žalobkyně jako nájemkyně uzavřely dne 17. 8. 2006 smlouvu o nájmu předmětných nebytových prostor (dále jen „Nájemní smlouva“) na dobu určitou v trvání třiceti let (čl. IV. Nájemní smlouvy) za účelem provozování „sportovně relaxačního centra v souladu s platným kolaudačním rozhodnutím“ (čl. II. odst. 1 Nájemní smlouvy) za dohodnuté nájemné ve výši 20 000 Kč ročně (čl. III. odst. 1 Nájemní smlouvy), která byla stanovena jednak s ohledem na provedené nebo předpokládané investice žalobkyně do nebytových prostor a jednak s přihlédnutím k charakteru daných prostor, z nichž většinu tvořilo sportoviště, a s ním spojeného jejich předpokládaného využití k nekomerčním účelům (čl. III. odst. 7 Nájemní smlouvy). V Nájemní smlouvě bylo rovněž uvedeno, že kterákoli smluvní strana je oprávněna ji písemně vypovědět v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 116/1990 Sb. a že výpovědní lhůta činí tři měsíce a počítá se od prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi (čl. VI. odst. 2 a 3 Nájemní smlouvy). Nájemní smlouva obsahovala také ujednání, že není-li v ní stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti stran zákonem č. 116/1990 Sb. (čl. VII. odst. 1 Nájemní smlouvy). Dopisem ze dne 12. 11. 2019, schváleným téhož dne radou žalované městské části, žalovaná nájem nebytových prostor vypověděla (dále opět jen „Výpověď“). Ve Výpovědi odkázala na čl. VI. odst. 2 Nájemní smlouvy a odůvodnila ji konstatováním, že kontrolami provedenými v říjnu 2019 zjistila, že v části nebytových prostor je provozováno komerční restaurační zařízení – restaurace Vltavín, jež je určeno široké veřejnosti, kromě jídla prodává též alkohol a cigarety a inzeruje i možnost rezervace prostor pro oslavy, svatby a firemní akce, jež se tam také fakticky konají, což je v rozporu se sjednaným účelem nájmu dohodnutým v Nájemní smlouvě a zakládá výpovědní důvod podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 116/1990 Sb. Podle webových stránek restaurace Vltavín tato restaurace skutečně nabízela veřejnosti stravovací služby s běžným výběrem jídel a nápojů, včetně alkoholických, její součástí byl rovněž bar vybavený alkoholickými nápoji, zároveň zde bylo povoleno kouřit s tím, že jde o soukromou a svobodnou klubovnu s povinným členstvím zpoplatněným částkou 30 Kč měsíčně, pořádaly se tam večery s hudební produkcí, provozoval sázkový terminál a nabízena byla i možnost pořádání oslav, svateb a firemních akcí. Podle kolaudačního rozhodnutí příslušného stavebního úřadu z 22. 11. 2005 bylo povoleno užívání místností, v nichž byla provozována zmíněná restaurace, následovně: č. 101 – přípravna jídel, č. 102 – místnost pro mytí nádobí, č. 103 – sklad, č. 104 – bar, sezení, č. 106A – úklid, gastro. Rozhodnutím téhož stavebního úřadu z 29. 6. 2006 pak byla povolena změna užívání místnosti č. 101 na kuchyň s možností vaření a místnosti č. 103 na místnost pro čištění zeleniny. Podle výpisu z obchodního rejstříku má žalobkyně s účinností od 29. 6. 2005 zapsán v obchodním rejstříku jako předmět podnikání rovněž provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a zařízení sloužících k regeneraci a rekondici a dále také hostinskou činnost. 5. Na tomto skutkovém základě – na rozdíl od soudu prvního stupně – dovodil, že nájem nebytových prostor založený Nájemní smlouvou měl s účinností od 1. 1. 2014 charakter nájmu prostoru sloužícího podnikání ve smyslu § 2302 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“, resp. „o. z.“). Poté – shodně se soudem prvního stupně – konstatoval, že otázku, zda žalovaná mohla vypovědět nájemní poměr k nebytovým prostorám z důvodu specifikovaného ve Výpovědi, je třeba posoudit primárně z hlediska ujednání obsaženého v čl. VI. odst. 2 Nájemní smlouvy, tj. z perspektivy ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., na které citované ujednání odkazovalo. Dodal, že pro samotnou výpověď pronajímatele, tedy její náležitosti, doručení, přezkum oprávněnosti atd., s výjimkou její písemné formy, si však účastnice neujednaly vzájemná práva a povinnosti odchylně od zákona, a proto je namístě na Výpověď v tomto směru aplikovat právní úpravu obsaženou v občanském zákoníku. Ve vztahu k posouzení důvodnosti Výpovědi následně uzavřel, že byl naplněn tam použitý výpovědní důvod podle čl. VI. odst. 2 Nájemní smlouvy ve spojení s § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 116/1990 Sb., neboť žalobkyně umožnila svému podnájemci, aby v nebytových prostorách provozoval činnost, která vybočuje ze sjednaného účelu nájmu. Zde stejně jako soud prvního stupně vycházel z názoru, že provozování sportovně relaxačního centra, jež bylo ujednáno jako účel nájmu, neodpovídá užívání nebytových prostor k umístění restaurace (Vltavín), která poskytuje služby v tak širokém rozsahu, jaký byl prokázán v této věci, a v jejímž rámci byl navíc zřízen tzv. kuřácký klub. To podle něj platí i se zřetelem ke stavebnímu určení sporných místností, jež vyplynulo z příslušných kolaudačních rozhodnutí a jemuž koresponduje provoz baru či občerstvení s využitím servírovacího pultu s možností stání nebo sezení u něj na židlích s podáváním nápojů a případně drobného občerstvení, nikoli provoz restaurace jako pohostinského podniku, v němž se podává jídlo a nápoje určené primárně ke konzumaci na místě samém. Za této situace považoval Výpověď za důvodnou a jelikož neshledal, že by ze strany žalované šlo o zjevné zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany ve smyslu § 8 o. z., potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jenž žalobu na určení neoprávněnosti Výpovědi zamítl a jenž vyhověl vzájemnému návrhu žalované na vyklizení předmětných nebytových prostor s poukazem na to, že nájemní poměr účastnic založený Nájemní smlouvou zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty