26 Cdo 674/2024 – Nejvyšší soud

26 Cdo 674/2024-427 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a) J. V., b) L. N., a c) M. M., zastoupených Mgr. Jiřím Weiglem, advokátem se sídlem v Mělníku, Pražská 530/21, proti žalovanému Spolku přátel Mezihořského údolí Karas, z. s., IČO 64812391, se sídlem v Šárovcově Lhotě 80, zastoupenému Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 505, o odstranění staveb a zařízení, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 263/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2023, č. j. 19 Co 115/2023-402, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2023, č. j. 19 Co 115/2023-402, a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 4. 2023, č. j. 3 C 263/2021-338, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 4. 2023, č. j. 3 C 263/2021-338, zamítl žalobu, kterou se žalobci po žalovaném domáhali odstranění stavby čtyř sloupů lyžařského vleku z pozemku p. č. XY v katastrálním území XY, včetně betonových patek a kabelu elektrického vedení, a stavby spodní nástupní stanice lyžařského vleku z pozemku p. č. XY v katastrálním území XY, a to včetně betonového základu a elektrického přívodního kabelu, a aby oba pozemky uvedl do původního stavu před pronájmem (výrok I), žalovanému uložil povinnost odstranit z pozemku p. č. XY v katastrálním území XY stavbu chaty, a to včetně všech souvisejících sítí, osvětlení a zařízení, a uvést pozemek do původního stavu před pronájmem, a to do jednoho roku od právní moci rozsudku (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 2. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 9. 2023, č. j. 19 Co 115/2023-402, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o uložení povinnosti odstranit z pozemku p. č. XY v katastrálním území XY stavbu chaty, a to včetně všech souvisejících sítí, osvětlení a zařízení, a uvést pozemek do původního stavu před pronájmem zamítl (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV rozsudku odvolacího soudu). 3. Při svém rozhodnutí vycházel odvolací soud z následujících skutkových zjištění. Žalobci jsou spoluvlastníci pozemků p. č. XY, XY a XY v katastrálním území XY, stavba lyžařského vleku na pozemcích p. č. XY a XY byla vybudována se souhlasem původního vlastníka pozemků, který byl udělen na dobu trvání nájemního vztahu. Stavba chaty byla na pozemku p. č. XY vybudována v roce 1986 bez souhlasu vlastníka pozemku. Účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu pozemků sloužících k provozování lyžařského areálu v Mezihoří na dobu od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2028, v příloze smlouvy specifikovali části předmětných a dalších pronajatých pozemků, snímky pozemkové mapy přílohu smlouvy netvořily. V záhlaví smlouvy je uvedeno, že je uzavřena dle § 2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanských zákoník (dále jen „o. z.“). Byla sjednána možnost pronajímatele odstoupit od smlouvy před uplynutím sjednané doby v případech, kdy nájemce nebude opakovaně dodržovat „body“ smlouvy nebo bude v prodlení se zaplacením nájemného po dobu delší než 2 měsíce. Žalovanému byla 30. 4. 2021 doručena písemná výpověď nájemní smlouvy s tříměsíční výpovědní lhůtou, ve které žalobci odkázali na § 2305 písm. a) o. z. a uvedli, že důvodem výpovědi je záměr vrátit pozemkům původním charakter s přírodním vytyčením hranic stromořadím a ochrana zdroje pitné vody pro jejich dům. Žalovaný je spolkem a jeho hlavní činností je ochrana přírody, životního prostředí a kulturních památek v regionu Mezihořského údolí, disponuje živnostenským oprávněním k provozování vleku, jde o jeho vedlejší hospodářskou činnost. 4. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že pronajaté pozemky nevyhovovaly definici prostoru ve smyslu § 2302 o. z., neboť nebyly seznatelné a ohraničené v terénu a na přesné vymezení hranic nepamatovala ani vlastní nájemní smlouva, jejíž znění navrhli žalobci. Šlo tedy o běžný nájem pozemků v režimu § 2201 a násl. o. z. Ztotožnil se také s úvahou soudu prvního stupně, že pro posouzení, zda jde o podnikatelský nájem, je rozhodující především účel nájmu a to, zda je nájemce podnikatelem. Pro žalovaného platí úprava činnosti spolku v § 217 odst. 1 až 3 o. z., účelem nájemní smlouvy nebylo primárně vytvoření předpokladů pro provozování podnikatelské činnosti žalovaného, ale zajištění jeho vedlejší hospodářské činnosti, ke které je oprávněn dle živnostenského zákona a jejíž výnos bude používat na další spolkovou činnost, což samo o sobě vylučuje posouzení uzavřené nájemní smlouvy podle § 2302 a násl. o. z. Na režimu podnikatelského nájmu by se smluvní strany musely dohodnout, k tomu však vůle smluvních stran nesměřovala. Možnost výpovědi ze strany pronajímatele nebyla sjednána, výpověď z jeho strany bylo proto možné podat jen z důvodů dle § 2232 o. z., tomu však uplatněný výpovědní důvod nevyhovuje. Nájemní vztah nebyl ukončen výpovědí a ani následným odstoupením od smlouvy a trvá. Po dobu trvání nájemního vztahu je žalovaný oprávněn pronajaté pozemky užívat také k umístění stavby chaty. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále i „dovolatelé“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a uplatňují v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 6. Mají za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3721/2019), když při úvaze o tom, zda byl mezi účastníky sjednán nájem prostor sloužících k podnikání upozadil význam účelu nájmu a upřednostnil charakter předmětu nájmu. Rozhodnutí odvolacího soudu závisí dále na vyřešení otázek hmotného práva, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešeny, a to 1) zda může být za prostor sloužící k podnikání považován pozemek nebo jeho část viditelně neohraničené v terénu, a 2) zda je vyloučeno, aby spolek uzavíral smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání (§ 1302 o. z.), přestože je podnikání týkající se předmětu nájmu jeho vedlejší činností. 7. V odůvodnění dovolání uvádějí, že na řešení uvedených otázek závisí posouzení platnosti písemné výpovědi nájemní smlouvy. Prostorem sloužícím k podnikání může být dle názoru dovolatelů i lyžařský areál, jednotlivá sjezdovka či případně jakákoli jiná část pozemku. Každý pozemek navíc představuje ohraničenou část krajiny a svou výměru má v hranicích, které jsou geodeticky zaneseny v katastru nemovitostí. Požadavek na viditelnou, okem seznatelnou ohraničenost prostoru sloužícího k podnikání nepovažují za správný, poukazují na to, že rovněž veřejné parkoviště spadá pod pojem prostoru sloužícího k podnikání, přestože ani hranice veřejného parkoviště nemusí být v krajině ohraničená. K podnikání spolku dodávají, že sice nemůže být hlavní činností spolku, hospodářskou činnost spočívající v podnikání však může spolek vyvíjet jako činnost vedlejší. V takovém případě se stává podnikatelem. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný vykonával v Mezihořském údolí jakoukoli jinou činnost než provozování lyžařského areálu na pronajatých pozemcích. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. 9. Dovolání podané včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné (§ 237 o. s. ř.), neboť odvolací soud založil svůj závěr o tom, že v daném případě nebyla uzavřena smlouva o nájmu prostoru k podnikatelské činnosti na vyřešení právních otázek, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a to na výkladu pojmu prostor v § 2302 o. z. a na otázce, zda podnikatelskou činnost ve smyslu § 2302 o. z. může provozovat spolek. 10. Dovolání je důvodné, neboť odvolací soud nesprávně právně posoudil jak otázku výkladu pojmu prostor v § 2302 o. z., tak otázku výkladu pojmu podnikatelská činnost v § 2302 o. z. v případě hospodářské činnosti spolku. 11. Podle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanoven