26 Cdo 4144/2009 – Nejvyšší soud

26 Cdo 4144/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 4. 2011 Spisová značka:26 Cdo 4144/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.4144.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společný nájem bytu manžely Výpověď z nájmu bytu Dotčené předpisy:§ 711 odst. 3 obč. zák. § 703 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 26 Cdo 4144/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce PhDr. J. A. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Přikrylem, advokátem se sídlem v Praze 8 – Kobylisy, Slancova 1253, proti žalovaným 1. I. K., 2. F. V., 3. Z. M., 4. akad. mal. R. K., zastoupeným JUDr. Danem Holubkovem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Staré Město, Dlouhá třída 16, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 328/2007, o dovolání 4. žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2008, č. j. 53 Co 328/2008-102, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2008, č. j. 53 Co 328/2008-102, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. března 2008, sp. zn. 8 C 328/2007-88 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 12. 2008, č. j. 53 Co 328/2008-102, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 18. 3. 2008, č. j. 8 C 328/2007-88, kterým vyhověl žalobě a určil, že výpověď z nájmu „bytu č. 7 v domě č. p. 179 v P. – K., K. 26“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) daná žalobci žalovanými dopisem z 2. 7. 2007, je neplatná a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) mimo jiné zjistil, že žalobce (za trvání manželství s D. M.) a jeho matka uzavřeli smlouvu o nájmu předmětného bytu, že matka žalobce zemřela v roce 1994, že v bytě zůstal bydlet žalobce s manželkou, že mu žalovaní (zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci) dali dne 2. 7. 2007 písemnou výpověď z (samostatného) nájmu předmětného bytu, kterou odůvodnili tím, že hrubě porušuje povinnosti vyplývající z nájmu, neboť nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši převyšující trojnásobek měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, že ve výpovědi je uvedeno, že žalobci nepřísluší náhradní byt ani náhradní ubytování. Na tomto skutkovém základě především dovodil, že žalobci a jeho manželce vznikl k předmětnému bytu společný nájem, že výpověď je neplatná, neboť žalovaní nevypověděli společný nájem, ale jen „samostatný“ nájem žalobce; zjištění soudu prvního stupně, že výpověď z nájmu - směřující jen vůči žalobci - byla zaslána i jeho manželce, nepovažoval za významné. Dospěl rovněž k závěru, že výpověď je neplatná (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „obč. zák.“) i proto, že neobsahuje závazek pronajímatele zajistit nájemci přístřeší, nemá tak náležitosti stanovené v § 711 odst. 3 obč. zák. Proti rozsudku odvolacího soudu podala 4. žalovaná dovolání, a aniž by se zabývala jeho přípustností, odůvodnila jej tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že výpověď z nájmu bytu je neplatná a že samotný žalobce je ve věci aktivně legitimován. Namítala, že výpověď z nájmu bytu žalovaní zaslali žalobci i jeho manželce, byť každému zvlášť, oběma byla doručena. Protože manželka žalobce (společná nájemkyně) žalobu v zákonné lhůtě nepodala, má zato, že odvolací soud měl žalobu pro nedostatek věcné aktivní legitimace žalobce zamítnout. Z důvodů tam uvedených nepovažovala za správný ani závěr odvolacího soudu, že výpověď je neplatná, protože neobsahuje závazek pronajímatelů zajistit žalobci bytovou náhradu (přístřeší). Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce v dovolacím vyjádření popsal, proč došlo ke vzniku dluhu na nájemném, a navrhl, aby dovolací soud rozhodl v jeho prospěch. Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 4. 12. 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.”). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Protože ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že dovolatelka spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s námitkou, že samotný žalobce není ve věci aktivně legitimován a že výpověď z nájmu bytu má všechny zákonné náležitosti a je proto platná. Otázka, zda výpověď z nájmu bytu podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák., je neplatná podle § 39 obč. zák., neobsahuje-li v rozporu s ustanovením § 711 odst. 3 obč. zák. závazek pronajímatele bytu zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu, tj. v daném případě přístřeší, nemůže být zásadně právně významná; tuto otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s názorem zaujímaným v ustálené soudní praxi. Nejvyšší soud České republiky v řadě svých rozhodnutí dovodil, že přístřeší je bytovou náhradou svého druhu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 568/97, a ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1401/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8 ročníku 1997, pod číslem 60 a číslo 6 ročníku 2000 pod číslem 68, dále ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2482/2000, a ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1674/2002, uveřejněné pod C 381 a pod C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). V rozsudku ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008 uveřejněném pod číslem 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že výpověď z nájmu bytu podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. je neplatná pro neurčitost, není-li v ní závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu konkretizován údajem o formě bytové náhrady. Výpověď, která vůbec neobsahuje závazek pronajímatele zajistit vypovídanému nájemci (odpovídající) bytovou náhradu, je tak neplatná. Dovolací soud však dospěl k závěru, že napadenému potvrzujícímu rozhodnutí lze přisoudit zásadní právní význam, neboť otázku, zda jeden ze společných nájemců je oprávněn domáhat se samostatně určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, neposoudily soudy obou stupňů v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání – pro řešení zmíněné otázky – přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§