27 Cdo 2393/2022 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2393/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2023 Spisová značka:27 Cdo 2393/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2393.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odstoupení od smlouvy Náhrada škody Akcie Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 243c odst. 2 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2393/2022-1105 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně PROTON, a. s., se sídlem v Praze 5, Braunova 902/11, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 63488388, zastoupené Mgr. Ladislavem Pavlů, advokátem, se sídlem v  Praze  1, Revoluční 762/13, PSČ 110 00, proti žalované SUXESS spol. s r. o., se sídlem v  Praze 10, Ke  Skalkám  3082/62, PSČ 106 00, identifikační číslo osoby 65408802, zastoupené JUDr. Tomášem Davidem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, o  vydání zaknihovaných akcií, in eventum o zaplacení 27.195.960 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 89/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 2 Cmo 259/2020-1043, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 66.308 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: [1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 12. 2015, č. j. 24 Cm 89/2004-781, zamítl žalobu na vydání 44.952 kusů kmenových zaknihovaných akcií na majitele, ISIN: 0005088559, emitentky TOMA, a. s., se sídlem v Otrokovicích, tř. Tomáše Bati 1566, PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 18152813, o jmenovité hodnotě každé akcie 1.000 Kč (dále jen „akcie“), in eventum o zaplacení 27.195.960 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím [bod 1) výroku], a rozhodl o náhradě nákladů řízení [body 2) a 3) výroku]. [2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v bodu 1) výroku potvrdil v části, ve které byl zamítnut eventuální návrh na zaplacení 1.753.128 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (první výrok), „ve zbývající části bodu 1) výroku, ve které byl zamítnut eventuální návrh, a v bodu 2) a 3) výroku“, uvedenou část bodu 1) výroku změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25.442.832 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů (třetí a čtvrtý výrok). [3] Jde přitom již o čtvrté rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. První zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2013, č. j. 24 Cm 89/2004-543, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 15. 10. 2013, č. j. 5 Cmo 257/2013-606, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Druhý zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2015, č. j. 24 Cm 89/2004-781, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 1. 11. 2016, č. j. 5 Cmo 136/2016-912, nakolik jím byla zamítnuta žaloba na vydání 44.952 kusů akcií, potvrdil (první výrok), a v ostatním zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok). K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 10. 2017, č. j. 27 Cdo 1154/2017-936, rozhodnutí odvolacího soudu ve druhém výroku zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Třetí rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22.  5.  2018, č. j. 5 Cmo 136/2016-977, kterým odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, nakolik jím byl zamítnut „eventuální návrh“, změnil tak, že žalobě vyhověl, Nejvyšší soud k dovolání žalované rozsudkem ze dne 21.  7.  2020, č. j. 27 Cdo 3753/2018-1025, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl zčásti jako vadné, neboť dovolatelka nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání. [5] Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti   každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. [6] Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). [7] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o.  s.  ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.  8.  2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013). [8] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28.  11.  2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16). [9] Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či  ze  dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013, či ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu). [10] Dovolatelka těmto požadavkům nedostála. Co do přípustnosti dovolání uvádí, že   „odvolací rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud dílem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dílem tyto otázky odvolací soud vyřešil nesprávně …“. Výslovně formuluje tři otázky, při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nevymezuje však, o jakou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu se má jednat. [11] Nejvyšší soud nadto dodává, že již ve svém předchozím (kasačním) rozhodnutí (sp. zn. 27 Cdo 3753/2018) uzavřel, že dovolatelce vznikla odstoupením od smlouvy povinnost vrátit žalobkyni akcie. Jelikož tuto povinnost dovolatelka nesplnila a následným odepsáním akcií z jejího majetkového účtu ve prospěch třetí osoby se stala pohledávka žalobkyně na vrácení akcií nevymahatelnou, je povinna za podmínek uvedených v § 373  a  násl. zákona č.  513/1991  Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do  31.  12.  2013 (dále též jen „obch. zák.“), nahradit žalobkyni skutečnou škodu ve výši 27.195.960 Kč, neboť takové ceny dosahovaly akcie na veřejném trhu RM-SYSTÉM, české burzy cenných papírů a. s., ke dni 13. 1. 2010, kdy byly z účtu dovolatelky odepsány. [12] Nejvyšší soud v citovaném rozsudku formuloval závěr, podle něhož odstoupila-li některá ze stran od smlouvy o úplatném převodu cenných papírů, vzn