27 Cdo 3349/2020 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3349/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2021 Spisová značka:27 Cdo 3349/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.3349.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obecně prospěšná společnost Neplatnost právního jednání (o. z.) Žaloba určovací Zdánlivé právní jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 3050 o. z. § 12 odst. 1 předpisu č. 248/1995 Sb. § 2 odst. 1 předpisu č. 248/1995 Sb. § 80 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:14. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3349/2020 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci navrhovatelky K. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou, se sídlem v Táboře, Palackého 351/6, PSČ 390 01, za účasti F., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Lubošem Nevrklou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 5, Kováků 554/24, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí zakladatelky obecně prospěšné společnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 293/2015, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2020, č. j. 7 Cmo 31/2019-226, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2020, č. j. 7 Cmo 31/2019-226, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 10. 2018, č. j. 77 Cm 293/2015-143, zamítl návrh navrhovatelky o vyslovení neplatnosti rozhodnutí zakladatelky obecně prospěšné společnosti F. (dále jen „společnost“), M. K. (dále jen „M. K.“), 1/ „z neznámého data“, kterými odvolala z funkce člena správní rady společnosti J. S. a z funkce členky dozorčí rady společnosti J. M. [výrok I., písmeno a) a b)], 2/ ze dne 20. 11. 2014, kterými jmenovala členy správní a dozorčí rady společnosti a ve kterých prohlásila, „že přistoupení další zakladatelky nebylo a není v souladu s platnými právními předpisy možné“ [výrok I., písmena c) až h)], a 3/ rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1/ Společnost, která vznikla 27. 1. 2006, byla založena zakladatelkami M. K. a P. R. (dále jen „P. R.“) zakládací smlouvou ze dne 4. 1. 2006 (dále jen „zakládací smlouva“). 2/ Dne 23. 7. 2013 P. R. doručila správní radě společnosti písemné „jednostranné vzdání se práv a povinností zakladatelky společnosti“, aniž by svá práva a povinnosti na kohokoliv převedla. 3/ Dne 20. 12. 2013 správní rada společnosti jmenovala navrhovatelku do funkce ředitelky společnosti. 4/ Z notářského zápisu JUDr. Miloslava Jindřicha, notáře se sídlem v Benešově, ze dne 24. 1. 2014, N 30/2014 NZ 28/2014, se podává, že M. K. a navrhovatelka uzavřely „dohodu o přistoupení k zakládací listině F. a k této společnosti a o změně zakládací listiny této společnosti“ (dále jen „dohoda“), podle níž navrhovatelka – se souhlasem M. K. coby stávající zakladatelky společnosti – přistoupila jako „další zakladatelka“ do společnosti. 5/ Rozhodnutími „z neznámého data“ M. K. odvolala s účinností k 20. 11. 2014 z funkce člena správní rady společnosti J. S. a z funkce členky dozorčí rady J. M. 6/ Rozhodnutími ze dne 20. 11. 2014 M. K. jmenovala s účinností k témuž dni V. K., A. H. a M. V. členy správní rady společnosti a M. H., L. Š. a J. V. členy její dozorčí rady. V rozhodnutích prohlásila, že „přistoupení další zakladatelky nebylo a není v souladu s platnými právními předpisy možné“. 7/ Rozhodnutím správní rady ze dne 20. 11. 2014 byla navrhovatelka odvolána z funkce ředitelky společnosti a novou ředitelkou byla jmenována D. H. 8/ E-mailem ze dne 20. 11. 2014 M. K. informovala navrhovatelku o odvolání J. S., M. V. a A. H. ke dni 20. 11. 2014 z funkce členů správní rady a J. M., M. H. a D. H. z funkce členů dozorčí rady. 9/ E-mailem ze dne 21. 11. 2014 předseda správní rady V. K. informoval navrhovatelku o jejím odvolání z funkce ředitelky společnosti a o jmenování nové ředitelky D. H. 10/ Dne 8. 12. 2014 podala společnost návrh na změnu zápisu ve veřejném rejstříku, jehož prostřednictvím se domáhala výmazu všech stávajících členů správní a dozorčí rady společnosti, zápisu nově zvolených členů správní a dozorčí rady a zápisu D. H. jako ředitelky společnosti. 11/ Podle čl. VI odst. 1, 5, 6 a 12 zakládací smlouvy, ve znění účinném k 22. 6. 2011, zakladatel jmenuje a odvolává členy správní rady a rozhoduje o jejich odměňování. 12/ Podle čl. VII odst. 2, 5 a 10 zakládací smlouvy zakladatel jmenuje a odvolává členy dozorčí rady a rozhoduje o jejich odměňování. 13/ Podle čl. VI odst. 14 písm. e) zakládací smlouvy ředitele společnosti jmenuje a odvolává správní rada po předchozím souhlasu zakladatele. [3] Soud prvního stupně, poukazuje na § 3050 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „občanský zákoník“ či „o. z.“), nejprve konstatoval, že právní poměry společnosti se od 1. 1. 2014 nadále řídí zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „zákon o obecně prospěšných společnostech“), a podpůrně občanským zákoníkem. [4] Navrhovatelka se měla stát jednou ze zakladatelek společnosti přistoupením k zakládací smlouvě. Podle soudu se nejednalo o přechod či převod zakladatelských práv a povinností, tedy derivativní nabytí, nýbrž o „originální“ způsob vstupu do společnosti. [5] S odkazem na § 8 odst. 6 zákona o obecně prospěšných společnostech soud dále uvedl, že funkce zakladatele nekončí pouze založením obecně prospěšné společnosti, ale po jejím vzniku zůstává zakladatel součástí vnitřní struktury společnosti jakožto nejvyšší orgán a lze jej chápat jako „člena korporace“. [6] Ačkoliv „u některých korporací se připouští přistoupení nových členů (…), zákon o obecně prospěšných společnostech přistoupení dalšího zakladatele nezná a nezná ho ani subsidiární úprava obsažená v občanském zákoníku“. Úpravu přistoupení zakladatele neobsahuje ani zakládací smlouva a ani „projev vůle“ P. R. nesměřoval k převodu jejích „uvolněných“ zakladatelských práv a povinností na navrhovatelku. [7] Soud dospěl k závěru, že „v daném případě přistoupení není možné, když jde o jiný, originální způsob nabytí práv a povinností, který navíc není připuštěn zakladatelskou smlouvou F. a navrhovatelka se tak nestala další zakladatelkou“. M. K. tak jako jediná zakladatelka rozhodla dne 20. 11. 2014 o odvolání členů správní a dozorčí rady v souladu se zakládací smlouvou; navrhovatelkou tvrzené důvody neplatnosti napadených rozhodnutí nejsou dány. [8] K odvolání navrhovatelky i společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. změnil co do výše společnosti přiznaných nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [9] Odvolací soud předeslal, že „zásadní právní otázkou v dané věci je, zda lze soudně přezkoumávat rozhodnutí zakladatele obecně prospěšné společnosti“. [10] Podle odvolacího soudu není v projednávané věci předmětem řízení určení, zda tu je nebo není právní poměr nebo právo; o určovací žalobu podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), proto nejde. Navrhovatelka se domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí zakladatelky společnosti, žádá tedy, aby soud zasáhl do vnitřních poměrů právnické osoby. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004, odvolací soud dovodil, že takový zásah je možný pouze v případě, „že je zákonem dovolen, a zákon musí též určit rozsah a podmínky takového zásahu“. [11] Odvolací soud konstatoval, že zákon o obecně prospěšných společnostech soudní přezkum rozhodnutí zakladatele obecně prospěšné společnosti nedovoluje a neodkazuje ani na žádnou (v tomto ohledu) podpůrně použitelnou právní úpravu. Podle soudu je zapovězena také analogická aplikace právní úpravy umožňující soudní přezkum rozhodnutí orgánů jiných právnických osob, neboť zákon o obecně prospěšných společnostech „zásah veřejné moci do vnitřního režimu obecně prospěšné společnosti nepřipouští“. [12] Odvolací soud uzavřel, že „návrh je pro rozpor s hmotným právem nedůvodný a nezbývá, než ho zamítnout“, a rozhodnutí soudu prvního stupně (přestože ten nesprávně připustil zásah soudu do právních poměrů společnosti a posuzoval platnost rozhodnutí její zakladatelky) jako „věcně správné“ potvrdil. II. Dovolání a vyjádření k němu [13] Proti usnesení odvolacího podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení