26 Cdo 3398/2020 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3398/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2021 Spisová značka:26 Cdo 3398/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.3398.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nájem bytu Právní jednání (o. z.) Dotčené předpisy:§ 2249 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 4. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 988/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3398/2020-227 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně TES, spol. s r.o., se sídlem v Čáslavi – Novém Městě, Vrchovská 1354, IČO: 47539330, zastoupené Mgr. Janem Altem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo náměstí 512/16, proti žalovaným 1/ H. B., a 2/ P. B., oběma bytem v XY, zastoupeným Mgr. Petrem Látalem, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 191/18, o návrhu pronajímatele na zvýšení nájemného, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 28 C 186/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudkům Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. června 2019, č. j. 28 C 186/2014-161, ve znění usnesení ze dne 20. září 2019, č. j. 28 C 186/2014-168, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. června 2020, č. j. 84 Co 348/2019-202, takto: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. června 2019, č. j. 28 C 186/2014-161, ve znění usnesení ze dne 20. září 2019, č. j. 28 C 186/2014-168, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. června 2020, č. j. 84 Co 348/2019-202, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. června 2019, č. j. 28 C 186/2014-161, ve znění usnesení ze dne 20. září 2019, č. j. 28 C 186/2014-168, zvýšil nájemné z tam specifikovaného bytu s účinností od 23. dubna 2014 na 96 Kč/m2 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. a III.). K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. června 2020, č. j. 84 Co 348/2019-202, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že a/ nájemné z tam specifikovaného bytu zvýšil s účinností od 23. dubna 2014 na 65,50 Kč/m2 a s účinností od 7. prosince 2018 na 96 Kč/m2 a b/ žalobu zamítl v části, v níž žalobkyně požadovala zvýšení nájemného s účinností od 23. dubna 2014 do 6. prosince 2018 nad 65,50 Kč/m2 (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výroky I. a IV.) a státu (výroky II. a III.). Proti rozsudkům soudů obou stupňů podali žalovaní (dovolatelé) včasné dovolání. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. června 2019, č. j. 28 C 186/2014-161, ve znění usnesení ze dne 20. září 2019, č. j. 28 C 186/2014-168, který byl rovněž dovoláním napaden, je rozhodnutím soudu prvního stupně. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (žalovaní uvedený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně rovněž podali). Za této situace občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112/1997 časopisu Soudní judikatura, a ze 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto zastavil řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. června 2019, č. j. 28 C 186/2014-161, ve znění usnesení ze dne 20. září 2019, č. j. 28 C 186/2014-168 (§ 243b ve spojení s ustanovením § 104 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. června 2020, č. j. 84 Co 348/2019-202, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle § 237 o. s. ř. Krajský soud v Českých Budějovicích již v rozsudku ze dne 7. června 2013, sp. zn. 5 Co 624/2013, uveřejněném pod č. 32/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2017, sp. zn. 26 Cdo 615/2017), v poměrech dřívější právní úpravy dovodil, že návrh na zvýšení nájemného z bytu byl jednostranným adresovaným hmotněprávním úkonem, musel splňovat obecné náležitosti právního úkonu ve smyslu § 34 a násl. obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 – dále též jen „obč. zák.“) a musel být adresován a doručen (dojít – § 45 odst. 1 obč. zák.) druhé straně právního vztahu nájmu bytu, to je nájemci či v jiných případech oběma manželům jako společným nájemcům bytu. Nájemné (sjednání či určení jeho výše) bylo (a je i nyní) jednou z nejpodstatnějších složek obsahu nájemního vztahu. Ustálená soudní praxe již dříve rovněž dovodila, že právo společného nájmu bytu manžely podle § 703 odst. 1 a § 704 odst. 1 obč. zák. bylo zvláštním případem společného nájmu bytu, jehož podstata spočívala v tom, že svědčilo oběma manželům společně a nedílně, což se projevovalo jak pokud jde o výkon tohoto práva, tak pokud jde o jeho zánik; v hmotněprávní oblasti se tato nedílnost projevovala tím, že výpověď z nájmu bytu musela směřovat vůči oběma manželům a oběma musela být také doručena (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 26. června 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97, z 29. května 1997, sp. zn. 3 Cdon 122/96, uveřejněné pod č. 55/1997 a 56/1997 časopisu Soudní judikatura). Výpověď z nájmu bytu daná a adresovaná oběma manželům – společným nájemcům bytu se pokládala za řádně doručenou i v případě, převzal-li listinu obsahující výpověď pouze jeden z nich a druhého s jejím obsahem seznámil (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 18. prosince 2001, sp. zn. 26 Cdo 2357/99, uveřejněné pod C 917 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a dále např. rozsudky z 6. února 2003, sp. zn. 26 Cdo 1081/2002, či z 12. května 2005, sp. zn. 26 Cdo 1469/2004). Závěry týkající se účinnosti jednostranných adresovaných hmotněprávních úkonů (jakým je i výpověď z nájmu bytu) přijaté v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, sdílí Nejvyšší soud i v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 2014, neboť povaha výpovědi z nájmu bytu jako adresného jednostranného hmotněprávního jednání zůstala nedotčena a i nadále platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě v okamžiku, kdy jí projev vůle dojde – viz § 570 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 22. ledna 2019, sp. zn. 26 Cdo 3716/2018, ze 7. března 2019, sp. zn. 26 Cdo 384/2018 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 25. června 2019, sp. zn. III. ÚS 1660/19/, či z 1. července 2020, sp. zn. 26 Cdo 979/2020. Je-li pak návrh na zvýšení nájemného (§ 2249 o. z., jež je obdobou § 696 odst. 2 obč. zák.) rovněž jednostranným adresovaným hmotněprávním jednáním, není jediný rozumný důvod, aby se výše citované závěry ohledně doručení výpovědi z nájmu neuplatnily i na něj. V hmotněprávní oblasti se nedílnost společného nájmu bytu manželů tedy projevuje i tak, že pronajímatel musí navrhnout zvýšení nájemného oběma nájemcům (manželům) a oběma musí být návrh také doručen. Doručení návrhu oběma manželům pak není na překážku, že zásilku může fyzicky převzít pouze jeden z nich, neboť ten druhého adresáta (manžela) s jejím obsahem může seznámit. Neučiní-li tak (a podaří-li se tato skutečnost také prokázat), je na místě považovat zásilku vůči neinformovanému manželu za nedoručenou. V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že návrh žalobkyně na zvýšení nájemného ze dne 20. ledna 2014 se dostal do dispozice žalovaných dne 21. ledna 2014, kdy jim bylo do jejich poštovní schránky vhozeno oznámení o uložení zásilky na poště. Za vadný nepovažoval ani postup žalobkyně, která návrh adresovala a doručovala oběma dovolatelům současně, tedy jako jedno právní jednání. V těchto ohledech je rozhodnutí odvolacího soudu výrazem standardní soudní praxe. Ze skutkového stavu, jenž je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, vyplývá, že žalobkyně návrh na zvýšení nájemného doručovala dovolatelům hned dvakrát (poprvé dne 20. ledna 2014, a po neúspěšném prvním pokusu také dn