26 Cdo 356/2018 — Nejvyšší soud

26 Cdo 356/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2018 Spisová značka:26 Cdo 356/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.356.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společenství vlastníků jednotek Vlastnictví bytů Dotčené předpisy:§ 1209 odst. 1 o. z. § 3028 odst. 3 o. z. § 14 předpisu č. 67/2013Sb. § 4-7 předpisu č. 372/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 356/2018-266 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Společenství XY, IČO XY, se sídlem v XY, zastoupeného JUDr. Markétou Surgovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, proti žalované: K. M. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Lešetickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1071/17, o zaplacení 66 346 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 256/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2017, č. j. 17 Co 231/2017 – 226, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2017, č. j. 17 Co 231/2017-226, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 10. 2017, č. j. 17 Co 231/2017-226, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (soud prvního stupně) ze dne 25. 4. 2017, č. j. 6 C 256/2016-181, jímž uložil žalované povinnost zaplatit žalobci „66 346 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 069 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 21 896 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení, spolu s poplatkem z prodlení ve výši 1 promile z dlužné částky za každý den prodlení z částky 24 381 Kč od 30. 1. 2016 do zaplacení, do tří dnů od první moci rozsudku", a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že žalovaná je vlastnicí bytové jednotky v domě, jehož správcem je žalobce. Žalobce vyúčtoval žalované nedoplatek za služby za rok 2012 ve výši 20 069 Kč, za rok 2013 ve výši 21 896 Kč a za rok 2014 ve výši 24 381 Kč. Žalovaná vyúčtované nedoplatky reklamovala a přes výzvy žalobce je neuhradila. Na shromáždění dne 28. 6. 2016 se většina přítomných vlastníků jednotek shodla na tom, že byť platnost ověření vodoměrů instalovaných v jednotlivých bytech skončila, považuje „vyúčtování podle stavu vodoměrů za morálnější a spravedlivější“ a přijala usnesení, že „členové respektují vyúčtování za roky 2012, 2013, 2014 zpracované podle jejich bytových vodoměrů". Žalovaná byla na shromáždění přítomna, hlasování se zdržela a přijaté rozhodnutí žalobou na určení neplatnosti nenapadla. Na shromáždění dne 15. 12. 2016 většina přítomných vlastníků jednotek přijala usnesení, že „pro zamezení všech pochybností shromáždění opětovně schvaluje způsob rozúčtování od vzniku společenství a platný dosud, a všechna vyúčtování za roky 2010, 2011, 2012, 2013, 2014 a 2015, která byla jednotlivým vlastníkům za předmětná období předložena". Žalovaná, která byla na shromáždění přítomna, hlasovala proti přijetí uvedeného rozhodnutí a následně podala žalobu na určení neplatnosti přijatého rozhodnutí, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Za správný považoval závěr soudu prvního stupně, že za situace, kdy vyúčtování za roky 2012, 2013 a 2014 zpracovaná podle vodoměrů a rovněž způsob rozúčtování byly shromážděním vlastníků akceptovány a žalovaná byla přehlasována, je na ní, aby se většinovému rozhodnutí podrobila. Dodal, že žalované ani nevzniklo právo napadnout rozhodnutí přijaté dne 28. 6. 2016, neboť na shromáždění byla přítomna, avšak zdržela se hlasování, rozhodnutí přijaté dne 15. 12. 2016 sice napadla žalobou na určení neplatnosti, v soudním řízení však nemůže být úspěšná, neboť odsouhlasení vyúčtování není důležitým důvodem k přezkumu napadeného rozhodnutí ve smyslu § 1209 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Byť formulace použitá v zápise ze shromáždění, že členové „respektují vyúčtování", není příliš šťastná, nevzbuzuje pochybnosti o projevu vůle přítomných vlastníků jednotek. Nepřisvědčil námitce žalované, že vodoměry bez platného ověření ve svém součtu neměří správně a že by tuto skutečnost měl žalobce vyvracet, neboť by tím docházelo k nepřijatelnému přenesení důkazního břemene na žalobce. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že s přihlédnutím k zápisu ze shromáždění vlastníků jednotek je třeba v dané věci aplikovat § 4 – 7 vyhlášky č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla rozúčtování nákladů na tepelnou energii, na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele, účinné do 31. 12. 2015, dále jen „vyhláška č. 372/2001 Sb.“ Měl za to, že uvedená vyhláška byla soudem prvního stupně aplikována správně a v tomto směru odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítala, že odvolací soud nerespektoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, a věc nesprávně právně posoudil, když shledal posuzovaná vyúčtování řádnými, ačkoli byla provedena v rozporu se zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii, č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) a souvisejícími vyhláškami (vyhláška č. 372/2001 Sb.), a uložil žalované povinnost k jejich úhradě na základě hlasování shromáždění vlastníků. Odvolací soud nesprávně posoudil význam hlasování shromáždění vlastníků a v důsledku toho se nezabýval jejími námitkami, které směřovaly proti způsobu rozúčtování nákladů za dodávku tepla pro ohřev teplé užitkové vody, dále jen „TUV“, neboť tyto náklady vycházely z hodnot naměřených na necertifikovaných vodoměrech. Měla za to, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda společenství vlastníků může svým hlasováním zavázat vlastníka jednotky ke strpění vyúčtování provedeného v rozporu s platnou právní úpravou. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Žalobce se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil s právními závěry odvolacího soudu, poukázal na to, že otázka použití vodoměrů, jejichž certifikace skončila, již byla řešena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4203/2011, a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto. Nejvyšší soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení nedoplatku vyúčtování služeb za období 2012, 2013 a 2014. Podle § 3028 odst. 3 věty první o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 14 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen zákon č. 67/2013 Sb.), pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se jeho ustanoveními i právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti (tj. před 1. 1. 2014). Vznik těchto právních vztahů a nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odstavec 1). Rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se provede podle dosavadních právních předpisů (odstavec 2). S ohledem na citovaná ustanovení je třeba vyúčtování za roky 2012 a 2013 posuzovat podle vyhlášky č. 372/2001 Sb. a vyúčtování za rok 2014 podle zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2015, a vyhlášky č. 372/2001 Sb. (§ 6 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.). Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť posuzoval-li odvolací soud jako otázku předběžnou platnost usnesení přijatého shromážděním vlastníků, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Předně je třeba zdůraznit, že namítá-li dovolatelka, že odvolací soud nesprávně vyložil obsah přijatého usnesení, nesměřují její námitky proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových z