27 Cdo 2871/2023 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2871/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 7. 2024 Spisová značka:27 Cdo 2871/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.2871.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Břemeno tvrzení Zákaz konkurence Péče řádného hospodáře Ušlý zisk Dotčené předpisy:§ 79 o. s. ř. § 101 odst. 1 o. s. ř. § 118a o. s. ř. § 159 odst. 1 o. z. § 2894 o. z. § 2952 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2871/2023-283 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Zastavárna u Přemka, spol. s r. o., se sídlem v Ostravě, Cihelní 128/27, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 28612108, zastoupené JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sadová 1585/7, PSČ 702 00, proti žalované Renátě Salamonové, bytem v Petřvaldu, Pod Lesem 1931, PSČ 735 41, zastoupené Mgr. Evou Štauderovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Stráže 3662, PSČ 760 01, o zaplacení 1.048.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 26/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2023, č. j. 5 Cmo 10/2023-200, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2023, č. j. 5 Cmo 10/2023-200, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2022, č. j. 42 Cm 26/2021-140, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 10. 2022, č. j. 42 Cm 26/2021-140, zamítl žalobu o zaplacení 1.048.000 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Soud prvního stupně vyšel z tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě, podle nichž: 1) Žalovaná byla od 4. 2. 2010 do 18. 6. 2021 jednatelkou žalobkyně a od 4. 2. 2010 až dosud je společnicí žalobkyně s podílem ve výši 50 %. 2) Žalovaná byla od 12. 9. 2018 jedinou jednatelkou a jedinou společnicí společnosti SILESIA PAWN STARS s. r. o., identifikační číslo osoby 07452411 (dále též jen „SPS“), se stejným předmětem podnikání jako žalobkyně (tj. výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3, obor činnosti velkoobchod a maloobchod, zastavárenská činnost a maloobchod s použitým zbožím). 3) Žalovaná porušila zákaz konkurence stanovený v § 199 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], a ve „stanovách“ žalobkyně tím, že převzala provozovnu žalobkyně včetně její zákaznické základny, podnikla kroky k ukončení činnosti žalobkyně, neoprávněně fakturovala mezi žalobkyní a SPS částku 144.306 Kč a prostřednictvím SPS neoprávněně podnikala ve stejném předmětu podnikání jako žalobkyně. 4) Žalovaná získala neoprávněně prospěch ve výši 1.048.000 Kč, což představuje částku odpovídající výsledku hospodaření žalobkyně za rok 2019 po zdanění. 5) Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání prospěchu dopisem ze dne 27. 8. 2021 a výzvou ze dne 6. 10. 2021. [3] Soud prvního stupně vyzval žalobkyni přípisem ze dne 19. 1. 2022 (č. l. 52) k doplnění skutkových tvrzení týkajících se (mimo jiné) toho, z jakých konkrétních jednání (obchodů), kterými žalovaná porušila zákaz konkurence, jí vznikl prospěch a čím je dán prospěch získaný žalovanou, jaká je jeho výše, tj. jakým konkrétním způsobem a v jakém rozsahu se v důsledku jednotlivých obchodů majetek žalované zvětšil nebo nezmenšil, ač se tomu mělo stát. Současně žalobkyni poučil, že následkem nesplnění výzvy soudu může být neúspěch žalobkyně ve sporu. [4] Na výzvu soudu reagovala žalobkyně podáním doručeným soudu dne 18. 2. 2022 (č. l. 59), v němž však podle soudu „neuvedla žádná nová tvrzení ani skutečnosti tak, aby výzvě soudu vyhověla. Zopakovala pouze svá dosavadní tvrzení týkající se jednání, kterým se žalovaná měla dopouštět porušení zákazu konkurence“. Dále žalobkyně „opětovně uvedla, že prospěch žalované vzniká tím, že je jediným společníkem společnosti SPS a prospěch získaný touto společností je i prospěchem žalované. (…) Pokud by žalobkyně ve své činnosti standardně pokračovala, o své dosavadní výsledky hospodaření by nepřišla a nezískala by je prostřednictvím SPS žalovaná“. [5] Na jednání soudu konaném dne 19. 10. 2022 soud prvního stupně opětovně poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), aby doplnila skutková tvrzení v tom smyslu, čím je dán prospěch získaný žalovanou a jeho výše z uvedených obchodů s tím, že doplnění ve smyslu, že prospěch je dán důsledkem „přetažení zákaznické základny“ a jedná se o prospěch získaný prostřednictvím SPS, je ve vztahu ke skutkovým tvrzením nedostatečný. [6] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že „žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a pro nedostatečnost skutkových tvrzení žalobkyně nelze nárok posoudit ve smyslu ust. § 5 z. o. k. a nelze ho ani považovat ve smyslu tohoto ustanovení za řádně uplatněný nárok“. [7] Podle soudu je předmět řízení v žalobě vymezen dostatečně, neboť z žaloby je zřejmé, že se žalobkyně domáhá po žalované vydání prospěchu získaného porušením zákazu konkurence ve smyslu § 5 z. o. k. Aby však žalobkyně dostála své povinnosti tvrzení podle § 101 o. s. ř., bylo nutné konkrétně vymezit, čím je tvořen prospěch, jehož vydání se žalobkyně domáhá, jakým způsobem se případný zisk SPS „transformoval“ do majetkové sféry žalované. Žalobkyně „netvrdila nic o tom, jaká je souvislost mezi ziskem žalobkyně za rok 2019 a prospěchem získaným žalovanou. Netvrdila ani žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že se majetková sféra žalované na úkor žalobkyně rozšířila a jakým způsobem se tak stalo ... tvrzení žalobkyně … není dostatečně konkretizovaným skutkovým tvrzením, přičemž pouze na základě takového obecného tvrzení … nelze nárok uplatněný žalobou přezkoumat“. [8] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [9] Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně co do „absence řádných skutkových tvrzení žalobkyně“. [10] Podle odvolacího soudu je pro aplikaci § 5 odst. 1 z. o. k. irelevantní výše majetkového prospěchu „konkurenční“ společnosti, pro kterou či v jejíž prospěch jednatel (společník) konkurenčně (protiprávně) jednal, neboť z hypotézy této právní normy jednoznačně plyne, že poškozená společnost (žalobkyně) se může tímto postupem domáhat toliko konkrétního majetkového prospěchu (případně majetkových práv), které nabyl přímo její jednatel (společník), jenž zákaz konkurence porušil. Pokud by jednatel (společník) žádný majetkový prospěch ze svého protiprávního konkurenčního jednání nenabyl, uplatnění nároku podle § 5 z. o. k. by bylo z povahy věci vyloučeno. [11] Žalobkyně i přes opakované výzvy soudu prvního stupně nebyla schopna skutkově tvrdit, v čem konkrétně spočívá (měl spočívat) žalovanou (osobně) získaný (majetkový) prospěch, zda šlo o plnění žalované jako jednatelce konkurenční společnosti na základě smlouvy o výkonu funkce, o mzdu z pracovního poměru, o výplatu konkrétního hospodářského výsledku – zisku společníka konkurenční společnosti, příp. o prospěch v jiné podobě. Žalobkyně „řádně, určitě a srozumitelně netvrdila, kdy konkrétně a jakou formou se majetkový prospěch přisuzovaný konkurenční společnosti SPS ‚přetransformoval‘ do přímého a konkrétního majetkového prospěchu žalované jako fyzické osoby. Žalobkyní stále opakovaná tvrzení o tom, že prospěch konkurenční společnosti SPS (zisk) je tedy bez dalšího prospěchem žalované jako jediné společnice a jednatelky společnosti SPS … jsou zcela obecná, neurčitá a nedostatečná tvrzení, která nemůžou vypovídat nic o tom, kdy konkrétně ten který (v úvahu připadající) majetkový prospěch žalovaná obdržela a v jaké konkrétní výši“. [12] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. [13] Jde o otázky: 1) „Jaký je minimální rozsah povinnosti tvrzení na straně žalobkyně, pakliže má unést břemeno tvrzení, a je žalobkyně povinna tvrdit konkrétní skutečnosti, které objektivně vzato bez svého zavinění nemůže znát?“ 2) „Je správný postup soudu, který zamítne žalobu o vydání prospěchu z porušení zákazu konkurence s odůvodněním, že žalobkyně neunesla břeme