26 Cdo 218/2019 — Nejvyšší soud

26 Cdo 218/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 10. 2019 Spisová značka:26 Cdo 218/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.218.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společný nájem bytu manžely Dotčené předpisy:§ 705 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 218/2019-498 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Helénská 1799/4, proti žalovaným 1. H. D., narozené XY, bytem XY, a 2. R. D., narozenému XY, bytem XY, zastoupeným Mgr. Hugem Hrubým, advokátem se sídlem v Praze 9, Bryksova 939/37, o zaplacení 2.074.390,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 10 C 16/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. srpna 2018, č. j. 19 Co 825/2018-458, takto: I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. srpna 2018, č. j. 19 Co 825/2018-458, proti výroku II. v části, v níž změnil výrok I. rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30. srpna 2017, č. j. 10 C 16/2014-336, tak, že vůči 2. žalovanému žalobu o zaplacení částky 1.521.039,20 Kč s příslušenstvím zamítl, a v části výroku III., v níž vůči 2. žalovanému potvrdil výrok II., jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 130.262 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 ‰ denně z částky 72.511,20 Kč od 30. 3. 2013 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 36.404,80 Kč od 30. 3. 2013 do zaplacení a z částky 21.346 Kč od 30. 3. 2014 do zaplacení, se zamítá, jinak se dovolání odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení 2. žalovanému částku 12.476 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Huga Hrubého, advokáta se sídlem v Praze 9, Bryksova 939/37, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 8. 2017, č. j. 10 C 16/2014-336, zavázal žalované zaplatit společně a nerozdílně žalobci 1.720.835,30 Kč s tam specifikovaným poplatkem a úrokem z prodlení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); zamítl žalobu co do částky 353.555 Kč s tam specifikovaným poplatkem a úrokem z prodlení (výrok II.); uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 210.920,80 Kč (výrok III.), rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých státu tak, že žalobce zavázal zaplatit částku 1.384,13 Kč (výrok IV.) a žalované společně a nerozdílně částku 6.418,17 Kč (výrok V.) a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci ve výši 6.932 Kč (výrok VI.). Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 8. 2018, č. j. 19 Co 825/2018-458, odmítl odvolání 1. žalované (výrok I.); výrokem II. výrok I. rozsudku soudu prvního stupně vůči 2. žalovanému potvrdil co do částky 199.796,13 Kč, ve zbývající části ho co do částky 1.521.039,20 Kč s příslušenstvím změnil tak, že v této části žalobu zamítl (dále též jen „měnící část výroku“). Výrokem III. potvrdil výrok II. ve vztahu k 2. žalovanému, pokud jím byla zamítnuta žaloba co do částky 208.655 Kč s tam specifikovaným poplatkem a úrokem z prodlení, ve vztahu k 1. žalované ho potvrdil v části, ve které zamítl žalobu co do částky 78.393 Kč s poplatkem z prodlení (výrok IV.), a v části, v níž zamítl žalobu co do částky 130.262 Kč s tam specifikovaným poplatkem a úrokem z prodlení, spolu s výroky III. - V. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok V.). Ve vztahu ke 2. žalovanému změnil výrok III. tak, že žalobci uložil zaplatit 2. žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 91.784,40 Kč (výrok VI.), a výrok V. tak, že Česká republika nemá proti 2. žalovanému právo na náhradu nákladů státu (výrok VII.). Dále rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku z odvolání žalobci (výrok VIII.) a uložil 2. žalovanému povinnost doplatit soudní poplatek z odvolání (výrok IX.). Za správná považoval skutková zjištění soudu prvního stupně, že žalovaní (v té době manželé) uzavřeli jako nájemci s žalobcem (pronajímatelem) dne 20. 11. 2008 smlouvu o nájmu bytu č. 7 o velikosti 4+1, ve 4. podlaží domu č. p. XY v obci XY, katastrálním území XY, na adrese XY (dále jen „Byt“). Nájem byl sjednán na dobu 10 let za nájemné ve výši 47.600 Kč měsíčně, výše záloh na plnění spojená s užíváním Bytu (dále též jen „služby“) činila 9.898 Kč měsíčně. Manželství žalovaných bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 27. 12. 2010, č. j. 6 C 286/2010-19, který nabyl právní moci dne 7. 2. 2011; a poté dne 15. 2. 2011 uzavřeli dohodu, že výlučným nájemcem Bytu bude 1. žalovaná (dále též jen „Dohoda“), 2. žalovaný se z Bytu odstěhoval. Žalobce dopisem ze dne 13. 3. 2012, který byl 1. žalované doručen dne 15. 5. 2012 a 2. žalovanému v průběhu května 2012, nájem vypověděl, neboť žalovaní nezaplatili nájemné a zálohy na služby za prosinec 2010 až únor 2012, ve výpovědi je poučil o výpovědní lhůtě, o zajištění přístřeší a o možnosti podat žalobu na určení její neplatnosti u soudu (dále též jen „Výpověď); žalobu však žalovaní nepodali. Byt byl vyklizen a předán žalobci dne 28. 2. 2013. Žalovaní nezaplatili nájemné za září 2011 – srpen 2012 ve výši celkem 571.200 Kč, nezaplatili ani poplatky z prodlení za opožděné zaplacení nájemného za prosinec 2010 – srpen 2011 a zálohy na služby a jejich vyúčtování provedené za roky 2011 – 2013. Žalobce zaslal 1. žalované vyúčtování záloh za služby za roky 2011 – 2013 formou tabulky, která obsahovala nedoplatek, náklad, zálohu a rozdíl za úklid objektu, komunální odpad, výtah, elektřinu, plyn topení, plyn teplá voda a vodu. Dále zjistil, že žalovaní neplatili za užívání Bytu a za služby ani po skončení nájmu až do jeho vyklizení, obvyklá výše nájemného činila v tomto období 23.450 Kč měsíčně. Za správný považoval i závěr soudu prvního stupně, že s ohledem na § 3028 a 3074 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), je třeba zjištěný skutkový stav posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), a že uzavřením nájemní smlouvy vznikl podle § 703 odst. 1 obč. zák. žalovaným společný nájem Bytu manžely. Na rozdíl od soudu prvního stupně (který měl za to, že společný nájem žalovaných skončil až Výpovědí žalobce) však dospěl k závěru, že Dohodou (která byla dostatečně určitá a srozumitelná) došlo ke zrušení práva společného nájmu Bytu žalovaných ve smyslu § 705 odst. 1 obč. zák. a jeho výlučným nájemcem se stala 1. žalovaná. Nepovažoval za podstatné, zda žalovaní předložili žalobci rozsudek o rozvodu manželství a Dohodu; k zániku společného nájmu došlo zákonem předvídaným způsobem – jejich dohodou podle § 705 odst. 1 obč. zák.; navíc z textu Výpovědi vyplývá, že žalobce byl dne 13. 10. 2011 o zrušení společného nájmu informován. Žalobu vůči 2. žalovanému proto považoval za důvodnou jen co do kapitalizovaného poplatku z prodlení ve výši celkem 199.796,13 Kč (§ 697 obč. zák., § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku a kterým se stanoví minimální výše nákladů spojených s uplatňováním pohledávky, ve znění účinném do 31. 12. 2013) za opožděné zaplacení nájemného a záloh na služby za období prosinec 2010 až únor 2011. Ve zbývající části již žaloba vůči němu důvodná není, neboť v dalším období už nebyl nájemcem Bytu a ani ho neužíval. Povinnost zaplatit dlužné nájemné za září 2011 až srpen 2012 ve výši celkem 571.200 Kč spolu s poplatkem z prodlení a kapitalizované poplatky z prodlení za prodlení s placením nájemného v době od uzavření Dohody do srpna 2011 tak vznikla jen 1. žalované, která v té době byla výlučnou nájemkyní Bytu. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že užívala-li 1. žalovaná Byt po skončení nájmu v době od 1. 9. 2012 do 28. 2. 2013 (kdy byl Byt vyklizen a předán žalobci) a za jeho užívání nic neplatila, bezdůvodně se obohatila na úkor žalobce, a to částkou 23.450 Kč měsíčně, která odpovídá výši obvyklého nájemného v této době. Při prodlení s placením bezdůvodného obohacení jí vznikla povinnost zaplatit i úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.). Žaloba o zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 140.700 Kč s úroky z prodlení je tedy vůči 1. žalované důvodná jen v této části, nikoliv již v části, v níž žalobce požadoval zaplacení d