26 Cdo 3513/2009 – Nejvyšší soud

26 Cdo 3513/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 9. 2010 Spisová značka:26 Cdo 3513/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.3513.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem bytu Neplatnost právního úkonu Podílové spoluvlastnictví Výpověď z nájmu bytu Dotčené předpisy:§ 139 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.03.2006 § 39 obč. zák. ve znění do 31.03.2006 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 10. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3513/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobců a/ I. P. Š., a b/ M. Š., zastoupených JUDr. Olenou Cvetlerovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 42, proti žalované J. S., zastoupené JUDr. Janem Křečkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Náměstí Míru 15, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 71/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2009, č. j. 17 Co 330/2008-267, ve spojení s usnesením ze dne 24. března 2009, č. j. 17 Co 330/2008-265, takto: I. Dovolání proti nákladovému výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2009, č. j. 17 Co 330/2008-267, ve spojení s usnesením ze dne 24. března 2009, č. j. 17 Co 330/2008-265, se odmítá. II. Dovolání proti měnícímu výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2009, č. j. 17 Co 330/2008-267, ve spojení s usnesením ze dne 24. března 2009, č. j. 17 Co 330/2008-265, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. ledna 2008, č. j. 9 C 71/2005-228, vyhověl žalobě žalobců a/, b/ a tehdejší žalobkyně městské části Praha 8, (dále jen „původní žalobkyně c/“) a přivolil k jejich výpovědi z nájmu žalované k „bytu o třech pokojích a kuchyni s příslušenstvím v 6. nadzemním podlaží domu č. p. 39 v Praze 8, Karlíně, Pernerově ulici 3“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni, v němž rozsudek nabude právní moci, a že posledním dnem této lhůty nájem končí, uložil žalované povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobcům do patnácti dnů od uplynutí výpovědní lhůty a rozhodl o nákladech řízení účastníků a původní žalobkyně c/ a o nákladech řízení státu. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací nejprve usnesením ze dne 13. ledna 2009, č. j. 17 Co 330/2008-257, citovaný rozsudek soudu prvního stupně – v důsledku zpětvzetí žaloby ze strany původní žalobkyně c/ – zrušil ve vztahu mezi původní žalobkyní c/ a žalovanou a řízení v tomto rozsahu zastavil; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi původní žalobkyní c/ a žalovanou. Následně rozsudkem ze 24. března 2009, č. j. 17 Co 330/2008-267, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žalobu o přivolení k výpovědi žalobců z nájmu žalované k předmětnému bytu zamítl (výrok I.); zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II.). Usnesením ze dne 24. března 2009, č. j. 17 Co 330/2008-265, pak změnil rozsudek soudu prvního stupně také ve výroku o nákladech řízení státu. Po doplnění dokazování v odvolacím řízení vzal odvolací soud z provedených důkazů především za zjištěno, že dne 12. ledna 2005 žalobci a původní žalobkyně c/ (tehdejší spoluvlastníci předmětného domu a pronajímatelé předmětného bytu) dali žalované (nájemkyni bytu) výpověď z nájmu předmětného bytu (dále jen „výpověď ze dne 12. ledna 2005“) z důvodů podle § 711 odst. 1 písm. d/, g/ a h/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“), že uplatněné výpovědní důvody skutkově vymezili tak, že žalovaná má dva nebo více bytů (výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák.), že byt neužívá bez vážných důvodů (výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč. zák.) a že se ho snažila přenechat třetím osobám, což se také dnem 1. července 2004 stalo (výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.), že tytéž výpovědní důvody (včetně jejich skutkového vymezení) uplatnili rovněž ve výpovědi vtělené do textu žaloby (dále jen „výpověď obsažená v žalobě“), že v době dání výpovědi ze dne 12. ledna 2005 a výpovědi obsažené v žalobě byli podílovými spoluvlastníky předmětného domu žalobci (každý z nich v rozsahu jedné ideální čtvrtiny domu) a hlavní město Praha (v rozsahu jedné ideální poloviny domu) a že hlavní město Praha pověřilo správou předmětného domu původní žalobkyni c/, která žalované vypověděla (spolu s žalobci) nájem bytu bez předchozího souhlasu rady městské části Praha 8. Na tomto skutkovém základě odvolací soud především dovodil, že je-li – jako v posuzovaném případě – dům v podílovém spoluvlastnictví, lze výpověď z nájmu bytu dát pouze na základě většinového souhlasu podílových spoluvlastníků. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. 26 Cdo 350/2007, a nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. dubna 2001, sp. zn. IV. ÚS 576/2000, pak zdůraznil, že rozhodnutí o dání výpovědi z nájmu bytu u spoluvlastníka domu hlavního města Prahy, byla-li – jako v tomto případě – správa domu svěřena městské části, je zákonem (zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení/, ve znění účinném ke dni dání výpovědi z nájmu bytu) vyhrazeno radě městské části a teprve na základě jejího rozhodnutí je starosta městské části oprávněn tuto vůli projevit navenek. V této souvislosti pak dovodil, že úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva nebo rady města, může starosta učinit jen po jejich předchozím schválení; jinak jsou od počátku neplatné (§ 39 obč. zák.). Protože v projednávané věci žalobci přes výzvu soudu takové předchozí schválení rady městské části Praha 8 nedoložili, uzavřel, že výpověď z nájmu bytu učiněná za původní žalobkyni c/ je ve smyslu § 39 obč. zák. absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. K tomu dodal, že uvedený nedostatek nelze ani dodatečně zhojit. V závislosti na tom pak dovodil, že jsou-li výpověď ze dne 12. ledna 2005 a výpověď obsažená v žalobě, dané za původní žalobkyni c/, neplatné podle § 39 obč. zák., pak platnou výpověď z nájmu bytu dali žalované pouze spoluvlastníci, jejichž spoluvlastnické podíly na předmětném domě činily v době dání výpovědi v součtu pouze jednu ideální polovinu. Poté uzavřel, že výpověď z nájmu bytu nebyla žalované dána na základě většinového souhlasu podílových spoluvlastníků, a proto ji nelze pokládat za řádnou. Za této situace vyhovující rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu zamítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.”). Uplatněné dovolací námitky podřadili pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. V dovolání uvedli, že v daném případě dal žalované za městskou část Praha 8 výpověď z nájmu bytu vedoucí majetkového odboru, a to na základě zmocnění, jehož se mu dostalo v „Organizačním řádu / řádu městské části Praha 8, schváleného jako příloha usn. č. 398/58. RMČ/2001 rady městské části Praha 8 ze dne 20. června 2001 – příloha 1 bod 16“. Dodali, že výpověď z nájmu bytu byla ještě obsažena v žalobě a že k podání žaloby zmocnil právní zástupkyni starosta městské části Praha 8, jenž opět měl k takovému pověření „danou kompetenci“. Z uvedeného dovozovali, že závěry odvolacího soudu ohledně neplatnosti výpovědi z nájmu bytu „nemají oporu v provedených listinných důkazech a jsou nesprávné“. Ve vztahu k těmto závěrům dále uvedli, že jsou aplikovatelné jen v případě jediného vlastníka – obce. Měli dále za to, že odvolací soud nesprávně použil ustanovení § 139 odst. 2 obč. zák. V této souvislosti uvedli, že „v dané věci nejsou spoluvlastníci věci = pronajímatelé ve vzájemném sporu, proto pro třetí osoby platí, že úkon kteréhokoliv ze spoluvlastníků zavazuje oba dva ostatní společně a nerozdílně“, že v době dání výpovědi byli „polovičními spoluvlastníky“ domu a že „obec jednoznačně vyjádřila svůj souhlas s podáním výpovědi, a to bez ohledu na to, zda i její výpověď je platným a účinným právním úkonem“. Namítli, že pokud poloviční vlastník věci vyjádřil souhlas s úkonem druhého vlastníka a tento souhlas nikdy neodvolal, platí, že t