26 Cdo 2192/2020 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2192/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 5. 2021 Spisová značka:26 Cdo 2192/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2192.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem Výpověď z nájmu Dotčené předpisy:§ 2201 o. z. § 2227 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2192/2020-187 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně SOLODOOR CENTRUM s.r.o., se sídlem v Brně, Cejl 494/25, IČO 01665235, zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, proti žalované M.R.Hero energy s.r.o., se sídlem v Brně, Markéty Kuncové 3801/2, IČO 26933136, zastoupené JUDr. Miroslavem Moltašem, LL.M., advokátem se sídlem v Hustopečích, Střední 933/10, o zaplacení 99 784,38 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 233 C 43/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2020, č. j. 47 Co 248/2018-150, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 501 Kč, k rukám Mgr. Ing. Antonína Továrka, advokáta se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou došlou soudu prvního stupně dne 8. 8. 2017 domáhala zaplacení částky celkem 99 784,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná jako pronajímatelka s ní jako nájemkyní uzavřela dne 20. 1. 2015 smlouvu o pronájmu štítových zdí (dále jen „nájemní smlouva“) za účelem umístění reklamy na domě č. p. XY v k. ú. ŽXY, že nájem byl sjednán na dobu určitou 24 měsíců počínaje dnem 1. 2. 2015 a že dodatkem číslo 1 ze dne 3. 1. 2017 bylo jeho trvání prodlouženo do 31. 1. 2019. V souladu s ujednáním ve smlouvě žalobkyně uhradila nájemné za období od 1. 2. 2017 do 31. 1. 2018 ve výši 87 120 Kč předem dne 24. 1. 2017. Vzhledem k negativním zprávám v médiích na jaře roku 2017 informujících o soustavném porušování práv nájemníků v domě č. p. XY se žalobkyně domnívala, že se předmět nájmu stal nepoužitelným ke sjednanému účelu, neboť jakékoliv další umístění reklamy na něm by bylo pro žalobkyni krajně kontraproduktivní a poškodilo by její pověst a dobré jméno. Z toho důvodu dne 5. 6. 2017 v souladu s ustanovením § 2227 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvu vypověděla, výpověď byla žalované doručena dne 6. 6. 2017. Jelikož žalobkyně uhradila nájemné za období od 1. 2. 2017 do 31. 1. 2018, ale nájemní vztah zanikl dne 6. 6. 2017, vzniklo žalované bezdůvodné obohacení ve výši 57 284,38 Kč, které je povinna vydat. Dále požadovala náhradu škody spočívající ve znehodnocení investice do výroby reklamních bannerů a jejich instalace na domě, kterou vyčíslila na 42 500 Kč. Dodala, že z opatrnosti od nájemní smlouvy pro její podstatné porušení žalovanou rovněž odstoupila v souladu s § 2002 o. z. Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 6. 2018, č. j. 233 C 43/2017-72, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). Shledal, že v dané věci nebyly shledány podmínky pro vypovězení nájmu žalobkyní dle ustanovení § 2227 ani § 2232 o. z. Z předložených článků nevyplývá, že by se mediální kampaň týkala žalobkyně jako nájemkyně, neboť z obsahu samotné reklamy je zřejmé, že její název a sídlo není totožné s domem, na němž je reklamní billboard umístěn. Žalobkyni tak nemohlo být zasaženo do její dobré pověsti ani způsobena újma. Dále soud dospěl k závěru, že ze strany žalované nedošlo k porušení povinnosti jako pronajímatelky tak zásadním způsobem, který by naplnil důvod pro odstoupení od smlouvy. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 2. 2020, č. j. 47 Co 248/2018-150, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., ve kterém byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 42 500 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, vzhledem ke zpětvzetí žaloby zrušil a řízení zastavil (výrok I.), v části výroku I. jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 57 284,38 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), v části výroku I., ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni náklady s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), potvrdil (výrok III.); dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok IV.) a o nákladech odvolacího řízení (výrok V.). Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně vypověděla nájemní smlouvu uzavřenou mezi účastnicemi v souladu s ustanovením § 2227 o. z., neboť dům se stal nepoužitelným k reklamě jejích služeb v důsledku jeho nedobré reputace, kterou si veřejnost vytvořila po proběhlých negativních zprávách v médiích, což se odrazilo i v poměrech žalobkyně. Protože se jednalo o okamžitou výpověď, nájemní vztah zanikl jejím doručením žalované dne 6. 6. 2020 (správně dne 6. 6. 2017). Dle ustanovení § 2991 o. z. vzniklo žalované bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, která jí zaplatila nájemné předem, ale právní důvod tohoto plnění odpadl (částka 57 284,38 Kč za dobu nájmu od 7. 6. 2017 do 31. 1. 2018). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž poukázala na to, že nebylo na místě rozhodnout na základě ustanovení § 2227 o. z., nýbrž § 2302 a následujících, jelikož šlo o smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání uzavřenou mezi podnikateli. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu dovozovala, že nebyl naplněn výpovědní důvod, když předmět nájmu nezměnil svůj stav oproti stavu při uzavření nájemní smlouvy, a kontroly s výsledkem bez závad jednoznačně prokazují, že hanlivé informace v tisku o zamoření domu insekticidy jsou lživé. Dle žalované byla výpověď z nájmu neplatná od samého počátku, když nebyla splněna ani jedna z výpovědních podmínek. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu „zrušil“ a žalobu zamítl. Žalobkyně se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu, které považovala za správné. Dle jejího mínění zákonodárce za prostor sloužící k podnikání považuje zcela jiný prostor nájmu, než je nájem stěny za účelem umístění reklamního billboardu, soudy tedy správně posuzovaly dotčenou nájemní smlouvu dle obecných ustanovení o nájmu. Jestliže by šlo o nájem prostoru sloužícího k podnikání, musela by žalovaná rozporovat oprávněnost výpovědi včasně podanými námitkami dle ustanovení § 2314 o. z., což však neučinila. Výsledek sporu tedy musí být bez ohledu na právní hodnocení režimu předmětné smlouvy o nájmu stěny pro umístění billboardu stejný. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“. Otázka právního režimu smlouvy o nájmu zdi za účelem umístění reklamy dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena, dovolání je tak přípustné podle § 237 o. s. ř., není však důvodné. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vady řízení se z obsahu spisu nepodávají. Dovoláním nebyl zpochybněn závěr, že mezi účastnicemi byla platně uzavřena nájemní smlouva, proto z něj dovolací soud vycházel. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2202 odst. 1 o. z. lze pronajmout věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části. Podle § 2302 odst. 1 o. z. se ustanovení tohoto pododdílu vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohle