26 Cdo 2971/2024 – Nejvyšší soud

26 Cdo 2971/2024-623 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v právní věci žalobkyně PETERKA & PARTNERS advokátní kancelář s.r.o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Karlovo náměstí 671/24, IČO 26169720, zastoupené Mgr. Danem Loukotou, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Terebkou 1136/11, proti žalovaným 1) OL IMMO-HOLD spol. s r.o., se sídlem v Praze 1, Krakovská 7/1392, IČO 45280151, a 2) OLREDO spol. s r.o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Krakovská 1392/7, IČO 05655064, oběma zastoupeným Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Kaprova 15/11, o zaplacení částky 3.671.347,31 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 212/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2024, č. j. 13 Co 273/2023-567, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21.160 Kč k rukám Mgr. Dana Loukoty, advokáta se sídlem v Praze 4, Pod Terebkou 1136/11, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované. Odůvodnění: 1. Žalobkyně [nájemkyně tam specifikovaných nebytových prostor nacházejících se v tam uvedené budově vlastněné původně žalovanou 1) – dále jen „nebytové prostory“ a „budova“] se domáhala zaplacení částky 4.129.087,31 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že konkrétně požaduje částku 1.600.901,46 Kč představující odpisy topného a chladicího zařízení budovy zaplacené žalované 1) jako pronajímatelce v letech 2008–2011, které si žalovaná 1) účtovala neoprávněně (první nárok), částku 631.689,26 Kč uhrazenou bankovním převodem na nájemném a plnění za služby za období dubna a května 2013, které však již nedlužila, neboť tento dluh zanikl započtením její pohledávky na vrácení neoprávněně zaplacených odpisů za roky 2004–2007 a zčásti za rok 2011 (druhý nárok), částku 1.124.869,60 Kč z titulu vrácení zbývající části kauce po skončení nájmu (třetí nárok), částku 241.401,99 Kč jakožto přeplatek z vyúčtování za roky 2012 a 2013, který by jí vznikl, pokud by jí žalovaná 1) do vyúčtování nesprávně nezahrnula sporné odpisy (čtvrtý nárok), a částku 530.225 Kč odpovídající nároku na náhradu škody z titulu předsmluvní odpovědnosti, jelikož žalovaná 1) s ní bezdůvodně odmítla uzavřít dohodu o předčasném ukončení nájemního vztahu ke dni 30. 4. 2013, ač jí to přislíbila (pátý nárok). 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 3. 2022, č. j. 14 C 212/2014-419, ve spojení s usnesením ze dne 26. 5. 2022, č. j. 14 C 212/2014-434, a ze dne 3. 8. 2022, č. j. 14 C 212/2014-460, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 559.460 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhé žalované (výrok I), co do částky 3.569.627,31 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu (výroky III a IV). 3. K odvolání všech účastnic Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 9. 11. 2022, č. j. 13 Co 283,284,368/2022-474, rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve vyhovujícím výroku o věci samé co do částky 101.720 Kč, v zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. V dalším řízení soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 14 C 212/2014-518, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 3.669.539,24 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhé žalované (výrok I), „ve zbytku“ žalobu zamítl (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu (výroky III, IV, V a VI). 5. K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2024, č. j. 13 Co 273/2023-567, odmítl odvolání žalovaných proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně o věci samé (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně změnil ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že žalobu o zaplacení částky 530.225 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení zamítl, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu před soudy obou stupňů (výroky III, IV a V). 6. Odvolací soud vyšel zejména ze zjištění, že žalobkyně jako nájemkyně a žalovaná 1) jako pronajímatelka uzavřely dne 16. 11. 2004 Smlouvu o nájmu nebytových prostor na dobu určitou do 30. 6. 2013 (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně se zavázala platit vedle nájemného též paušálně provozní náklady za služby a zálohově náklady na vytápění. V čl. 5.4 Smlouvy si strany mimo jiné sjednaly, že „Uvedená zálohová platba nákladů na vytápění a chlazení vychází z aktuálních cen energie společnosti Pražská plynárenská a.s. a nezbytných nákladů přímo souvisejících s dodávkou plynu, údržbou, opravami, odpisy, vyúčtováním, revizemi, odečtů stavů a provozem topného chladicího systému.“ Formulaci týkající se odpisů do Smlouvy vložila žalovaná 1). Do vyúčtování topných nákladů žalovaná 1) po celou dobu trvání nájemního vztahu zahrnovala poměrnou část odpisů topného chladicího zařízení, což žalobkyně od počátku rozporovala, nicméně požadované částky s touto výhradou hradila. Dopisy ze dne 7., 10. a 28. 5. 2013 a 12. 6. 2013 žalobkyně započetla své tam přesně specifikované pohledávky vůči tam uvedeným pohledávkám žalované 1). Žalovaná 1) provedla ke dni 4. 7. 2013 jednostranný zápočet svých tam přesně specifikovaných pohledávek vůči pohledávce žalobkyně na vrácení kauce, jejíž nevyčerpaný zbytek jí zaslala. V průběhu roku 2012 žalobkyně jednala se žalovanou 1) o možném prodloužení Smlouvy, k dohodě však nedošlo. Proto žalobkyně oslovila žalovanou 1) s nabídkou možného ukončení nájmu již ke dni 28. 2. 2013, na což jí žalovaná 1) v reakci sdělila, že je ochotna nájemní vztah ukončit k 30. 4. 2013. Dne 24. 4. 2013 žalovaná 1) žalobkyni poprvé sdělila, že k dřívějšímu ukončení nájmu potřebuje souhlas financující banky a dne 30. 4. 2013 ji informovala, že souhlas neobdržela. Nájemní vztah tudíž skončil dne 30. 6. 2013. Dne 24. 5. 2012 žalobkyně uzavřela Smlouvu o nájmu nebytových prostor se společností Firma Cautela s.r.o., podle níž měl nájemní vztah započít dne 1. 4. 2013 a náklady za služby činily 130.000 Kč. Dodatkem č. 1 k této smlouvě uzavřeným dne 21. 1. 2013 si strany sjednaly nově počátek nájmu již ke dni 1. 3. 2013 a nájemné ve výši 400.225 Kč. Žalovaná 2) vznikla dne 26. 12. 2016 v důsledku rozdělení odštěpením žalované 1) a přešlo na ni mimo jiné vlastnické právo k budově a také veškeré pohledávky, dluhy a přijaté a poskytnuté zálohy s ní související. 7. Po právní stránce odvolací soud ohledně prvních čtyř nároků odkázal na správné závěry soudu prvního stupně. S ohledem na odvolací námitky nicméně dodal, že soud prvního stupně správně vyložil sporná ustanovení Smlouvy podle § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (dále jen „obch. zák.“), a plně se ztotožnil zejména s jeho závěry, podle nichž žalovaná 1) účtovala žalobkyni odpisy topného chladicího zařízení neoprávněně a nároky žalobkyně na vydání takto získaného bezdůvodného obohacení nejsou promlčené, a dále též s odůvodněním stran účinků žalobkyní a žalovanou 1) provedených zápočtů pohledávek. První nárok tedy shodně se soudem prvního stupně shledal oprávněným v částce 1.295.741,46 Kč, druhý v částce 631.689,26 Kč, třetí v částce 970.481,54 Kč a čtvrtý v částce 241.401,98 Kč. Dodal, že ohledně poměru první a druhé žalované jakožto ručitele a dlužníka nebylo sporu, a proto rovněž v tomto směru toliko odkázal na správný výklad učiněný soudem prvního stupně. Jeho právnímu názoru o důvodnosti pátého nároku ovšem nepřisvědčil. Vynaložení nájemného a záloh na služby žalobkyní v náhradních nebytových prostorech již v březnu 2013 totiž nebylo pro žalovanou 1) v průběhu jednání o ukončení nájmu ke dni 30. 4. 2013 předvídatelné, pročež není dán vztah příčinné souvislosti mezi neúspěchem těchto jednání a újmou, která žalobkyni zaplacením zmíněných částek vznikla. Rozsudek soudu prvního stupně tedy změnil ve vyhovujícím výroku I tak, že žalobu co do částky 530.225 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení zamítl, a ve zbývajícím rozsahu (3.139.314,24 Kč) dotčený výrok potvrdil. Odvolání žalovaných proti zamítavému výroku II rozsudku soudu prvního stupně pak odmítl jako subjektivně nepřípustné. 8. Dovolání žalovaných (dovolatelek) proti potvrzující části výroku II a proti nákladovým výrokům III, IV a V rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 o. s. ř. z dále uvedených důvodů přípustné. 9. Při posuzování otázky výkladu Smlouvy postupoval dovolací soud s ohledem na datum jejího uzavření podle dosavadních právních předpisů (srov. § 3074 odst. 1 větu první za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., obč