27 Cdo 127/2024 — Nejvyšší soud

27 Cdo 127/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2025 Spisová značka:27 Cdo 127/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:27.CDO.127.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zákaz konkurence Společnost s ručením omezeným Jednatel Konkurence Dotčené předpisy:§ 5 odst. 1 předpisu č. 90/2012 Sb. § 432 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:28. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 127/2024-517 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudce JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně AUTOKOMPLEX OLOMOUC s. r. o., se sídlem v Olomouci, Týnecká 669/5, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 03946801, zastoupené Mgr. Martinem Lorencem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Krapkova 452/38, PSČ 779 00, proti žalované Arbil s. r. o., se sídlem v Prostějově, Za Olomouckou 4184/17, PSČ 796 01, identifikační číslo osoby 24784028, zastoupené Mgr. Františkem Stratilem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1215/1, PSČ 779 00, o zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 99/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2023, č. j. 27 Co 2/2022-492, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení a) Návrh na zahájení řízení 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně 17. 5. 2017 domáhá zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím jakožto prospěchu, jenž má žalovaná vydat v důsledku porušení zákazu konkurence podle § 5 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále též jen „z. o. k.“). b) Řízení před soudem prvního stupně 2. Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, č. j. 6 C 99/2017-445, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). 3. Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, poté, kdy rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 10. 2018, č. j. 6 C 99/2017-294, jímž soud žalobu taktéž zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), spolu s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2020, č. j. 27 Co 46/2019-341, k dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 11. 2020, č. j. 27 Cdo 2832/2020-368, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud přitom soudu prvního stupně uložil, aby se v další fázi řízení zabýval především otázkou pasivní věcné legitimace žalované. 4. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Žalobkyně a žalovaná vykonávají obdobný předmět podnikání (obchodují s vozidly značek Škoda a Volkswagen). 2) Ing. Roman Moravčík (dále jen „R. M.“) byl od 18. 1. 2011 do doby vydání rozhodnutí soudu prvního stupně jediným jednatelem žalované. Současně byl do 19. 5. 2016 jediným společníkem žalované, od 19. 5. 2016 do 26. 11. 2018 měl v žalované podíl 80 %, zbylých 20 % měla Jana Moravčíková. 3) R. M. se stal dne 31. 3. 2015 taktéž jednatelem žalobkyně, aniž by ke členství v statutárním orgánu jiné právnické osoby s obdobným předmětem činnosti (tj. žalované) svolili všichni společníci žalobkyně podle § 199 odst. 1 z. o. k. ve znění účinném do 31. 12. 2020. Funkce R. M. v žalobkyni zanikla dne 20. 3. 2017. 4) Žalobkyně v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 243/2017 uplatňuje totožný nárok, spočívající ve vydání prospěchu z porušení zákazu konkurence (spočívajícího v tom, že R. M. vykonával současně funkci jednatele žalobkyně i žalované) ve stejné výši proti (tam) žalovanému R. M. 5. K otázce pasivní věcné legitimace žalované soud prvního stupně uvedl, že pasivně věcně legitimovaným subjektem je primárně ten, kdo porušil zákaz konkurenčního jednání, tedy subjekt, jemuž je konkurenční jednání zákonem zakázáno. Žalovaná zákaz konkurenčního jednání neporušila a ze strany žalobkyně nebylo ani tvrzeno, že by na žalovanou byl prospěch či z tohoto jednání vzniklá práva převedena; žalovaná tak není ani jejich nabyvatelem ve smyslu § 5 odst. 1 z. o. k. 6. S ohledem na výše uvedené soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná není ve sporu pasivně věcně legitimována, pročež žalobu zamítl. c) Odvolací řízení 7. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně shora napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 8. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními, jakož i právním posouzením soudu prvního stupně, a uzavřel, že žalovaná není pasivně věcně legitimována, neboť v řízení „nebylo prokázáno“, že by od porušitele zákazu konkurence (R. M.) nikoli v dobré víře nabyla prospěch získaný v důsledku porušení zákazu konkurence porušitelem. II. Dovolání 9. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, a sice: 1) kdo je, respektive může být, „jiný nabyvatel“ prospěchu podle § 5 odst. 1 z. o. k., 2) zda je zákonným požadavkem (byť v zákoně neuvedeným), aby „jiný nabyvatel“ uvedený v § 5 odst. 1 z. o. k. nabyl prospěch pouze právním jednáním (převodem) od osoby, která sama porušuje zákaz konkurenčního jednání, nebo zda je možné, aby jej prostřednictvím této osoby „nabyl jinak“, a 3) zda může být obchodní korporace, jejíž statutární orgán právě výkonem funkce jejího statutárního orgánu porušuje zákaz konkurenčního jednání, „jiným nabyvatelem“ prospěchu ve smyslu § 5 odst. 1 z. o. k. 10. Dovolatelka má předně za to, že žalovaná je osobou pasivně věcně legitimovanou k vydání prospěchu z porušení zákazu konkurence. Vymezuje se proti výkladu odvolacího soudu, podle nějž je na základě § 5 odst. 1 z. o. k. přípustné prospěch požadovat jedině po samotném porušiteli nebo po osobě, na kterou porušitel prospěch následně (právním jednáním) převedl. 11. Takový výklad považuje dovolatelka za nelogický, vedoucí k nespravedlivým výsledkům a odporující znění zákona. Namítá, že § 5 odst. 1 z. o. k. se má vztahovat na neomezený okruh osob či subjektů majících prospěch z protiprávního jednání porušitele (aniž by jej porušitel na tyto osoby převáděl), a nikoli pouze na porušitele a osobu, na kterou porušitel prospěch převedl. 12. S ohledem na shora uvedené dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání 13. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. 14. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovoláním otevřených otázek výkladu § 5 odst. 1 z. o. k., které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyly vyřešeny. IV. Důvodnost dovolání a) Použitá právní úprava 15. Nejvyšší soud předesílá, že s ohledem na období, po které měl R. M. ve vztahu k žalobkyni porušovat zákaz konkurence (od 31. 3. 2015 do 20. 3. 2017), věc posoudil podle zákona o obchodních korporacích ve znění účinném do 31. 12. 2020. 16. Podle § 5 z. o. k. obchodní korporace může požadovat, aby jí ten, kdo porušil zákaz konkurenčního jednání, vydal prospěch, který v důsledku toho získal, anebo aby na ni převedl z toho vzniklá práva, ledaže to vylučuje povaha získaných práv; to platí obdobně pro každého jiného nabyvatele tohoto prospěchu nebo práva, ledaže tento nabyvatel jednal v dobré víře (odstavec první). Právo podle odstavce 1 lze u povinné osoby uplatnit do 3 měsíců ode dne, kdy se obchodní korporace o porušení tohoto zákazu dozvěděla, nejpozději však do 1 roku od porušení; k později uplatněnému právu se nepřihlíží (odstavec druhý). 17. Podle § 199 odst. 1 z. o. k. nesmí jednatel bez svolení všech společníků: a) podnikat v předmětu činnosti nebo podnikání společnosti, a to ani ve prospěch jiných osob, ani zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného, b) být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby s obdobným předmětem činnosti nebo podnikání nebo osobou v obdobném postavení, ledaže se jedná o koncern, nebo c) účastnit se na podnikání jiné obchodní korporace jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo obdobným předmětem činnosti nebo podnikání. 18. Podle § 432 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), osoba, která vystupuje jako podnikatelův zástupce při provozu obchodního závodu, nesmí bez sou