26 Cdo 3009/2011 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3009/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 6. 2012 Spisová značka:26 Cdo 3009/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.3009.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Jednání soudu Neplatnost právního úkonu Poučovací povinnost soudu Vyklizení nemovitosti Dotčené předpisy:§ 114c o. s. ř. § 118b odst. 1 o. s. ř. § 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3009/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Ing. E. P., zastoupeného Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 1, proti žalovanému K. P., zastoupenému JUDr. Jiřinou Jandovou, advokátkou se sídlem v Praze – Karlíně, Thámova 181/20, o vyklizení pozemků, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 16 C 90/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. února 2011, č. j. 28 Co 484/2010-222, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Praha-západ (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. června 2010, č. j. 16 C 90/2009-149, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vyklidit do tří dnů od právní moci rozsudku „pozemek parc. č. 4290/3 a 4290/4 katastrální území Č.“ (dále též jen „předmětné pozemky“, resp. „pozemek parc. č. 4290/3“ a „pozemek parc. č. 4290/4“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. Z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav. K. T. (původní vlastník předmětných pozemků) jako pronajímatel a M. Ch. jako nájemce uzavřeli zhruba od druhé poloviny devadesátých let minulého století postupně několik smluv o nájmu předmětných pozemků (resp. tehdy ještě ohledně nerozděleného pozemku parc. č. 4290 v k. ú. Č.), z nichž poslední sjednali dne 10. ledna 2005 (dále též jen „nájemní smlouva ze dne 10. ledna 2005“). Nájemní smlouva ze dne 10. ledna 2005 byla uzavřena na dobu určitou do 31. prosince 2025, nebylo možné ji vypovědět, nahrazovala všechny předchozí nájemní smlouvy, sjednané nájemné činilo 6.000,- Kč ročně a bylo splatné „vždy do konce příslušného roku“ a obsahovala rovněž ujednání, že nájemce může předmětné pozemky dále pronajímat (správně zřejmě podnajímat). Nájemce M. Ch. a žalovaný uzavřeli dne 17. prosince 2007 smlouvu označenou jako „Nájemní smlouva“ (dále jen „předmětná smlouva“), jíž mu přenechal do užívání část pozemku parc. č. 4290/3 o výměře 300 m2, a to na dobu neurčitou a za úplatu ve výši 5.000,- Kč měsíčně. Zbývající část pozemku parc. č. 4290/3 a pozemek parc. č. 4290/4, který je zastavěn halou (zkolaudovanou v roce 2002 jako sklad topenářského a vodoinstalačního materiálu) v jeho vlastnictví, si ponechal i nadále v užívání. Předmětné pozemky nabyl žalobce do vlastnictví příklepem licitátora ve veřejné dražbě dobrovolné (ve spojení se zaplacením ceny pozemků dosažené vydražením) konané dne 11. srpna 2008 v rámci konkursu vedeného na majetek úpadce K. T. Dne 20. dubna 2009 poukázal M. Ch. žalobci na jeho adresu poštovní poukázkou částku 6.000,- Kč jako nájemné z předmětných pozemků za rok 2009, přičemž tato částka se mu posléze vrátila zpět jako nepřijatá. Nejpozději v květnu 2009 mu pak žalobce doručil dopis ze dne 27. dubna 2009, jímž mu vypověděl nájem předmětných pozemků s tříměsíční výpovědní lhůtou z důvodu neplacení nájemného po dobu delší než tři měsíce. M. Ch. mu dne 30. října 2009 znovu zaslal částku 6.000,- Kč, přičemž tentokrát ji poukázal na jeho bankovní účet. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že nájemní smlouvou ze dne 10. ledna 2005 vznikl mezi K. T. jako pronajímatelem a M. Ch. jako nájemcem nájemní poměr k předmětným pozemkům. K tomu dodal, že neprovedl navržené důkazy k tvrzení, že K. T. nemohl v době uzavření citované nájemní smlouvy (platně) zatěžovat svůj majetek (předmětné pozemky), neboť na něj byla uvalena exekuce, a to proto, že je žalobce uplatnil až po koncentraci řízení (§ 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“). Dále rovněž dovodil, že na základě nájemní smlouvy ze dne 10. ledna 2005 byl M. Ch. jako nájemce předmětných pozemků oprávněn uzavřít s žalovaným předmětnou smlouvu, která je podle svého obsahu smlouvou o podnájmu části pozemku parc. č. 4290/3. Poté uzavřel, že předmětná smlouva vyhovuje obsahovým náležitostem kladeným občanským zákoníkem na daný smluvní typ a – z důvodů rozvedených v jeho rozsudku – nemůže být neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“); na jejím základě tudíž vznikl mezi M. Ch. a žalovaným podnájemní vztah k předmětným pozemkům na dobu neurčitou. Příklepem licitátora ve veřejné dražbě dobrovolné vstoupil žalobce do postavení pronajímatele předmětných pozemků bez ohledu na to, že právní vztah z nájemní smlouvy ze dne 10. ledna 2005 nebyl uveden v dražební vyhlášce, ačkoli se tak mělo stát (§ 20 odst. 1 písm. d/ zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách). V návaznosti na to posuzoval, zda nájemní poměr k předmětným pozemkům založený nájemní smlouvou ze dne 10. ledna 2005, a potažmo i podnájemní vztah založený předmětnou (podnájemní) smlouvou (jako vztah závislý na existenci nájemního poměru), zanikl v důsledku výpovědi žalobce (tehdy již vlastníka a pronajímatele pozemků) dané M. Ch. dopisem ze dne 27. dubna 2009. Zde zejména zdůraznil, že citovaná výpověď směřovala k ukončení nájemní smlouvy sjednané na dobu určitou, kterou nebylo možné vypovědět, a pokračoval, že od takové smlouvy bylo možné pro neplacení nájemného pouze písemně odstoupit; jelikož žalobce dopisem ze dne 27. dubna 2009 od nájemní smlouvy neodstoupil (nesledoval zrušit ji s účinky ex tunc), nýbrž ji vypověděl (s účinky ex nunc), a navíc M. Ch. mu nájemné za rok 2009 řádně uhradil, nájemní poměr k předmětným pozemkům mezi nimi nadále trvá. Vzhledem k tomu také žalovanému nadále svědčí podnájemní právo k části pozemku parc. č. 4290/3. Za této situace žalobu na vyklizení pozemků zamítl proto, že v daném případě žalovaný do vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům buď nezasahuje (pozemek parc. č. 4290/4) nebo do něj sice zasahuje, avšak nikoli neoprávněně (pozemek parc. č. 4290/3). K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. února 2011, č. j. 28 Co 484/2010-222, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku pozemek parc. č. 4290/3 (výrok I.), a potvrdil ho ohledně zamítnutí žaloby na vyklizení pozemku parc. č. 4290/4 (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.). Odvolací soud zopakoval dokazování v odvolacím řízení přečtením některých listinných důkazů (§ 213 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř.) a dále doplnil dokazování v odvolacím řízení (§ 213 odst. 1 a 4 o.s.ř.) přečtením usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. dubna 2001, č. j. E 10/98-75, a výpisu z katastru nemovitostí LV č. 3470, pro kat. území Č., s údaji platnými k 1. dubnu 2007 (dále jen „usnesení ze dne 9. dubna 2001“ a „výpis z katastru nemovitostí k 1. dubnu 2007“), s odůvodněním, že jejich existence vyplynula v řízení před soudem prvního stupně ještě do účinků nastalé koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o.s.ř. Vzal za zjištěno, že K. T. jako pronajímatel a M. Ch. jako nájemce uzavřeli ohledně předmětných pozemků nejprve nájemní smlouvu ze dne 26. února 1996 na dobu neurčitou a poté nájemní smlouvu ze dne 20. ledna 1997 opět na dobu neurčitou, v obou případech s výpovědní lhůtou v délce 18 měsíců. Usnesením ze dne 9. dubna 2001, které se stalo vykonatelným dne 27. dubna 2001, Okresní soud Praha-západ nařídil proti povinnému K. T. výkon rozhodnutí prodejem mimo jiné předmětných pozemků a zakázal mu převést je se všemi jejich součástmi a příslušenstvím na někoho jiného nebo je zatížit. Následně K. T. a M. Ch. uzavřeli ohledně předmětných pozemků nájemní smlouvu ze dne 10. ledna 2002 na dobu určitou do 31. prosince 2020, posléze nájemní smlouvu ze dne 15. července 2004 na dobu určitou v trvání 99 let a nakonec nájemní smlouvu ze dne 10. ledna 2005 na dobu určitou do 31. prosince 2025 (dále též jen „nájemní smlouvy na dobu určitou“), a to vždy za nájemné v částce 6.000,- Kč ročně a bez možnosti výpovědi nájmu, přičemž nájemní smlouvy na dobu určitou nahrazovaly všechny předchozí nájemní smlouvy. Na t