27 Cdo 2126/2024 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2126/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2024 Spisová značka:27 Cdo 2126/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.2126.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobrá víra Obchodní rejstřík Statutární orgán Zastoupení Dotčené předpisy:§ 8 předpisu č. 304/2013 Sb. § 6 odst. 2 předpisu č. 455/1991 Sb. § 46 odst. 1 předpisu č. 90/2012 Sb. § 7 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2126/2024-466 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala, v právní věci žalobkyně CHILLI PEPPER a. s., se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3201/6, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 26170477, zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M. advokátem, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, proti žalované PESKIM s. r. o., se sídlem v Rudné, Masarykova 42/80, PSČ 252 19, identifikační číslo osoby 27436781, zastoupené Mgr. Alešem Eppingerem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Bucharova 1314/8, PSČ 158 00, o vydání věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 130/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, č. j. 17 Co 82/2024-430, ve znění usnesení ze dne 2. 5. 2024, č. j. 17 Co 82/2024-434, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, č. j. 17 Co 82/2024-430, ve znění usnesení ze dne 2. 5. 2024, č. j. 17 Co 82/2024-434, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 11. 2023, č. j. 24 C 130/2023-390, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 24 C 130/2023-390, zamítl žalobu o vydání v rozhodnutí specifikovaných vozidel (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Jediným členem správní rady žalobkyně byl od 16. 7. 2019 do 23. 11. 2022 Mgr. Bc. David Michal (dále jen „D. M.“), který byl v nepřítomnosti odvolán z funkce usnesením valné hromady ze dne 23. 11. 2022. Výmaz funkce D. M. v obchodním rejstříku byl proveden dne 16. 12. 2022. 2) Jednatelem žalované je od 1. 1. 2010 Petr Michal, bratr D. M. (dále jen „P. M.“). 3) Dne 12. 12. 2022 byly mezi účastníky uzavřeny kupní smlouvy, jejichž předmětem byl prodej vozidel žalované (dále jen „kupní smlouvy“). 4) Kupní smlouvy byly za žalobkyni (prodávající) podepsány D. M. dne 21. 11. 2022 a za žalovanou (kupující) P. M. dne 12. 12. 2022. 5) Podle čl. 5.1 kupních smluv přechází vlastnické právo na kupujícího předáním předmětu koupě. V řízení bylo nesporným, že vozidla byla žalovanému předána. 6) Dohodami o vzájemném započtení pohledávek mezi žalobkyní (zastoupenou D. M.) a žalovanou (zastoupenou P. M.) ze dne 12. 12. 2022 došlo k započtení pohledávek na zaplacení kupních cen podle kupních smluv proti pohledávce žalované za žalobkyní (na vrácení jistiny ve výši 2.000.000 Kč v souvislosti s ukončením smlouvy o podnájmu uzavřené mezi účastníky dne 13. 12. 2018). Tím byly pohledávky žalobkyně za žalovanou zcela uhrazeny s tím, že zbývající pohledávka žalované za žalobkyní činí 676.950 Kč. 7) V registru silničních vozidel je jako provozovatel vozidel evidována žalobkyně. 3. Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně uzavřel, že kupní smlouvy byly platně a účinně uzavřeny. Vlastnické právo k vozidlům přešlo na žalovanou – jelikož měla žalovaná již při uzavření smluv vozidla ve faktickém držení – okamžikem uzavření kupních smluv, tedy 12. 12. 2022. 4. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně ve výroku označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v I. výroku změnil tak, že žalované uložil povinnost vydat žalobkyni v rozhodnutí specifikovaná vozidla (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 5. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a dále doplnil dokazování rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 57 T 1/2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 8 To 67/2020, a rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 45 T 10/2019 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 3 To 29/2021 (dále jen „druhý trestní rozsudek“). 6. Z doplněného dokazování se podává, že druhým trestním rozsudkem byl D. M. odsouzen za spáchání zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jehož se dopustil „při výkonu advokacie při zastupování pana F. Ü.“ (viz odst. 16 napadeného rozsudku). 7. Odvolací soud poukázal na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08, zveřejněného pod č. 151/2009 Sb., podle nichž se pro posouzení bezúhonnosti podle § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), „nutně nejedná o trestné činy, jejichž znakem skutkové podstaty je podnikání, ale jedná se též o trestné činy, které mají souvislosti s podnikatelskou činností konkrétní osoby. Spáchá-li posuzovaná osoba úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikatelskou činností jiné osoby, resp. vykonává funkci ve voleném orgánu obchodní korporace, nelze tuto osobu nadále považovat za bezúhonnou“ (viz odst. 21 a 22 napadeného rozsudku). 8. V návaznosti na to odvolací soud uzavřel, že právní mocí druhého trestního rozsudku, tedy k 1. 2. 2022, D. M. pozbyl způsobilost vykonávat funkci člena statutárního orgánu žalobkyně podle § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), ve znění účinném do 1. 7. 2023, konkrétně bezúhonnost ve smyslu § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Ztrátou způsobilosti D. M. vykonávat funkci člena statutárního orgánu ke dni 1. 2. 2022 D. M. zanikla funkce člena statutárního orgánu. 9. K tomu odvolací soud dodal, že ačkoli byly kupní smlouvy za žalobkyni podepsány osobou k tomu neoprávněnou, nebyly za žalobkyni bez zbytečného odkladu ani dodatečně schváleny ve smyslu § 440 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). II. Dovolání a vyjádření k němu 10. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, a sice: 1/ posouzení bezúhonnosti D. M., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, 2/ otázky „vlivu dobré víry právně jednající osoby v zapsaný stav v obchodním rejstříku (tj. principu materiální publicity dle § 8 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“)“, a otázky, zda 3/ „lze považovat činnost obchodní korporace spočívající ve správě vlastního majetku (resp. obdobnou odpovídající činnost zahraniční obchodní korporace) za podnikání pro účely posouzení bezúhonnosti osoby ve smyslu § 46 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 6 odst. 2 živnostenského zákona, která se dopustila v souvislosti s činností dané obchodní korporace úmyslného trestného činu, za který byla pravomocně odsouzena“, s nimiž se odvolací soud „nevypořádal“ a které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. 11. Prostřednictvím první a třetí dovolací otázky dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož nebyl D. M. oprávněn kupní smlouvy za žalobkyni uzavřít, jelikož jeho funkce statutárního orgánu žalobkyně zanikla právní mocí druhého trestního rozsudku. 12. V rámci druhé dovolací otázky pak dovolatelka poukazuje na skutečnost, že ke dni podpisu kupních smluv byl D. M. zapsán v obchodním rejstříku jako jediný člen statutárního orgánu žalobkyně. S ohledem na zásadu materiální publicity veřejných rejstříků ve smyslu § 8 odst. 1 z. v. r. přitom nelze nedostatek zástupčího oprávnění osoby jednající za právnickou osobu klást k tíži třetí osoby (P. M., respektive žalované) jednající v dobré víře ve správnost údajů zapsaných v obchodním rejstříku. III. Přípustnost dovolání 13. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. 14. První ani třetí dovolací otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud posoudil otázku bezúhonnosti D. M. podle § 6 živnostenského zákona v souladu s ustálenou roz