27 Cdo 1370/2021 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1370/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2022 Spisová značka:27 Cdo 1370/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.1370.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Péče řádného hospodáře Statutární orgán Dotčené předpisy:§ 63 předpisu č. 90/2012 Sb. ve znění do 31.12.2020 § 65 odst. 1 předpisu č. 90/2012 Sb. ve znění do 31.12.2020 § 159 odst. 1 o. z. § 51 odst. 1 předpisu č. 90/2012 Sb. § 52 odst. 1 předpisu č. 90/2012 Sb. ve znění do 31.12.2020 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1370/2021-2459 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele R. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, PSČ 702 00, za účasti 1) D. U., narozené XY, bytem XY, 2) K. S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Petrem Čubíkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3, PSČ 779 00, 3) N. K., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 309/2018, o dovolání účastnice D. U. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2021, č. j. 5 Cmo 165/2019-2408, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. 5. 2020, č. j. 30 Cm 309/2018-2103, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. 7. 2020, č. j. 30 Cm 309/2018-2158, vyloučil účastnici D. U. (dále jen „D. U.“) z výkonu funkce jednatelky společnosti K. S., identifikační číslo osoby XY (dále též jen „společnost K.“), a zakázal jí po dobu tří let od právní moci tohoto usnesení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace nebo v ní být osobou v obdobném postavení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.). [2] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když předchozí zamítavé usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 5. 2019, č. j. 30 Cm 309/2018-689, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 27. 6. 2019, č. j. 30 Cm 309/2018-723, zrušil Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 12. 11. 2019, č. j. 5 Cmo 165/2019-755, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1/ Navrhovatel a D. U. (bývalí manželé) jsou společníci společnosti K., každý s podílem ve výši 50 %. Navrhovatel vykonával funkci jednatele společnosti K. od 15. 9. 2009 do jeho odvolání dne 14. 8. 2018, D. U. funkci jednatelky vykonává od 15. 9. 2009 až doposud. 2/ Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 29. 11. 2018 se navrhovatel domáhá vyloučení účastnice D. U. z funkce členky statutárního orgánu společnosti K. a zákazu vykonávat funkci jednatelky v jakékoliv obchodní korporaci nebo být osobou v obdobném postavení po dobu tří let od právní moci usnesení. 3/ A. S., dcera navrhovatele a D. U. (dále jen „A. S.“) byla od ledna 2018 do 31. 1. 2019 zaměstnána ve společnosti K. v pracovním poměru a v současné době ve společnosti K. vykonává práci na základě dohody o provedení práce (dále jen „DPP“). Výkon práce realizovala kromě tří dnů v týdnu, kdy byla ve škole. Obsahem její práce je kontrola souladu údajů na výkrese s údaji na faktuře, rozvoz výrobků do kalíren a galvanoven, kontrola podkladů, úklid prostorů společnosti K. 4/ Společnost K. vlastnila tři vozidla (V., Š. O. a O. V.), která v listopadu 2018 prodala a následně si pořídila nové vozidlo V. za kupní cenu kolem 1,2 mil. Kč, které využívala výhradně A. S. 5/ Zhruba 20 zaměstnanců společnosti K. má vedle pracovní smlouvy uzavřenou DPP, v níž se sjednaná náplň práce překrývá s druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě, například „úklid“. Uvedené postupy byly zvoleny D. U. z důvodu „daňové optimalizace“. Každý z těchto zaměstnanců měl na základě DPP obdržet měsíční odměnu ve výši 10.000 Kč. 6/ Společnost K. (za níž jednala D. U.) uzavřela s R. S. nájemní smlouvu, na základě níž byl společnosti K. přenechán do užívání byt 1+kk v XY za nájemné ve výši 10.000 Kč měsíčně. Byt užívala (dcera) K. S. (dále jen „K. S.“) k vykonávání tzv. home office. Společnosti K. platila podnájemné ve výši 1.500 Kč měsíčně. Tento byt byl nepravidelně využíván i D. U. 7/ K. S. pro společnost K. pracuje od roku 2012 na základě DPP, od roku 2016 na základě pracovní smlouvy a od března 2018 má částečný úvazek. Náplní její práce je formulování smluv, zajišťování komunikace se zahraničním zákazníkem; vykonává i úklid. 8/ Společnost K. vyplácela v období od 1. 4. 2017 do 31. 12. 2017 H. M. (dále jen „H. M.“) měsíční mzdu ve výši 11.000 Kč, přitom H. M. pro společnost nevykonávala žádnou práci. 9/ Společnost K. (za niž jednala D. U.) uzavřela se společností C. G. (dále jen „společnost C.“) dvě smlouvy (dne 18. 7. 2018 a dne 1. 10. 2018). Na základě první smlouvy měla společnost C. zjišťovat informace týkající se (zejména) nové partnerky navrhovatele, dále informace týkající se osob T. a F. Na základě druhé smlouvy společnost C. zajišťovala ostrahu na území České republiky pro D. U. a její děti (z důvodu nepřátelského vztahu mezi D. U. a navrhovatelem). Za uvedené služby společnost K. zaplatila společnosti C. 217.800 Kč, 450.120 Kč a 793.800 Kč. 10/ Společnost K. (za niž jednala D. U.) prodávala kovový odpad, který vyprodukovala, částky za něj utržené (ve výši 978.764,05 Kč a 256.759,90 Kč) si D. U. nechala posílat na svůj osobní účet. Peníze nebyly použity ve prospěch společnosti K. [4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že D. U. (jednající za společnost K.) výše uvedenými jednáními závažně a opakovaně porušila povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a naplnila předpoklady pro její vyloučení z výkonu funkce podle § 65 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. 12. 2020 [dále též jen „z. o. k.“]. [5] Podle soudu prvního stupně se společnost K., přestože měla k dispozici tři vozidla k využití (V., Š. O. a O. V.), rozhodla je prodat, přičemž pořídila nové vozidlo (V.) za cenu 1,2 mil. Kč, které využívala A. S. Jde o závažné porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, neboť k pořízení tohoto vozidla nebyl důvod, bylo možné využít starších vozidel. [6] Rovněž nájemné ve výši 10.000 Kč měsíčně, které společnost K. platila za byt v XY (který využívala K. S., přičemž ta společnosti K. hradila toliko 1.500 Kč měsíčně), bylo vynakládáno nadbytečně. Podle soudu prvního stupně nebylo důvodu, aby K. S. jako zaměstnanec společnosti byla zvýhodňována oproti ostatním zaměstnancům. [7] Dále také soud prvního stupně zdůraznil, že informace zjišťované společností C. byly pro společnost K. zbytečné a nevyužitelné (např. o nové partnerce navrhovatele) a měly význam toliko pro D. U. Dále také společnost C. poskytovala ostrahu D. U. a jejím dětem. Obě tyto služby, které byly výlučně v soukromém zájmu D. U. a jejích dětí, hradila společnost K. ze svých prostředků. [8] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání D. U. usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a II. (první výrok), změnil v nákladových výrocích III. a IV. (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). [9] Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, přitakal i právním závěrům soudu prvního stupně. [10] K pořízení nového vozidla V. pro A. S. a užívání bytu K. S. odvolací soud doplnil, že A. S. nevykonávala pro společnost K. žádnou reprezentativní činnost, proto nákup tohoto typu vozidla nebyl nezbytný ani vhodný. Naopak její pracovní činnost byla toliko pomocná a doplňková. V obou případech společnost K. (jednající D. U.) nedůvodně zvýhodňovala zaměstnance (rodinné příslušníky) oproti ostatním zaměstnancům a financovala soukromé potřeby svých dcer. Takové jednání je jednoznačně v rozporu s ekonomickými zájmy společnosti K. [11] Dále také odvolací soud ke smlouvám uzavřeným se společností C. dodal, že mezi D. U. a navrhovatelem panuje „válečný stav“, přičemž D. U. „pro tento boj využívala, resp. zneužívala finanční prostředky společnosti“. Rovněž nebyl důvod z finančních prostředků společnosti hradit osobní ochranu D. U. a jejích dětí na území České republiky, což bylo výlučně v osobním zájmu D. U. II. Dovolání [12] Proti usnesení odvolacího soudu podala D. U. dovolání, jeh