26 Cdo 498/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 498/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 9. 2024 Spisová značka:26 Cdo 498/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.498.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 2991 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 9. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.11.2024IV.ÚS 3154/24 Veronika Křesťanová odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele<br/>odmítnuto pro nepřípustnost<br/>odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost15. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 498/2024-440 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně ROBOT WORLD s.r.o., se sídlem v Náchodě, Běloveská 944, IČO 49813366, zastoupené Mgr. Andreou Hradilovou, advokátkou se sídlem v Novém Městě nad Metují, Komenského 54, proti žalované MAVET trading s.r.o., se sídlem v Praze 3, Olšanská 2898/4a, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, o zaplacení částky 2.280.196,58 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 15 C 207/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2023, č. j. 47 Co 99/2023-391, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.920 Kč k rukám Mgr. Andrey Hradilové, advokátky se sídlem v Novém Městě nad Metují, Komenského 54, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně [vlastnice pozemku st. p. č. 234/1, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 304 (výroba) v Náchodě, vše zapsáno na LV 3764 pro obec a k. ú. Náchod u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod – dále jen „pozemek“ a „budova“] se po žalované [bývalé nájemkyni veškerých nebytových prostor nacházejících se v budově (s výjimkou kanceláře č. 22 v 1. patře), jejíž nájem skončil uplynutím doby ke dni 31. 12. 2018] domáhala zaplacení částky 185.057,78 Kč z titulu dlužného nájemného a úhrad za teplo a vodné a stočné spojené s užíváním pronajatých nebytových prostor v budově za měsíc prosinec roku 2018, částky 2.098.539 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za užívání tam specifikovaných místností (nebytových prostor) nacházejících se v budově v období od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2021 (dále též jen „rozhodné období“) a částky 37.058,77 Kč představující náklady vynaložené na likvidaci odpadu, který žalovaná ponechala na pozemku před budovou, to vše s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. 2. Okresní soud v Náchodě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 10. 2022, č. j. 15 C 207/2021-268, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 2.280.196,58 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 40.458,82 Kč a tam uvedeného úroku z prodlení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 9. 2023, č. j. 47 Co 99/2023-391, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I a III potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že žalovaná jako nájemkyně uzavřela dne 23. 12. 1998 s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o nájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších dodatků (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě si pronajala veškeré nebytové prostory nacházející se v budově (s výjimkou kanceláře č. 22 v 1. patře). Nájem skončil dne 31. 12. 2018 a téhož dne zanikly i podnájemní smlouvy uzavřené žalovanou s podnájemci. Žalovaná nebytové prostory vyklízela postupně, kompletně tak učinila až na konci května 2021. Obvyklá cena nájemného činila 510 Kč/m2/rok, tedy 42,5 Kč/m2/měsíc, jak vyplynulo ze znaleckého posudku č. 1729/2022 vypracovaného Ing. Tomášem Šubertem (dále jen „znalecký posudek“). Na nájemném a úhradách za teplo a vodné a stočné za měsíc prosinec 2018 dluží žalovaná žalobkyni 185.057,78 Kč. Za odvoz odpadu zaplatila žalobkyně z celkové částky 37.058,77 Kč pouze 16.000 Kč. 5. Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil rovněž po stránce právní. Dodal, že není rozhodné, v jakém rozsahu a k jakému účelu žalovaná nebytové prostory užívala poté, co jí vznikla povinnost je předat zpět žalobkyni, tj. v období od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2021. Podstatná je pouze skutečnost, kdy žalovaná po skončení nájmu předmět nájmu vyklidila a předala zpět žalobkyni. Přisvědčil proto soudu prvního stupně, že žalobkyni náleží za užívání tam specifikovaných místností v daném období žalovanou bezdůvodné obohacení celkem ve výši 2.079.138,80 Kč, které vyčíslil na základě znaleckého posudku, jenž považoval za přesvědčivý. Konečně zdůraznil, že žalovaná se v nájemní smlouvě zavázala provádět na své náklady úklid nebytových prostor a zajišťovat úklid a schůdnost chodníku navazujícího na budovu (čl. VII bod 6 Smlouvy) a hradit veškeré provozní náklady budovy (čl. IV Smlouvy ve znění dodatku č. 6). Je tudíž povinna zaplatit žalobkyni též dlužné nájemné a úhradu za teplo a vodné a stočné za měsíc prosinec 2018, i částku 16.000 Kč, již žalobkyně prokazatelně vynaložila na likvidaci odpadu. 6. Proti potvrzujícímu výroku I rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které podle svého obsahu (§ 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) napadá rozsudek pouze co do částky 2.079.138,80 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované v období od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2021. 7. Dovolání není podle § 237 o. s. ř. z dále uvedených důvodů přípustné. 8. V soudní praxi není pochyb, že nájemce má po skončení nájmu povinnost nejen předmět nájmu vyklidit, ale také ho předat pronajímateli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, uveřejněný pod č. 33/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže po skončení nájmu žalovaná předmět nájmu (nebytové prostory) nevyklidila a nepředala ho žalobkyni, pak pro vznik její povinnosti zaplatit peněžitou náhradu za užívání věci (ve výši stanovené podle § 2999 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“) není zpravidla významné (stejně jako po dobu trvání nájmu), zda ho (ne)užívala sama či jeho užívání umožnila třetí osobě (v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 49/2006, v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 pak odůvodnění rozsudku téhož soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 929/2021, a ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2078/2022). V rozsudku ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3341/2019, pak Nejvyšší soud uzavřel, že bývalý nájemce se (bez ohledu na způsob ukončení nájmu) na úkor bývalého pronajímatele obohacuje v rozsahu celého předmětu nájmu až do splnění své povinnosti předmět nájmu vyklidit (dovolací soud sice uvedený závěr učinil v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, není ovšem rozumný důvod, pro nějž by se nemohl aplikovat i za účinnosti současné právní úpravy). Jestliže tedy odvolací soud (soud prvního stupně) shledal oprávněným nárok žalobkyně na náhradu za bezdůvodné obohacení získané dovolatelkou užíváním tam specifikovaných místností nacházejících se v budově (tudíž ani ne celého původního předmětu nájmu) po skončení nájmu až do jejich úplného vyklizení a předání zpět žalobkyni (tj. v rozhodném období), nikterak se od citovaných závěrů neodchýlil. 9. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je dále ustálena v závěru, podle něhož užíváním cizí věci bez náležitého právního titulu vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, jež je povinen vydat (srov. § 2991 o. z.). Plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci, jehož se obohacenému dostalo, není tento schopen in natura vrátit, a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou (srov. § 2999 odst. 1 větu první o. z.). Výše peněžité náhrady musí pak vycházet z finančního ocenění prospěchu, který vznikl obohacené osobě, jež takto realizovala uživatelská oprávnění k cizí věci, aniž by za to platila úhradu a aniž by se tedy její majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat, kdy majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou n