26 Cdo 2636/2017 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2636/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 9. 2017 Spisová značka:26 Cdo 2636/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.2636.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Nájem pozemku Dotčené předpisy:§ 683 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 11. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.12.2017IV.ÚS 3953/17JUDr. Jaromír Jirsa-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2636/2017U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce J. R., V., zastoupeného JUDr. Miroslavou Konvalinkovou, advokátkou se sídlem v Bystřici, Dr. E. Beneše 26, proti žalovaným 1/ EUROVIA CS, a.s., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Národní 138/10, IČO: 45274924, zastoupenému JUDr. Františkem Scholzem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1200/16, 2/ Subterra a.s., se sídlem v Praze 8 – Libni, Koželužská 2246/5, IČO: 45309612, zastoupenému JUDr. Petrem Malým, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1200/16, a 3/ STRABAG Rail a. s., se sídlem v Ústí nad Labem – Střekově, Železničářská 1385/29, IČO: 25429949, zastoupenému Dr. Josefem Černohlávkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31/23, o zaplacení částky 12.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 205/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 91 Co 190/2016-183, ve znění usnesení ze dne 6. března 2017, č. j. 91 Co 190/2016-198, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení každému z žalovaných 1/ a 2/ částku 29.887,- Kč k rukám JUDr. Františka Scholze, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 1200/16, a JUDr. Petra Malého, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 1200/16, a žalovanému 3/ částku 59.774,- Kč k rukám Dr. Josefa Černohlávka, advokáta se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31/23, vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (vlastník v žalobě označených částí pozemkův kat. území V. /dále jen „pozemky“/ a bývalý jejich pronajímatel) se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudu prvního stupně) dne 4. listopadu 2014 domáhal, aby mu žalovaní (zhotovitelé stavby „Modernizace trati Votice – Benešov“ /dále jen „stavba“/ a dřívější nájemci pozemků) zaplatili společně a nerozdílně částku 12.000.000,- Kč. V rámci vylíčení rozhodujících skutečností uvedl v žalobě mimo jiné i následující okolnosti. Pro účely realizace stavby uzavřel jako pronajímatel s žalovanými jako nájemci ohledně pozemků dne 10. září 2009 nájemní smlouvu (dále jen „Nájemní smlouva“) na dobu od října 2009 do října 2012. Podle čl. II. bodu 2.2 a 2.3 a čl. III. bodu 3.2 Nájemní smlouvy se žalovaní zavázali, že budou pozemky užívat pro účely realizace stavby, zejména za účelem zřízení provizorní příjezdné komunikace k votickému tunelu, přístupu k místu stavby, zřízení zařízení staveniště a mezideponie výrubu z tunelu, a byli povinni pronajaté pozemky ke dni skončení nájmu vyklidit a vyklizené předat pronajímateli ve stavu v jakém je převzali a zavázali se odstranit z nich nežádoucí materiály a provést nezbytné úpravy tak, aby nebylo narušeno životní prostředí; pozemky měly být předány žalobci poté, kdy žalovaní odebrali za jeho účasti pět zkušebních vzorků na zjištění přítomnosti nebezpečných (ropných) látek. V průběhu nájemního poměru je žalobce upozorňoval, že po skončení nájmu na nich nestrpí odpad – kameny, zbytky betonu, různé plasty a železo, který na nich během nájmu soustřeďovali. Po uplynutí doby nájmu, a to koncem listopadu či začátkem prosince 2012, byl žalovanými vyzván k převzetí pozemků, což však neučinil i proto, že následnou prohlídkou zjistil, že se na nich nacházejí kameny, suť a další nežádoucí materiály. Jelikož k nápravě nedošlo, požaduje, a to i s ohledem na zpracovaný znalecký posudek, na náhradě škody částku 12.000.000,- Kč. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. dubna 2016, č. j. 23 C 205/2014-142, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II). K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 91 Co 190/2016-183, ve spojení s usnesením ze dne 6. března 2017, č. j. 91 Co 190/2016-198, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku I. a změnil v nákladovém výroku II.; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Na zjištěném skutkovém základě posoudily soudy obou stupňů uplatněný nárok jako nárok na náhradu škody podle § 683 odst. 1 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 – dále opět jen „obč. zák.“) a v důsledku jeho uplatnění až po marném uplynutí prekluzivní lhůty podle § 683 odst. 2 obč. zák. žalobu zamítly. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je z posléze uvedených příčin zčásti neprojednatelné pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (viz posléze uvedený výklad), a zčásti není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolatelem nastolená otázka (zda v daném případě jde o poškození pozemků v důsledku jejich zneužití a tudíž o nárok na náhradu škody podle § 683 obč. zák.) byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, rozhodnutí odvolacího soudu je s ní v souladu a nejde o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Vzhledem k charakteru některých dovolacích námitek však dovolací soud především připomíná, že výtky mířící na zjištěný skutkový stav a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů (§ 3074 odst. 1 věta první za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“). V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že návrh na zahájení řízení (žaloba) musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) mimo jiné rovněž vylíčení rozhodujících skutečností (viz § 79 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodujícími skutečnostmi se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není povinen v žalobě uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce; zároveň však z něho musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá (právní důvod žaloby), byť sám není povinen tento právní důvod v žalobě výslovně uvádět (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, a z 28. května 1998, sp. zn. 2 Odon 154/97, uveřejněná pod č. 4/1998 a č. 119/1998 časopisu Soudní judikatura). V poměrech dané věci se uvedené názory prosadí následovně. Z vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě právní důvod jednoznačně vyplynul. Vzhledem k závěru o platnosti Nájemní smlouvy, ke smluvnímu ujednání vztahujícímu se k užívaní pozemků (čl. II. bod 2.2 a 2.3 Nájemní smlouvy) a k jejich vyklizení a předání po uplynutí sjednané doby nájmu (čl. III. bod 3.2 Nájemní smlouvy) a také s přihlédnutím k ustanovení § 682 obč. zák. byla vskutku namístě pouze úvaha o náhradě škody podle § 683 obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 20. srpna 2013, sp. zn. 26 Cdo 2488/2012, a z 15. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 3625/2014). Ostatně ustanovení § 683 obč. zák. je speciální právní normou upravující objektivní odpovědnost nájemce jako strany smluvního závazkového vztahu za poškození pronajaté věci (v důsledku jejího zneužití), ať už způsobené nájemcem samotným či osobami, kterým nájemce umožnil k pronajaté věci přístup (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 852/2000, uveřejněný pod č. 47/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V citovaném rozsudku Nejvyšší soud rovněž dovodil, že předpoklady odpovědnosti podle ustanovení § 683 odst. 1 obč. zák. jsou: 1) škoda způsobená na věci, 2) v důsledku zneužití věci (tedy každého jednání, které se příčí řádnému užívání – § 665 obč. zák.), a to 3) nikoliv jen vlastním jed