26 Cdo 615/2017 — Nejvyšší soud

26 Cdo 615/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 9. 2017 Spisová značka:26 Cdo 615/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.615.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společný nájem bytu manžely Dotčené předpisy:§ 703 odst. 1 obč. zák. § 3 odst. 5, 6 předpisu č. 107/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:27. 11. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 615/2017ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Matějkův dům, s.r.o., se sídlem v Praze 7, Na Výšinách 899/10, IČO 60737484, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, proti žalovaným 1) Mgr. H. R., a 2) J. R., oběma P., zastoupeným JUDr. Raem Varadem Uppaluri, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, o zaplacení 91.326 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 239/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2016, č. j. 30 Co 75/2016-191, ve znění usnesení ze dne 22. září 2016, č. j. 30 Co 75/2016-223, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2016, č. j. 30 Co 75/2016-191, ve znění usnesení ze dne 22. září 2016, č. j. 30 Co 75/2016-223, se ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku v částce 51.461 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích o nákladech řízení a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. října 2015, č. j. 14 C 239/2010-147, ve znění usnesení ze dne 7. prosince 2016, č. j. 14 C 239/2010-232, ve vyhovujícím výroku v částce 51.461 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou dne 25. 11. 2010 (změněnou se souhlasem soudu) se žalobkyně domáhala zaplacení částky 91.326 Kč s příslušenstvím v podobě poplatku z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaní jsou jako manželé společnými nájemci bytu o velikosti 2 + 1 v domě v P., jehož je vlastníkem, že nájemné bylo počínaje dnem 1. 2. 2008 určeno částkou 6.258 Kč měsíčně, ale žalovaní hradí dlouhodobě pouze částku 3.895 Kč (vyjma prosince 2008, kdy nájemné neuhradili vůbec), takže za období od února 2008 do února 2011 činí dluh 91.326 Kč. Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 10. 2015, č. j. 14 C 239/2010-147, ve znění usnesení ze dne 7. 12. 2016, č. j. 14 C 239/2010-232, rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 51.461 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v tam specifikovaném poplatku z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 32.776 Kč s příslušenstvím (výrok II.), zastavil řízení co do částky 7.089 s příslušenstvím (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok IV.) a povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek (výrok V.). K odvolání žalobkyně i žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 4. 2016, č. j. 30 Co 75/2016-191, ve znění usnesení ze dne 22. 9. 2016, č. j. 30 Co 75/2016-223, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. o věci samé (výrok I.), změnil jej ve výroku IV. o nákladech řízení (výrok II.) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž plyne, že žalobkyně jako vlastník domu v P., uzavřela v postavení pronajímatele dne 2. 7. 2001 se žalovanou 1) jako nájemcem nájemní smlouvu, týkající se předmětného bytu, v níž bylo nájemné sjednáno částkou 3.895 Kč měsíčně, že nedatovaným oznámením o jednostranném zvýšení nájemného adresovaným žalované 1), které převzal žalovaný 2), zvýšila nájemné počínaje dnem 1. 2. 2008 na částku 6.258 Kč a že po schůzce zástupce pronajímatele s nájemníky domu konané 28. 1. 2008 vystavila žalobkyně výpočtový list, ve kterém určila nájemné 5.294 Kč, z něhož vycházela i při dalším oznámení o jednostranném zvýšení nájemného od 1. 3. 2011. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že na základě platné nájemní smlouvy ze dne 2. 7. 2001 vzniklo žalovaným, kteří v době jejího uzavření byli manželé, právo společného nájmu předmětného bytu ve smyslu § 703 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), že nájemné bylo počínaje dnem 1. 2. 2008 oznámením o jednostranném zvýšení nájemného podle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu (dále jen zákon č. 107/2006 Sb.), jehož neplatnost žalovaní u soudu neuplatnili, zvýšeno na částku 6.258 Kč. Měl přitom za to, že oznámení o jednostranném zvýšení nájemného stačí adresovat a doručit jen jednomu ze společných nájemců bytu, neboť jde o úkon, který se netýká samotné existence nájemního vztahu. Při vyčíslení dlužného nájemného přihlédl odvolací soud k okolnostem případu, zejména ke skutečnosti, že žalobkyně sama vystavila pro období od 1. 2. 2008 výpočtový list na nájemné ve výši 5.294 Kč, z něhož vycházela i při dalším oznámení o jednostranném zvýšení nájemného od 1. 3. 2011, a proto považoval požadavek na dlužné nájemné nad částku 5.294 Kč měsíčně za rozporný s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku v částce 51.461 Kč s příslušenstvím, podali žalovaní dovolání (srov. § 41 odst. 2 občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“), jehož přípustnost dovozovali ve smyslu § 237 o. s. ř. z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Odvolacímu soudu vytýkali nesprávný závěr o doručování oznámení o jednostranném zvýšení nájemného, jež se dle jejich názoru řadí mezi hmotněprávní úkony, které mění nebo (nepřímo) ukončují nájemní vztah, a je proto třeba je adresovat a doručit oběma společným nájemcům. Protože v jejich v případě k řádnému doručení oznámení o jednostranném zvýšení nájemného nedošlo, nemůže mít takový úkon zamýšlené hmotněprávní účinky a zvýšené nájemné nemůže být pronajímatelem požadováno. Zpochybnili i výši přiznaného poplatku z prodlení ve výši 2,5 promile denně stanovenou nařízením vlády č. 142/1994 Sb. s odůvodněním, že po přepočtení denní sazby na roční představuje „lichvářskou“ hodnotu 91,25 % z dlužné částky. Zároveň namítali, že jeho přiznání je s ohledem na poměry účastníků v rozporu s dobrými mravy. Navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně považovala dovolání za nepřípustné, neboť otázka doručení jednostranného oznámení o zvýšení nájmu mohla být řešena pouze v řízení o žalobě na určení jeho neplatnosti a soudy v řízení o dlužné nájemné nejsou oprávněny tuto otázku přezkoumávat. Lze tudíž konstatovat, že napadené rozhodnutí na vyřešení otázky, zda bylo jednostranné oznámení o zvýšení nájemného nutno adresovat oběma manželům – společným nájemcům bytu, nezávisí. Argumentují-li dovolatelé nepřiměřenou výší poplatku z prodlení, přehlížejí, že se jedná o sankci stanovenou právní předpisem, která obstála i před Ústavním soudem. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, eventuálně zamítl. Dovolání podané včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále opět jen „o. s. ř.” (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Dovolání je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť otázka, zda je třeba oznámení o jednostranném zvýšení nájemného oznámit a doručit oběma manželům v případě jejich společného nájmu bytu nebyla dovolacím soudem dosud řešena. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu. Právní posouzení věci je nespr