26 Cdo 2870/2012 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2870/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 7. 2014 Spisová značka:26 Cdo 2870/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2870.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Předkupní právo Vady podání Vady řízení Žaloba Dotčené předpisy:§ 22 předpisu č. 72/1994Sb. § 95 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 8. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2870/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně I. K., V., zastoupené JUDr. Annou Kapsovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Všehrdova 525, proti žalovanému M. B., J., zastoupenému JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 32/26, o uložení povinosti nabídnout bytovou jednotku ke koupi, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 9 C 47/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 60 Co 354/2011-198, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 60 Co 354/2011-198, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 18. 12. 2006 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost nabídnout jí ke koupi bytovou jednotku č. 289/1 spolu s podílem ve výši 6289/56216 na společných částech domu č. p. 289, 290 a pozemků parcelní číslo 205, 206, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na listu vlastnictví č. 1119 pro obec a katastrální území Velehrad u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště (dále jen „Bytová jednotka“), za částku 558.218,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Tvrdila, že je nájemkyní Bytové jednotky, že poté, co odmítla nabídku k převodu Bytové jednotky podle § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ZVB“), měla podle § 22 odst. 2 tohoto zákona po dobu jednoho roku k Bytové jednotce předkupní právo, které však právní předchůdce žalovaného porušil, a přestože ho o svém zájmu Bytovou jednotku odkoupit informovala, byt jí ke koupi nenabídl a uzavřel kupní smlouvu s žalovaným. Okresní soud v Uherském Hradišti (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 11. 2009, č. j. 9 C 47/2006-122, ve znění usnesení ze dne 18. 1. 2010, č. j. 9 C 47/2006 -128, žalobě vyhověl (uložil žalovanému povinnost nabídnout žalobkyni ke koupi a uzavřít s ní nejpozději do jednoho měsíce od právní moci rozsudku kupní smlouvu, jejíž text /tak jak ho po poučení soudu uvedla žalobkyně ve svém podání ze dne 16. 9. 2009 nazvaném „upřesnění žalobního návrhu“/ pojal do výroku rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Usnesením ze dne 31. 5. 2010, č. j. 60 Co 173/2010-142, Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (odvolací soud), zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že podáním ze dne 16. 9. 2009 žalobkyně rozšířila žalobu a kromě „nabídkové povinnosti“ (povinnosti učinit nabídku ke koupi Bytové jednotky) se domáhá i uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu. Soud prvního stupně měl proto rozhodnout o změně žaloby, a pokud tak neučinil, zatížil řízení vadou. Uložil mu proto zabývat se touto změnou žaloby a při rozhodování o jejím připuštění nepřehlédnout, že ze zákonné úpravy předkupního práva v § 22 odst. 2 ZVB nevyplývá povinnost nabyvatele k uzavření kupní smlouvy, ale jen ke splnění nabídkové povinnosti. V dalším řízení před soudem prvního stupně pak žalobkyně „vzala zpět návrh na změnu žalobního petitu“ s tím, že na „změně žalobního návrhu netrvá“ a navrhovala, aby soud (jen) uložil žalovanému povinnost nabídnout jí Bytovou jednotku, aniž by v žalobním petitu uváděla celý text smlouvy, kterou by jí měl žalovaný nabídnout. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 12. 5. 2011, č. j. 9 C 47/2006-167, nepřipustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu s tam uvedeným zněním, a rozhodnutí odůvodnil tím, že povinnost nabyvatele k uzavření kupní smlouvy ze zákonné úpravy nevyplývá. Rozsudkem ze dne 15. 7. 2011, č. j. 9 C 47/2006-175, pak žalobě vyhověl, uložil žalovanému povinnost nabídnout žalobkyni Bytovou jednotku ke koupi za částku 558.218,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (aniž by ve výroku uvedl celý text smlouvy, kterou je povinen žalovaný nabídnout) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném dokazování zjistil, že žalovaná uzavřela dne 4. 8. 1997 smlouvu o nájmu předmětného bytu, že poté, co byly prohlášením vlastníka podle ZVB v domě vymezeny bytové jednotky, nabídl jí dopisem ze dne 25. 3. 2005 tehdejší vlastník P. L. a.s. odkoupení Bytové jednotky za cenu 558.218,- Kč, žalovaná nabídku dne 20. 9. 2005 odmítla, že však následně dopisy ze dne 3. 4. 2006 a ze dne 22. 9. 2006 oznámila vlastníkovi Bytové jednotky, že má zájem o koupi Bytové jednotky. Dále zjistil, že dne 26. 9. 2006 uzavřel vlastník Bytové jednotky s žalovaným kupní smlouvu o jejím prodeji za kupní cenu 558.218,- Kč, aniž by její převod předtím nabídl za stejných podmínek žalobkyni. Dospěl k závěru, že vlastník Bytové jednotky porušil předkupní právo žalobkyně vyplývající z § 22 odst. 2 ZVB, neboť poslední den zde stanovené roční lhůty uzavřel kupní smlouvu o prodeji Bytové jednotky žalovanému, aniž by jí nabídl za stejných podmínek žalobkyni, a ta se proto důvodně domáhá svých práv z porušení předkupního práva podle § 603 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 10. 11. 2011, č. j. 60 Co 354/2011-198, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Měl za to, že žalobkyně sice poukazovala na porušení svého předkupního práva podle ustanovení § 22 odst. 2 ZVB, podle něhož má nájemce, nepřijme-li nabídku bytu podle § 22 odst. 1 ZVB, po dobu jednoho roku předkupní právo k bytové jednotce, žalobou se však nedomáhala nahrazení projevu vůle žalovaného jako nabyvatele bytové jednotky, ale splnění povinnosti podle § 80 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“). Žalobní petit ani nesplňoval formální náležitosti nabídky na převod bytové jednotky dané § 6 odst. 1 písm. a) – f) ZVB, zejména popis bytu, jeho příslušenství, vybavení, podlahovou plochu atd., a z žalobních tvrzení se ani nepodává, zda již oslovila žalovaného jako stávajícího vlastníka s nabídkou na převod vlastnictví k Bytové jednotce, neboť poukazovala jen komunikaci s předcházejícím vlastníkem. Uzavřel, že uplatněný „typ žaloby“ neodpovídá hmotněprávní úpravě v ustanovení § 603 odst. 3 obč. zák., a právní závěry soudu prvního stupně tak nejsou správné. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a odůvodnila ho § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že se žalobou nedomáhala nahrazení projevu vůle žalovaného ve smyslu § 22 odst. 2 ZVB, ale splnění povinnosti (§ 80 písm. b/ o. s. ř.). Měla za to, že soud měl věc posoudit podle § 22 odst. 1 (správně zřejmě odst. 2) ZVB, v němž je stanovena povinnost vlastníka bytu nabídnout jeho převod nájemci. Protože původní vlastník P. L. a.s. již neexistuje, vstoupil do jeho práv a povinností nový vlastník bytu, tj. žalovaný. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání vyvracel dovolací námitky žalobkyně, uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.”). Je-li předmětem přezkumné činnosti dovolacího soudu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, je pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí, a je nevýznamné, že s účinností od 1. 1. 2014 byly právní předpisy, z nichž odvolací soud při právn