26 Cdo 2789/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2789/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2024 Spisová značka:26 Cdo 2789/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.2789.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Vady řízení Dotčené předpisy:§ 157 odst. 1 o. s. ř. § 157 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2789/2024-181 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Romana Šebka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně RT TORAX Leasing, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Zábřehu, Rudná 2378/100, IČO 25379658, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. Legií 1719/5, proti žalované JML AUTOMOTIVE a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, IČO 24733997, zastoupené Mgr. Radimem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1096/19, o 391 590,91 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 203/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, č. j. 28 Co 110/2023-144, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, č. j. 28 Co 110/2023-144, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 391 590,91 Kč s příslušenstvím – úrokem z prodlení. Žalobu zdůvodnila tím, že se žalovanou uzavřely 7. 2. 2020 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem movité věci – osobního automobilu registrační značky XY (dále jen „předmětný automobil“) žalobkyní žalované, na dobu do 6. 2. 2023. Žalovaná měla hradit nájemné 13 231 Kč měsíčně, v nájemném byla zahrnuta i částka za pojištění předmětného automobilu žalobkyní u pojistitele Generali Česká pojišťovna a.s. (dále též jen „pojistitel“), zahrnující též havarijní pojištění. V průběhu nájemního vztahu způsobil dne 22. 1. 2021 řidič předmětného automobilu D. M. dopravní nehodu, při níž došlo k jeho rozsáhlému poškození. Náhrada škody byla žalobkyní uplatněna u pojistitele; ten však odmítl žalobkyni vyplatit pojistné plnění s odůvodněním, že je dána (sjednaná) výluka z pojištění představovaná tím, že řidič D. M. v době dopravní nehody neměl oprávnění řídit toto vozidlo na území České republiky (jak bylo pojistiteli potvrzeno sdělením Ministerstva dopravy). „Vzhledem k zamítnutí pojistného plnění“ se žalobkyně domáhá náhrady jí vzniklé škody (majetkové újmy) v důsledku poškození předmětného automobilu po žalované, a to ve výši 391 590,91 Kč (obvyklá cena před poškozením 722 169,42 Kč – cena po poškození 330 578,51 Kč). Žalobkyni vznikly též další náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku ve výši 2 500 Kč. Žalovaná měla částku 391 590,91 Kč uhradit do 20. 12. 2021. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 2. 2023, č. j. 27 C 203/2022-55, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 391 590,91 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Vyšel ze zjištění, že shora uvedená nájemní smlouva byla mezi účastnicemi uzavřena, předmětný automobil předán žalované, součástí hrazeného nájemného byla i částka za pojištění předmětného automobilu žalobkyní u pojistitele, zahrnující též havarijní pojištění. Při dopravní nehodě v průběhu trvání nájemního vztahu, kdy předmětné vozidlo řídil D. M., byla na něm způsobena škoda ve výši 391 590,91 Kč. Náhrada škody byla žalobkyní uplatněna u pojistitele z titulu sjednaného havarijního pojištění; ten však odmítl žalobkyni vyplatit pojistné plnění s odůvodněním, že je dána (sjednaná) výluka z pojištění představovaná skutečností, že uvedený řidič neměl v době dopravní nehody oprávnění k řízení předmětného automobilu na území České republiky. Uzavřel, že žalovaná „neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že řidič … v rozhodné době disponoval řidičským oprávněním pro příslušnou skupinu motorových vozidel. … Žalovaná strana nepředložila žádný doklad o řidičském oprávnění, byť vydaný oprávněným zahraničním orgánem, jenž by byl platným i s odkazem na mezinárodní úmluvy…, předložený doklad D. M., neodpovídal shora citovaným úmluvám, což vyplynulo z vyjádření Ministerstva dopravy“. Současně zamítl, coby nadbytečné, provedení důkazu výslechem svědka D. M., jenž „má osobní zájem na výsledku sporu, navíc za situace, kdy z ostatních soudu předložených listinných důkazů vyplývá, že jmenovaný neměl k řízení motorového vozidla řádné řidičské oprávnění požadované na území českého státu“, důkaz e-mailem v anglickém jazyce od IDL Services Inc ze 6. 11. 2022, „když jednání soudu je v úředním jazyce českém, navíc pro soud je důkaz e-mailovou komunikací s IDL Services Inc zcela irelevantní, neboť z něj nevyplývají pro soud rozhodné skutečnosti, tudíž zamítl i návrh žalované strany na doručení překladu uvedeného dokumentu v českém jazyce“, i návrh na doručení potvrzení o platnosti řidičského průkazu „od příslušné organizace v USA“, když „soud opakovaně vyzýval v průběhu jednoho roku žalovanou k předložení příslušných dokladů, které by vyvrátily tvrzení žalobkyně, avšak marně“. 4. Uzavřel, že řidič vozidla vskutku nebyl držitelem řidičského oprávnění k řízení předmětného automobilu v době dopravní nehody ve smyslu § 3 odst. 3 písm. a), § 90 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o silničním provozu“); proto je žalobkyní uplatněný nárok z uvedeného důvodu, včetně příslušenství – zákonného úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., opodstatněný. 5. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. 28 Co 110/2023-144, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 6. Odvolací soud, jenž odkázal na skutkové závěry soudu prvního stupně, uzavřel, že účastnice uzavřely smlouvu o nájmu dopravního prostředku ve smyslu § 2321 a násl. o. z., jejíž nedílnou součástí byly všeobecné smluvní podmínky nájemní smlouvy žalobkyně. Žalobkyně odevzdala žalované předmět nájmu (předmětný automobil) spolu s potřebnými doklady. Žalovaná smlouvou (mimo jiné) „na sebe vzala rizika výskytu vad, poškození, zničení, ztráty, odcizení a předčasného opotřebení předmětu nájmu, a to i tehdy, dojde-li k tomu bez jejího zavinění“. Zavázala se, že při užívání předmětu nájmu bude „zejména dodržovat obecně závazné právní předpisy platné pro provoz předmětu nájmu“. Žalobkyně sjednala pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem předmětného automobilu a jeho havarijní pojištění. 7. Protože „žalovaná založila svoji obranu na tvrzení, že D. M. v době dopravní nehody měl platné řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel, tedy že důvod pro výluku z pojištění nebyl dán, a že tudíž není povinna hradit žalobkyni škodu“ (způsobenou na předmětném automobilu při dopravní nehodě), poučil odvolací soud při jednání žalovanou dle § 118a odst. 3 o. s. ř., „aby označila důkaz k prokázání shora uvedeného obranného tvrzení a dal jí poučení o možném nepříznivém důsledku“. Žalovaná k důkazu předložila řidičský průkaz D. M. č. XY vydaný v USA, dále navrhla důkaz spisem Policie České republiky o vyšetřování dopravní nehody. Odvolací soud tyto důkazy provedl a zjistil, že „předložený řidičský průkaz č. XY byl vydán v USA 4. 10. 2022, tedy není důkazem způsobilým prokázat, že v době dopravní nehody (22. 1. 2021) měl D. M. řidičské oprávnění na území České republiky“. Ze spisu Policie České republiky o šetření dopravní nehody vzal přitom odvolací soud za zjištěné, že D. M. orgánům Policie České republiky dne 22. 1. 2021 na místě dopravní nehody předložil řidičský průkaz č. XY, vydaný v USA dne 27. 8. 2011. S odkazem na ustanovení § 3 odst. 3 písm. a), § 104, § 116, § 118 odst. 2 zákona o silničním provozu odvolací soud uzavřel, že „řidičský průkaz vydaný v USA lze na území České republiky užívat jen s platným mezinárodním řidičským průkazem, přičemž USA jsou smluvní stranou pouze starší ženevské Úmluvy o silničním provozu z r. 1949, a podle té má mezinárodní řidičský průkaz platnost pouze 1 rok“. Proto „řidičský průkaz předložený orgánům Policie České republiky vydaný v USA dne 27. 8. 2011 není důkazem způsobilým prokázat, že v době dopravní nehody měl D. M. řidičské oprávnění na území České republiky“. Z těchto důvodů dospěl k závěru, „že žalovaná se svojí obranou neuspěla, neboť se jí nepodařilo prokázat, že v době d