27 Cdo 1950/2017 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1950/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 9. 2018 Spisová značka:27 Cdo 1950/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1950.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společník Společnost s ručením omezeným Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 předpisu č. 90/2012Sb. § 155 předpisu č. 90/2012Sb. § 156 odst. 1 a 2 předpisu č. 90/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 11. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1950/2017-386 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně I. K., zastoupené JUDr. Jaroslavem Němečkem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Blahoslavova 1165/4, PSČ 787 01, proti žalované OTEX Bludov s. r. o., se sídlem v Šumperku, Potoční 3055/40b, PSČ 787 01, identifikační číslo osoby 25898531, zastoupené Mgr. Helenou Koudelkovou, advokátkou, se sídlem ve Vyškově, Jiráskova 284/10, PSČ 682 01, o zrušení účasti společnice ve společnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 121/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 1. 2017, č. j. 8 Cmo 348/2016-345, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 1. 2017, č. j. 8 Cmo 348/2016-345, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci dne 17. 8. 2015 se žalobkyně domáhá zrušení své účasti v žalované. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 7. 9. 2016, č. j. 30 Cm 121/2015-310, zrušil účast žalobkyně v žalované (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Vyšel přitom mimo jiné z toho, že: 1) Žalobkyně je od roku 2007 společnicí žalované s podílem o velikosti 33 %. Dalšími společníky žalované jsou T. K. s podílem o velikosti 33 % a L. Ch. s podílem o velikosti 34 %. 2) V době od 28. 7. 2011 do 7. 12. 2012 byla žalobkyně jednatelkou žalované. Z této funkce žalobkyně odstoupila. 3) Žalobkyně se od konce roku 2012 dlouhodobě a opakovaně domáhala po žalované sdělení zejména ekonomických informací a zpřístupnění dokladů o činnosti žalované, a to včetně úplného účetnictví společnosti a seznamu odběratelů a dodavatelů. 4) Žalovaná žalobkyni odmítá sdělit informace a poskytnout doklady týkající se jejích odběratelů a dodavatelů a zpřístupnit úplné účetnictví, sdělila jí pouze základní informace a zpřístupnila jí pouze některé doklady, jako např. účetní závěrky. 5) Po úmrtí J. K. fakticky (z hlediska výroby) i právně (jednání za žalovanou) žalovanou vedl L. K., manžel žalobkyně, který byl z funkce manažera odvolán jednateli žalované T. K. a L. Ch. dopisem ze dne 7. 12. 2012. 6) Žalobkyně navrhovala ukončení své účasti v žalované jak převodem svého podílu na ostatní společníky, tak dohodou společníků, avšak tyto návrhy byly T. K. a L. Ch. odmítnuty. 7) V rámci mimosoudních jednání žalovaná nabízela žalobkyni naturální vypořádání spočívající v nabytí majetku žalované, a to zásob materiálu v hodnotě 488.506 Kč, zásob hotových výrobků v hodnotně 1.849.807 Kč a nemovitostí – výrobního a skladového objektu „ areál B.“, včetně funkčně souvisejících pozemků v hodnotě cca 1.000.000 Kč. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že dlouhodobé odmítání poskytování informací žalobkyni představuje znemožňování výkonu práv společnice, zejména práva na kontrolu, a je dostatečným důvodem, proč po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat další setrvání v žalované ve smyslu § 205 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“]. Soud zároveň zohlednil, že jak žalobkyně, tak shodně žalovaná chtějí, aby žalobkyně nadále nebyla společnicí žalované. Vzal v úvahu rovněž skutečnost, že žalobkyně dlouhodobě nehraje v žalované žádnou významnou roli, jejím odchodem žalovaná tudíž nic neztratí. Zrušení účasti žalobkyně v žalované, i s ohledem na zjevně antagonistické vztahy mezi společníky, naopak shledal v konečném důsledku za přínosné a pozitivní i pro žalovanou, včetně „všech jejích společníků“. Za nedůvodnou shledal soud prvního stupně argumentaci žalované, podle níž požadované informace žalobkyni neposkytuje z obavy jejich možného zneužití v neprospěch žalované s ohledem na to, že manžel žalobkyně L. K. se angažuje ve společnosti TEXOTECH s. r. o., v níž je jediným společníkem a jednatelem jeho bratr J. K. a na niž již dříve převedl nejvýznamnější zakázky žalované. Jednatelé žalované podle soudu mohou omezit poskytnutí informací pouze z důvodů uvedených v § 156 odst. 1 z. o. k., ty však v daném případě naplněny nejsou. O tvrzených skutečnostech navíc žalovaná věděla již v roce 2012, avšak neučinila nic pro to, aby se ochránila před následky případného nekalosoutěžního jednání. Soud prvního stupně neshledal (žalovanou tvrzený) důvod pro zachování účasti žalobkyně v žalované spočívající v údajné nemožnosti výplaty vypořádacího podílu ani z vlastních, ani z cizích zdrojů. Žalovaná sama potvrdila, že vlastní majetek, bez kterého je schopna se obejít bez ohrožení její existence, a který proto může zpeněžit za účelem výplaty vypořádacího podílu. Žalovaná ani neprokázala nemožnost výplaty vypořádacího podílu z cizích zdrojů. Vyjádření Komerční banky, a. s., která odmítla poskytnout žalované úvěr na nákup podílu žalobkyně v žalované, považoval soud za nepodstatné, odkazuje na § 149 odst. 1 z. o. k., podle něhož je vyloučen převod podílu na samotnou společnost. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zrušení účasti žalobkyně v žalované zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud měl za to, „že za situace, kdy na jedné straně nelze vyloučit možnost důvodného odepření poskytnutí požadovaných informací a na druhé straně má společník právo si povinnost k poskytnutí informací ‚vyžalovat‘ v řízení k tomu určeném, je žaloba o zrušení účasti společníka ve společnosti z důvodu neposkytování požadovaných informací předčasná, nepokusil-li se předtím společník o postup dle ustanovení § 156 odst. 2 z. o. k. Je totiž nutno mít na zřeteli, že ukončení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným, která má zpravidla pouze několik málo společníků, je vždy podstatným zásahem do poměrů této společnosti, protože takovému společníkovi je třeba vyplatit vypořádací podíl ve výši dosahující obvykle několika desítek procent vlastního kapitálu a splnění této povinnosti, pokud je vůbec možné, může vést až k zániku společnosti. Společník, který není spokojen se svým postavením ve společnosti, by proto měl vyčerpat všechny jiné možnosti, které mu zákon poskytuje předtím, než se k tomuto ‚ultima ratio‘ uchýlí“. Odvolací soud tak dospěl k závěru, podle něhož „vidí-li tedy žalobkyně skutečně jako důvod, pro který na ní nelze spravedlivě požadovat setrvání v žalované společnosti, v ‚pouhém‘ neposkytování některých jí požadovaných informací (a jiný důvod soud prvního stupně neshledal), je namístě, aby nejprve vyvolala soudní řízení o žalobě podle § 156 odst. 2 z. o. k., v němž se bude soud zabývat posouzením důvodnosti odmítavého stanoviska žalované, a teprve bude-li v tomto řízení úspěšná, soudní rozhodnutí však nebude žalovaná respektovat, bude zde jednoznačný důvod pro ukončení její účasti ve společnosti soudem“. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené), zda se společník může u soudu domáhat zrušení své účasti ve společnosti s ručením omezeným pro dlouhodobé porušování jeho práva na informace teprve poté, kdy mu byla ochrana tohoto práva přiznána soudním rozhodnutím podle § 156 odst. 2 z. o. k. a společnost soudní rozhodnutí odmítla respektovat. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud zcela pominul, že soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování k otázce důvodnosti odmítavého stanoviska žalované k poskytování informací dovolatelce a že se s touto otázkou vypořádal jako s otázkou prejudiciální. Dovolatelka má za to, že odvolacím soudem formulovaná povinnost upřednostnit návrh na rozhodnutí soudu o žalobě na poskytnutí informace před návrhem na ukončení účasti ve společnosti z důvodu dlouhodobého a opakovaného neposkytnutí informací nemá oporu v zákoně. Podání obou návrhů je zcela v dispozici společní