26 Cdo 781/2013 – Nejvyšší soud

26 Cdo 781/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a) JUDr. B. H., b) PhDr. O. T., P., zastoupených JUDr. Petrem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická 2485/103, proti žalovaným 1. městské části Praha 1, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 18/681, zastoupené JUDr. Irenou Helmovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, 2. WACHAL s. r. o., se sídlem v Kroměříži 1, Tylova 220/17, IČO 63474531, zastoupené JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kvestorská 5, o uložení povinnosti zdržet se stavby výtahu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 46/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2012, č. j. 22 Co 105/2012-187, takto: I. Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení se odmítá, jinak se zamítá. II. Žalované jsou povinné společně a nerozdílně zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.662,- Kč k rukám JUDr. Petra Fialy, advokáta se sídlem v Praze 5, Radlická 2485/103, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 5. 2012, č. j. 22 Co 105/2012-187, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 4. 8. 2011, č. j. 27 C 46/2010-110, kterým uložil žalovaným zdržet se prací na vestavbě výtahu v domě na pozemku č. parc. 942/1 v obci P., katastrální území S. M. (dále též jen „dům“, „budova“), s tím, že žalované jsou povinné zdržet se prací na vestavbě výtahu podle stavebního povolení Odboru výstavby Úřadu městské části Praha 1, č. j. Výst. 0199/22/2006-B-1/860, ze dne 16. 3. 2006; ve výroku o nákladech řízení změnil jejich výši a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) mj. zjistil, že žalobci mají podle smlouvy ze dne 9. 8. 2006 o převodu bytové jednotky uzavřené s městskou částí Praha 1 ve společném jmění manželů jednotku v předmětném domě spolu s podílem o velikosti 1086/13266 na společných částech budovy, hlavní město Praha je vlastníkem jednotek a spoluvlastníkem podílu o velikosti 3571/13266 na společných částech budovy, 1. žalované byl tento majetek hlavního města Prahy svěřen do správy, 2. žalovaná je vlastníkem jednotky a spoluvlastnicí podílu na společných částech budovy o velikosti 1308/13266. Stavebním povolením odboru výstavby úřadu městské části Praha 1 ze dne 16. 3. 2006, č. j. Výst. 019922/2006-B-1/860, které nabylo právní moci dne 29. 3. 2006, byla stavebníkovi – městské části Praha 1 (v té době bylo vlastníkem celého domu hlavní město Praha) – povolena výstavba výtahu, podle podmínek stanovených pro provedení stavby měla být stavba dokončena do 2 let od právní moci rozhodnutí. Smlouvou o výstavbě ze dne 8. 2. 2006 uzavřené s 2. žalovanou podle § 17 a násl. zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ZVB“), vymezila městská část Praha 1 (podle rozhodnutí vlastníka – hlavního města Prahy, který jí budovu svěřil do správy) s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí k 14. 4. 2006 jednotky v domě, včetně stanovení velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech budovy. Po převodu jednotek do vlastnictví dalších osob vzniklo Společenství vlastníků jednotek domu Vězeňská 7 čp. 860 Praha 1, IČO 27904466, se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Vězeňská 7/860 (dále jen „SVJ“), které bylo k 26. 6. 2007 zapsáno v obchodním rejstříku. Podle stavebního deníku byla stavba výtahu zahájena dne 17. 3. 2008, dne 27. 3. 2008 podala 1. žalovaná žádost o změnu podmínek stavebního povolení spočívající v prodloužení lhůty pro dokončení stavby, rozhodnutím odboru výstavby úřadu městské části Praha 1 však bylo řízení zastaveno s tím, že žádost o změnu stavby je právně nepřípustná, neboť ji měli podat noví vlastníci, na něž přešla práva a povinnosti bývalého vlastníka, nikoliv bývalý stavebník, který byl v době podání žádosti již jen minoritním spoluvlastníkem domu. Dopisem ze dne 24. 5. 2010 oznámila 2. žalovaná SVJ, že s 1. žalovanou uzavřela dohodu o postoupení práv ze stavebního povolení a že ke dni 28. 6. 2010 zahájí další stavební práce na výstavbě výtahu. Vlastníci jednotek na schůzích konaných v letech 2010 - 2011 opakovaně neschválili vestavbu výtahu podle stavebního povolení z roku 2006, ani její financování z fondu oprav SVJ (nebylo dosaženo souhlasu všech vlastníků jednotek). Dále zjistil, že vestavba výtahu změní vzhled domu, jde o přístavbu budovy s rozsáhlým zásahem do svislých nosných konstrukcí a střechy, neboť na plášť domu má být připevněna konstrukce výtahu, čímž bude stavba nad vchodovou stříškou půdorysně rozšířena a bude provozně propojena s dosavadní stavbou tak, aby do výtahu mohli obyvatelé domu vstupovat ze společných prostor v jednotlivých patrech domu. Na základě těchto zjištění uzavřel, že práva a povinnosti ze stavebního povolení nepřešla z původního stavebníka (1. žalované) dohodou o postoupení práv uzavřenou mezi žalovanými (tu považoval za neplatnou podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /dále jen „obč. zák.“/ pro obcházení zákona), ale podle § 20 odst. 1 ZVB smlouvami o převodu jednotek na jednotlivé vlastníky. Protože jde o povolení veřejnoprávní povahy, nemohou být práva a povinnosti z něho vyplývající převáděna soukromoprávní smlouvou odděleně od stavby, které se týká, navíc 1. žalovaná v té době již ani nebyla výlučným stavebníkem. Poukázal na úpravu v zákoně č. 183/2006 Sb. (stavební zákon), podle které stavebník musí stavebnímu úřadu doložit své vlastnické či jiné právo, jenž ho opravňuje provést stavbu (§ 110 odst. 2 písm. a/), a úpravu, z níž vyplývá, že stavebníkem je i jeho právní nástupce, tj. osoba, která nemovitost dotčenou stavebním řízením získala kupní, darovací či jinou smlouvou, nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem (§ 2 odst. 2 písm. c/, § 73 odst. 2 správního řádu). Uzavřel, že novými stavebníky jsou tak vlastníci jednotek v předmětné budově, kteří také mohou podat žádost o povolení změny stavby. Za správný považoval i závěr soudu prvního stupně, že k předmětné výstavbě výtahu je třeba podle § 11 odst. 5 ZVB souhlasu všech vlastníků jednotek, neboť jde o změnu stavby (přístavbu), poukázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1199/2009. Stavbou výtahu dojde ke změně vnitřních dispozic (což připustila ve svých podáních i 1. žalovaná), i ke změně vzhledu domu. Uzavřel, že v souladu s judikaturou je i jeho závěr o aktivní legitimaci žalobců, neboť výstavba výtahu se měla týkat společných částí domu, které jsou ve spoluvlastnictví žalobců, a financována měla být z prostředků SVJ (fondu oprav). Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalované dovolání, jehož přípustnost opřely o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“) a odůvodnily ho § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalovaná 1) spojila zásadní právní význam napadeného rozsudku s otázkou, zda práva a povinnosti ze stavebního povolení jsou věcným právem a dopadá tak na ně ustanovení § 20 odst. 1, 3 ZVB a dále s otázkou výkladu ustanovení § 11 odst. 5 věta druhá ZVB a nesprávné aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Namítala, že úmyslem zákonodárce nebylo, aby podle § 20 odst. 3 ZVB přešla na jednotlivé vlastníky jednotek v budově všechna práva, přechod se měl týkat jen věcných práv, nikoliv práv závazkových. Práva ze stavebního povolení nejsou do výčtu věcných práv, uvedených zejména v obč. zák., zahrnuta, účinky stavebního povolení jsou jen relativní a zákon č. 50/1976 Sb., stavební zákon, účinný v době řízení o vydání předmětného stavebního povolení, pojem „stavebník“ nedefinoval. Měla za to, že z definice stavebníka v zákoně č. 183/2006 Sb. vyplývá, že stavebník žádá stavební povolení pro svou osobu a má právo s ním disponovat, tedy ho i převést na třetí osobu. Při respektování autonomie vůle a smluvní volnosti stran (§ 2 odst. 3 obč. zák.) měl soud dospět k závěru, že dohoda o postoupení práv uzavřená dne 24. 5. 2010 mezi žalovanými je platná a účinná, že práva ze stavebního povolení nejsou právy věcnými, a nepřecházejí na jednotlivé vlastníky jednotek. Za nesprávný považovala i závěr odvolacího soudu, že jde o přístavbu vyžadující souhlas všech vlastníků jednotek v domě. Podle stavebního povolení se jedná pouze o prosklenou konstrukci, která bude vybudována nad již existující vchodovou stříškou, nedojde tedy k rozšíření půdorysu stavby (§ 139b odst. 3 z. č. 50/1976 Sb.), nejde proto o přístavbu, zásah do svislých konstrukcí budovy není přitom významný. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 73/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3246/2007, jenž se zabývaly stavebními úpravami, dospěla k závěru, že jde jen o změn