27 Cdo 1796/2025 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1796/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 1. 2026 Spisová značka:27 Cdo 1796/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:27.CDO.1796.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bytové družstvo [ Družstvo ] Vypořádací podíl Dotčené předpisy:§ 748 odst. 2 předpisu č. 90/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1796/2025-764 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně I. T., zastoupené Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, proti žalovanému Bytovému družstvu IMOBILIEN, se sídlem v Liberci, Hanychovská 886/16b, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 27291120, zastoupenému Mgr. Davidem Satke, advokátem, se sídlem v Praze 2, Myslíkova 284/32, PSČ 120 00, o zaplacení 640.464 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 73/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, č. j. 9 Cmo 74/2024-726, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Družstvo je povinno zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.393,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou soudu 21. 9. 2016 se žalobkyně domáhala zaplacení 532.462 Kč s příslušenstvím jako vypořádacího podílu (dále jen „první nárok“) v Bytovém družstvu IMOBILIEN (dále jen „družstvo“) a dále zaplacení 108.002 Kč s příslušenstvím jako nároku na vrácení vkladů do fondu družstva (dále jen „druhý nárok“). 2. Řízení o prvním nároku již bylo pravomocně skončeno co do částky 125.677 Kč s příslušenstvím a předmětem tohoto řízení zůstal nárok na zaplacení 406.785 Kč s příslušenstvím. Řízení o druhém nároku již bylo pravomocně skončeno v plném rozsahu. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (v pořadí třetím) rozsudkem ze dne 11. 12. 2023, č. j. 38 Cm 73/2016-681, uložil družstvu zaplatit žalobkyni 175.320 Kč s příslušenstvím (výrok I.), řízení částečně co do částky 163.834 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok II.), žalobu co do částky 67.631 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. až VI.). 4. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně i žalovaného v pořadí třetí rozsudek soudu prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem ve výroku I., výroku III. v rozsahu 17.426 Kč, a výrocích IV. a VI. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý, třetí a čtvrtý výrok). 5. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu v části, v níž potvrdil výrok I. rozhodnutí soudu prvního stupně, podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. 6. Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek: 1) „zda je možné do splněné vkladové povinnosti zahrnout částečně také platby do úvěrového fondu (platbu úroků), 2) zda je možné soudem stanovit, že další členský vklad je splácen ve stejně velkých platbách, přestože faktické splácení a úprava ve stanovách družstva svědčí o anuitním splácení (tj. měnící se podíl platby na jistinu a úrok při stejné výši měsíční splátky), 3) zda je možné výkladem ustanovení ohledně výpočtu splacené vkladové povinnosti dospět k právním závěrům, které povedou k předlužení bytového družstva a znemožní jeho fungování“, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyly vyřešeny. 7. První otázka přípustnost dovolání nezakládá. Je tomu tak proto, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nezávisí. Při posuzování, v jakém rozsahu žalobkyně souhrnnou platbou označenou jako „hypotéka – byt“ (dále jen „souhrnná platba“) splatila svůj další členský vklad, soudy vyložily smlouvu o přidělení družstevního bytu ze dne 9. 5. 2008 a na základě jejího výkladu určily, jak velká část ze souhrnné platby připadala na splácení dalšího členského vkladu a jak velká část připadala do úvěrového fondu dovolatele. 8. Platby připadající do úvěrového fondu dovolatele však soudy (navzdory dovolatelem formulované otázce) do splněné vkladové povinnosti žalobkyně vůbec nezahrnuly. Jde-li o výklad smlouvy o přidělení družstevního bytu, Nejvyšší soud připomíná, že judikatura je ustálena v závěru, podle něhož výsledek výkladu, jenž je skutkovým závěrem o tom, jaká vůle byla právním jednáním projevena, lze zpochybnit jen prostřednictvím kritiky správnosti postupu, jímž k němu soud dospěl (zpochybněním správnosti užití zákonem stanovených a judikaturou blíže vysvětlených interpretačních pravidel), což dovolatel nečiní. K tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3431/2020, nebo ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1586/2022, ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2406/2023, ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2357/2024. 9. Ani druhá dovolací otázka dovolání přípustným nečiní. Jednak – jak je vysvětleno výše – soudy svůj závěr o tom, jak velká část ze souhrnné platby připadá na plnění dalšího členského vkladu, založily na (dovoláním nezpochybněném) výkladu smlouvy o přidělení družstevního bytu, a jednak při formulaci otázky dovolatel vychází z jiného, než soudy zjištěného skutkového stavu (stanovy družstva z 15. 2. 2006, z nichž soudy při posuzování věci vycházely, neurčovaly, že členové družstva budou vkladovou povinnost k dalšímu členskému vkladu plnit formou „anuitního splácení“). 10. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 691/2018). 11. Ostatně formulace druhé dovolací otázky nasvědčuje tomu, že dovolatel (byť v dovolání označuje závěry soudů za absurdní) nesprávně chápe anuitní splacení. Anuitní splácení spočívá v pravidelném splácení stejné částky, kdy z každé splátky je určitá (proměnlivá) část započtena na úhradu úroků a zbývající část započtena na úhradu jistiny pohledávky. Jde fakticky o modifikaci pravidla stanoveného v § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Stále však jde o plnění jednoho a téhož dluhu. V projednávané věci žalobkyně dovolateli souhrnnou platbou plnila na dva samostatné dluhy (za prvé na dluh vyplývající z vkladové povinnosti k dalšímu členskému vkladu a za druhé na dluh spočívající v povinnosti přispívat do úvěrového fondu). O „anuitní splácení“ tak v případě plateb žalobkyně nešlo (nemohlo jít). 12. Na řešení třetí dovolací otázky pak napadené rozhodnutí nezávisí. Tvrzení dovolatele, že v budoucnu by se mohl dostat do úpadku, je ryzí spekulací. Dovolatel přehlíží, že v důsledku zániku členství žalobkyně se uvolnil družstevní byt, který do té doby žalobkyně užívala. Dovolatel s tímto bytem může dále nakládat (může jej pronajmout nebo i prodat); Nejvyšší soud proto nevidí důvodu, pro který by (pouze) vyplacení (sníženého) vypořádacího podílu žalobkyni mělo vést k úpadku dovolatele. 13. Konečně dovolání nečiní přípustným ani výhrady vůči znaleckému posudku Ing. Blanky Vorlíčkové (dále jen „Ing. B. V.“) č. 160/8/2020/1, ze dne 26. 8. 2020, ve znění doplňujícího znaleckého posudku č. 186/9/2023/1 ze dne 12. 10. 2023, který podle dovolatele „obsahuje natolik zásadní vady a pochybení, že není vůbec využitelný v soudním řízení“ pro „zjištění výše vypořádacího podílu“. 14. Dovolatel jimi totiž zpochybňuje hodnocení důkazů učiněné odvolacím soudem. Hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) přitom nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). 15. Ostatně dovolatel přehlíží, že soudy výši vypořádacího podílu určily na zákl