27 Cdo 1703/2019 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1703/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2020 Spisová značka:27 Cdo 1703/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1703.2019.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Spolek (o. z.) [ Korporace (o. z.) ] Členská schůze [ Spolek (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 239 o. z. § 240 o. z. § 241 o. z. § 242 o. z. § 258 o. z. § 260 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1703/2019-143 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele A. N., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Březenská 2466/4, PSČ 182 00, za účasti A. R., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Davidem, advokátem, se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, PSČ 440 01, o neplatnost vyloučení člena spolku, in eventum o určení členství ve spolku, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 157/2017, o dovolání spolku A. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2019, č. j. 8 Co 283/2018-125, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2019, č. j. 8 Co 283/2018-125, jakož i rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 8. 2018, č. j. 5 C 157/2017-99, se ruší a věc se postupuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu věcně příslušnému. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 16. 8. 2018, č. j. 5 C 157/2017-99, určil, že vyloučení „žalobce A. N. ze žalovaného A. R., rozhodnutím mimořádné členské schůze žalovaného ze dne 26. 3. 2017, které bylo žalobci oznámeno dopisem ze dne 27. 3. 2017, je neplatné“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [2] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1/ Navrhovatel byl členem spolku A. R., (dále též jen „spolek“) od roku 1986. Od 12. 12. 2015 byl předsedou kontrolní komise spolku. 2/ Mimořádná členská schůze spolku rozhodla dne 26. 3. 2017 (mimo jiné) o odvolání navrhovatele z funkce člena kontrolní komise a o vyloučení navrhovatele ze spolku. 3/ Dne 27. 3. 2017 spolek vyhotovil rozhodnutí o vyloučení navrhovatele v písemné formě v tomto znění: „Na základě rozhodnutí mimořádné členské schůze A. R. konané dne 26. 3. 2017 jste byl vyloučen ze spolku A. R., protože jste se dopustil jednání, které je neslučitelné s členstvím ve spolku a opakovaně i přes písemné napomenutí ze strany orgánu spolku porušujete stanovy A. R., a dále porušujete ustanovení zákona“. Písemné rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno 19. 4. 2017. 4/ Podle článku VIII. odst. 4 stanov spolku „vyloučený člen má právo do 15 dnů od doručení rozhodnutí členské schůze o jeho vyloučení podat členské schůzi návrh, aby rozhodnutí členské schůze zrušila, odporuje-li vyloučení zákonu nebo těmto stanovám. Odvolání se podává prostřednictvím rady, které musí být doručeno ve shora uvedené lhůtě. Rada je povinna odvolání předložit k projednání na nejbližší členské schůzi. Odvolání nemá odkladný účinek“. 5/ Navrhovatel podal proti tomuto rozhodnutí dne 20. 4. 2017 odvolání, na které spolek reagoval dne 11. 5. 2017 e-mailovou zprávou, v níž sdělil, že odvolání již nelze zařadit do programu (následující) členské schůze konané dne 13. 5. 2017 s tím, že tento bod bude zařazen až na program nejbližší členské schůze. 6/ Dne 18. 7. 2017 navrhovatel podal k Okresnímu soudu v Lounech návrh na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti svého vyloučení ze spolku, in eventum o určení, že je i nadále členem spolku. 7/ Členská schůze spolku konaná v říjnu 2017 rozhodla o potvrzení vyloučení navrhovatele ze spolku. [3] Soud prvního stupně se předně neztotožnil s námitkou spolku, podle níž byl návrh na zahájení řízení podán předčasně, ještě před vyčerpáním opravných prostředků upravených ve stanovách. Jakkoliv podle soudu prvního stupně obecně platí, že „žaloba“ může být podána až po vyčerpání všech opravných prostředků, které umožňují stanovy, v projednávané věci o vyloučení navrhovatele rozhodovala členská schůze jako nejvyšší orgán spolku. Ta také měla rozhodovat o odvolání navrhovatele; došlo-li „ke splynutí vrcholného orgánu, který rozhoduje o vyloučení člena ze spolku, s orgánem, který má přezkumný charakter, není třeba, aby“ navrhovatel „vyčkal rozhodnutí (…) o návrhu na přezkum“. Mohl proto podat návrh na zahájení soudního řízení „přímo“. [4] V řízení nebylo podle soudu prvního stupně prokázáno, že by navrhovatel porušil své povinnosti člena spolku plynoucí ze stanov; toliko důsledně vykonával „činnost vyplývající z postavení kontrolní komise“. Navíc, spolek „v rámci dikce rozhodnutí o vyloučení žádné konkrétní tvrzení o porušování neuvedl, a neučinil tak ani v zápisu z mimořádné členské schůze; pouze se obecně odvolal na stanovy“. [5] S ohledem na řečené shledal soud prvního stupně důvody pro vyslovení neplatnosti vyloučení navrhovatele ze spolku podle § 242 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). [6] Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání spolku rozsudkem ze dne 14. 1. 2019, č. j. 8 Co 283/2018-125, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). [7] Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že má-li o opravném prostředku proti rozhodnutí o vyloučení člena spolku rozhodovat tentýž orgán spolku, jenž rozhodl o vyloučení, není nezbytné čekat na rozhodnutí o odvolání a je možné podat návrh na zahájení soudního řízení podle § 242 o. z. ještě před ukončením interního přezkumu. [8] Rozhodnutí orgánu spolku o vyloučení člena podle odvolacího soudu musí „precizně, tedy řádně, přesně a srozumitelně“ uvést, jakým konkrétním jednáním člen porušil své povinnosti. V projednávané věci je rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatele formulováno zcela obecně, nelze z něj vůbec dovodit, kterých konkrétních pochybení se měl navrhovatel dopustit a je „ve své podstatě nepřezkoumatelné“. Již tato okolnost činí vyloučení navrhovatele neplatným. Soud prvního stupně tudíž přezkoumával některá z tvrzených „závadových jednání“ navrhovatele nadbytečně. [9] Vyloučení navrhovatele závažně zasáhlo do jeho právní sféry, neboť ztratil možnost účastnit se spolkového života, provozovat svůj koníček a užívat svůj majetek. Přitom „žádný zájem spolku hodný právní ochrany tuto skutečnost nepřeváží, ostatně žádný takový, který by bránil soudnímu přezkumu rozhodnutí o vyloučení, zde ani není. Žádná osoba nenabyla v důsledku tohoto rozhodnutí nějaké právo, do žádného tak rozhodnutím soudu nemůže být zasaženo“. Proto odvolací soud neshledal důvod k aplikaci § 260 o. z. II. Dovolání [10] Proti rozsudku odvolacího soudu podal spolek dovolání, maje je za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k řešení (níže uvedených) otázek hmotného a procesního práva, při jejichž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. [11] Podle dovolatele odvolací soud nesprávně vyřešil otázky: 1/ zda před vyčerpáním všech možností přezkumu rozhodnutí uvnitř spolku je přípustná žaloba, kterou se člen spolku domáhá neplatnosti prvostupňového rozhodnutí o jeho vyloučení, 2/ zda v případě posuzování platnosti rozhodnutí spolku o vyloučení jeho člena podle § 242 o. z. je vyloučena aplikace korektivu obsaženého v § 260 o. z., a zda 3/ okolnost, že v dané věci nerozhodoval věcně příslušný soud, nezpůsobuje nedostatek pravomoci takového soudu k řešení konkrétních otázek hmotného práva. [12] Dovolatel poukazuje na článek VIII. odst. 4 stanov a dovozuje, že navrhovatel podal návrh na zahájení řízení předčasně, dříve, než vyčerpal všechny opravné prostředky „použitelné pro případné zvrácení rozhodnutí členské schůze o vyloučení člena ze spolku“. Odvolací soud tuto otázku posoudil v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5859/2016. [13] Jde-li o aplikaci § 260 o. z., odporuje napadené rozhodnutí rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015, uveřejněnému pod číslem 59/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 59/2018“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněnému pod číslem 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 87/2019“). Případné formální nedostatky rozhodnutí o vyloučení člena spolku nebyly s to převážit protiprávní jednání navrhovatele, který po značnou dobu jednal v rozporu se zájmy spolku a jeho členů. [14] Dovolatel konečně odkazuje na R 87/2019 a dovozuje, že o věci rozhodoval věc