27 Cdo 2927/2019 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2927/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 12. 2020 Spisová značka:27 Cdo 2927/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2927.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konstitutivní účinek zápisu do veřejného rejstříku [ Zápis do veřejného rejstříku ] Akcie na jméno [ Akcie ] Stanovy Dotčené předpisy:§ 173 odst. 2 obch. zák. § 431 odst. 1 předpisu č. 90/2012Sb. ve znění do 31.12.2020 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2927/2019-171 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Ivo Waldera a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce OSMA – ČR – OJ009, se sídlem v Chomutově, SNP 3876, PSČ 430 01, identifikační číslo osoby 22764437, zastoupeného JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, PSČ 150 00, proti žalované AGRO NAČEŠICE a. s., se sídlem v Načešicích č. p. 196, PSČ 538 03, identifikační číslo osoby 25926934, zastoupené Mgr. Ing. Vítězslavem Paděrou, advokátem, se sídlem v Praze 10, Bulharská 588/1, PSČ 101 00, o vydání opisu seznamu akcionářů, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 77/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2019, č. j. 14 Cmo 114/2018-140, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2019, č. j. 14 Cmo 114/2018-140, jakož i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 1. 2018, č. j. 55 Cm 77/2017-89, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích dne 17. 5. 2017 se žalobce jako akcionář domáhá po společnosti AGRO NAČEŠICE a. s. (dále též jen „společnost“) vydání opisu seznamu akcionářů podle § 266 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále též jen „z. o. k.“), oproti povinnosti žalobce společnosti předložit 2 ks akcií ve formě na jméno, v listinné podobě, o jmenovité hodnotě 21.600 Kč, číslo 002350-002351, 3 ks akcí ve formě na jméno, v listinné podobě, o jmenovité hodnotě 4.320 Kč, číslo 001145-001147, a 9 ks akcií ve formě na jméno, v listinné podobě, o jmenovité hodnotě 432 Kč, číslo 000227-000235, opatřené převodním dluhopisem N. H. (dále jen „akcie“). [2] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 10. 1. 2018, č. j. 55 Cm 77/2017-89, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [4] Soudy obou stupňů vyšly z toho, že: 1) N. H. jako prodávající se „kupní smlouvou o převodu cenných papírů“ ze dne 16. 8. 2016 zavázala převést akcie na žalobce. 2) Dopisem ze dne 15. 12. 2016 doručeným společnosti N. H. jako akcionářka společnosti požádala podle bodu III. čl. 6 odst. 3 platných stanov společnost o souhlas s převodem akcií. 3) Společnost dopisem ze dne 2. 2. 2017 sdělila N. H., že „v případě trvání zájmu o prodej akcií, je společnost připravena akcie odkoupit“. 4) Žalobce dopisem ze dne 7. 3. 2017 sdělil společnosti, že akcie „na základě uzavřené smlouvy s N. H. nabyl“. 5) Podle původního znění bodu III. čl. 8 odst. 4 stanov společnosti veškeré převody akcií podléhají schválení představenstvem. Podle bodu III. čl. 6 odst. 3 stanov společnosti změněných rozhodnutím valné hromady ze dne 20. 6. 2014 jsou akcie společnosti převoditelné pouze se souhlasem statutárního ředitele. 6) Omezení převoditelnosti akcií nebylo u společnosti nikdy zapsáno do obchodního rejstříku. [5] Na takto ustaveném základu odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. II. ÚS 47/01, že se princip materiální publicity v projednávané věci neprosadí a pro posouzení je rozhodující skutečný stav. Byl-li si „žalobce v průběhu daného řízení, jakož i po celou dobu procesu nabývání akcií, zcela nepochybně vědom omezení převoditelnosti akcií společnosti, a v tomto duchu i jednal, (…) skutečnost, že údaj o omezení převoditelnosti akcií zápis v obchodním rejstříku neobsahuje, nemohla sama o sobě (…) v žalobci bez dalšího vyvolat důvěru v úplnost a pravdivost zápisu o takovém údaji“. [6] Odvolací soud s odkazem na § 271 odst. 2 z. o. k. dospěl k závěru, podle něhož se žalobce na základě neúčinné smlouvy nemohl stát akcionářem společnosti a není aktivně věcně legitimován k vydání opisu seznamu akcionářů. [7] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice zda: 1) „osoba, jíž se zápis v obchodním rejstříku týká (…), může vůči třetím osobám (…) namítat skutečnost (vědomost žalobce a paní N. H. o absenci zápisu údaje o omezení převoditelnosti akcií v obchodním rejstříku), jejíž zápis do obchodního rejstříku má konstitutivní účinky [§ 173 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), a § 431 odst. 1 z. o. k.], jinými slovy řečeno (…), zda tzv. princip materiální publicity zakotvený v § 29 odst. 1, 2 a 3 obch. zák. a v § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 314/2013 Sb., o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále též jen „z. v. r.“), dopadá také na zápisy do obchodního rejstříku mající konstitutivní účinky“, 2) ustanovení § 431 odst. 1 z. o. k. dopadá také na modifikaci (změnu) omezení převoditelnosti akcií již dříve zakotvenou ve stanovách obchodní korporace. [8] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [9] Ve vztahu k první z dovoláním formulovaných otázek dovolatel namítá, že při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4141/2007, podle něhož z povahy věci vyplývá, že osoba, jíž se zápis týká, může namítat vůči třetím osobám právě jen skutečnosti, jejichž zápis má pouze deklaratorní účinky a kterým – na rozdíl od zápisů konstitutivní povahy – nedostatek zápisu a následného zveřejnění neodnímá účinnost nebo platnost. [10] Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož „skutečnost, že údaj o omezení převoditelnosti akcií zápis v obchodním rejstříku neobsahuje, nemohla sama o sobě v žalobci a paní N. H. bez dalšího vyvolat důvěru v úplnost a pravdivost zápisu o takovém údaji, a to za situace, kdy paní N. H. a žalobce o omezení převoditelnosti akcií zakotveném ve stanovách společnosti v době prodeje akcií věděli“. [11] Podle dovolatele omezení převoditelnosti akcií nebylo u společnosti v rozporu s § 28 odst. 2 písm. d) obch. zák. a § 48 odst. 1 písm. k) z. v. r. do obchodního rejstříku zapsáno, a proto je takové ujednání stanov bez jakýchkoliv účinků. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani vědomost třetích osob o tom, že stanovy společnosti obsahují takovou „neúčinnou klauzuli“. [12] Dovolatel dovozuje, že princip materiální publicity zakotvený v § 29 odst. 1, 2 a 3 obch. zák. a § 8 odst. 1 a 2 z. v. r. na zápisy do obchodního rejstříku, které mají konstitutivní účinky, vůbec nedopadá. V poměrech projednávané věci to znamená, že v době uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a N. H. byly akcie společnosti neomezeně převoditelné. [13] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení otázky výkladu § 173 odst. 2 věty první obch. zák. a § 431 odst. 1 z. o. k., v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené. [14] Podle § 173 odst. 2 věty první obch. zák. rozhoduje-li společnost o zvýšení nebo snížení základního kapitálu, o štěpení akcií či spojení více akcií do jedné akcie, o změně formy nebo druhu akcií anebo omezení převoditelnosti akcií na jméno či její změně, nabývá změna stanov účinnosti ke dni zápisu těchto skutečností do obchodního rejstříku. [15] Podle § 431 odst. 1 z. o. k. v případě, že valná hromada rozhoduje o štěpení akcií či spojení více akcií do jedné, o změně formy nebo druhu akcií anebo o omezení převoditelnosti akcií na