26 Cdo 752/2020 — Nejvyšší soud

26 Cdo 752/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 5. 2020 Spisová značka:26 Cdo 752/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.752.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společenství vlastníků jednotek Vlastnictví bytů Neplatnost právního jednání Dotčené předpisy:§ 1209 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 7. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2138/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 752/2020-176USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci navrhovatelky V. Š., bytem XY, zastoupené JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou se sídlem Uherské Hradiště, Hradební 1294, za účasti Společenství vlastníků pro dům XY, se sídlem XY, IČO: XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Sochorcem, advokátem se sídlem Popovice 9, o vyslovení neplatnosti usnesení přijatých dne 9. dubna 2018 na shromáždění Společenství vlastníků pro dům XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 139/2018, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. listopadu 2019, č. j. 8 Cmo 147/2019-123, ve spojení s usnesením ze dne 11. února 2020, č. j. 8 Cmo 147/2019-151, takto: I. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. listopadu 2019, č. j. 8 Cmo 147/2019-123, ve spojení s opravným usnesením ze dne 11. února 2020, č. j. 8 Cmo 147/2019-151, v části výroku I., pokud jím bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. února 2019, č. j. 19 Cm 139/2018-79, v „zamítavém“ výroku IV., a v části výroku II., pokud jím bylo změněno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. února 2019, č. j. 19 Cm 139/2018-79, ve vyhovujícím výroku V. tak, že v tomto rozsahu se „žaloba“ zamítá, a dále v nákladových výrocích III. a IV., se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. II. Jinak se dovolání zamítá. O d ů v o d n ě n í : Po částečném zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, o němž rozhodl Krajský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. prosince 2018, č. j. 19 Cm 139/2018-66, se navrhovatelka domáhala vyslovení (určení) neplatnosti usnesení shromáždění Společenství vlastníků pro dům XY (dále jen „Společenství“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), přijatých na zasedání dne 9. dubna 2018 (dále též jen „shromáždění konané dne 9. dubna 2018“), jimiž byly schváleny především změny stanov Společenství (dále též jen „Stanovy“) v čl. VII odst. 4 ve znění „O svolání shromáždění musí být členové společenství vlastníků písemně vyrozuměni nejméně 15 dnů před konáním schůze shromáždění.“ (dále jen „první změna Stanov“) a v čl. VII odst. 9 Stanov ve znění „K přijetí usnesení shromáždění o změně užívání jednotek dle bodu 2 písm. h/ je zapotřebí ¾ většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek.“ (dále jen „druhá změna Stanov“) a ve znění „K přijetí usnesení shromáždění o změně podlahové plochy jednotky, o úplném nebo částečném sloučení nebo rozdělení jednotek dle bodu 2 písm. i/ je zapotřebí ¾ většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek.“ (dále jen „třetí změna Stanov“), a dále změna účelu užívání jednotek XY z bytových jednotek na nebytové prostory v domě (dále jen „změna účelu užívání jednotek“) a spojení jednotek č. 28 a 29 v pátém nadzemním podlaží domu, a to odstraněním nenosné příčky dispozičně oddělující tyto bytové jednotky (dále jen „spojení jednotek“). Soud prvního stupně usnesením ze dne 26. února 2019, č. j. 19 Cm 139/2018-79, nevyslovil neplatnost usnesení o první a druhé změně Stanov (výroky I. a II.) a o změně účelu užívání jednotek (výrok IV.), a naopak určil, že jsou neplatná usnesení o třetí změně Stanov (výrok III.) a o spojení jednotek (výrok V.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok VI.). K odvolání obou účastníků řízení Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 13. listopadu 2019, č. j. 8 Cmo 147/2019-123, ve spojení s opravným usnesením ze dne 11. února 2020, č. j. 8 Cmo 147/2019-151, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil v „zamítavých“ výrocích I., II. a IV. (výrok I.) a změnil ve vyhovujících výrocích III. a V. tak, že v tomto rozsahu se „žaloba“ zamítá (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.). Po doplnění a částečném zopakování dokazování v odvolacím řízení učinil zejména následující skutková zjištění. Navrhovatelka je vlastnicí bytové jednotky v předmětném domě. Podle zápisu ze shromáždění konaného dne 9. dubna 2018 byla označená usnesení přijata více než 90 % většinou přítomných vlastníků jednotek, kteří disponovali celkem 77,04 % všech hlasů Společenství; navrhovatelka hlasovala vždy proti. Podle čl. VII odst. 8 stanov Společenství schválených dne 30. prosince 2013 (dále jen „stanovy z 30. prosince 2013“) musela být písemná pozvánka na shromáždění vlastníků jednotek doručena všem členům Společenství a současně vyvěšena nejméně patnáct dnů přede dnem konání shromáždění. Dne 12. září 2016 rozhodlo shromáždění vlastníků jednotek Společenství (dále jen „shromáždění konané dne 12. září 2016“) o změně stanov z 30. prosince 2013, a to přijetím jejich nového úplného znění (dále opět jen „Stanovy“, resp. „stanovy z 12. září 2016“). Podle Stanov z 12. září 2016 platilo, že o svolání shromáždění musí být členové společenství vlastníků písemně vyrozuměni nejméně třicet dnů před konáním schůze shromáždění (čl. VII odst. 4), že shromáždění je usnášeníschopné, jsou-li přítomni vlastníci jednotek, kteří mají většinu všech hlasů, přičemž k přijetí usnesení je zapotřebí souhlasu většiny hlasů přítomných členů shromáždění, ledaže zákon nebo tyto stanovy vyžadují vyšší počet hlasů (čl. VII odst. 7), že mimo jiné k přijetí usnesení shromáždění o schválení nebo změně stanov a o změně účelu užívání jednotky je zapotřebí tříčtvrtinové většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek (čl. VII odst. 9) a že mimo jiné k přijetí usnesení shromáždění o úplném nebo částečném sloučení nebo rozdělení jednotek je zapotřebí souhlasu všech vlastníků jednotek (čl. VII odst. 11). Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. října 2018, č. j. 5 Cmo 116/2018-111, mimo jiné změnil unesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. února 2018, č. j. 19 Cm 222/2016-77, ve znění usnesení ze dne 13. června 2018, č. j. 19 Cm 222/2016-92, tak, že jsou neplatná usnesení shromáždění konaného dne 12. září 2016 o přijetí změny stanov v čl. VII bodech 9 a 11 Stanov a o schválení změny užívání jednotek č. 10, 13, 16, 17 a 27 z bytových na kanceláře. Na tomto skutkovém základě odvolací soud – s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, 26 Cdo 3465/2017 a 26 Cdo 4237/2018 – především dovodil, že důvodnost podaného návrhu na zahájení řízení nelze poměřovat právní úpravou, jež byla do 31. prosince 2013 obsažena v zákoně č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“); naopak vzhledem k datu konání shromáždění, jež přijalo napadená usnesení, se zde plně prosadí právní úprava obsažená s účinností od 1. ledna 2014 v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, tj. v daném případě v zákoně č. 89/2012 Sb., ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. července 2020 zákonem č. 163/2020 Sb. – dále jen „o. z.“ (§ 3041 odst. 1 a 2 o. z.). Poté se zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro přezkoumání platnosti napadených usnesení normované v § 1209 odst. 1 o. z. V tomto ohledu zejména dovodil, že návrh na zahájení řízení byl podán včas (v tříměsíční lhůtě ve smyslu citovaného ustanovení), osobou k tomu aktivně věcně legitimovanou (přehlasovanou vlastnicí jednotky v domě) a je dán též důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. pro to, aby soud přezkoumal napadená usnesení o změnách Stanov. Zároveň zdůraznil, že shromáždění konané dne 9. dubna 2018 vycházelo z úpravy obsažené ve stanovách z 12. září 2016, které plně nahradily stanovy z 30. prosince 2013. Podle jeho názoru na tom nic nemění ani okolnost, že usnesením ze dne 23. října 2018, č. j. 5 Cmo 116/2018-111, Vrchní soud v Olomouci „zneplatnil“ ustanovení čl. VII odst. 9 a 11 Stanov; tato okolnost pouze znamená, že v rozhodné době nebyl zvláště upraven způsob hlasování o záležitostech obsažených v takto „zneplatněné“ části stanov z 12. září 2016 a že při úvaze o (ne)platnosti napadených usnesení je proto zapotřebí vycházet z obecné úpravy obsažené v čl. VII odst. 7 Stanov (naproti tomu soud prvního stupně zde vycházel z úvahy, že namísto neplatných ustanovení čl. VII odst. 9 a 11 Stanov