27 Cdo 5845/2017 – Nejvyšší soud

27 Cdo 5845/2017-773 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky E., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, za účasti 1) H. N., narozeného XY, bytem XY, a dále za účasti 2) A., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Ing. Radkem Matoušem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, PSČ 186 00, a 3) E., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, jako „vedlejších účastníků na straně H. N.“, o určení obsahu smlouvy o převodu podílu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 153/2005, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 14 Cmo 218/2015-707, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 14 Cmo 218/2015-707, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Návrhem na zahájení řízení podaným u Městského soudu v Praze dne 13. 7. 2005 se navrhovatelka domáhá určení obsahu smlouvy o převodu (obchodního) podílu navrhovatelky ve společnosti A. (dále též jen „společnost“) ve výši 33 % základního kapitálu, k němuž náleží vklad 66.000 Kč, a to za úplatu 20.000.000 Kč s úrokem ve výši 8% od 8. 11. 2001 do zaplacení, na nabyvatele H. N. (dále též jen „H. N.“) [2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2014, č. j. 14 Cm 153/2005-607, „žalobu“ zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). [3] Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že: 1/ Ke dni podání návrhu na zahájení řízení měla společnost dva společníky, a to navrhovatelku s podílem ve výši 33 % a H. N. s podílem ve výši 67 %. Oba podíly byly zastaveny na základě zástavní smlouvy ze dne 9. 2. 2001 ve prospěch E. (dále též jen „zástavní věřitel“) k zajištění úvěru poskytnutého společnosti. 2/ Navrhovatelka (jako oprávněná) a H. N. (jako povinný) uzavřeli dne 8. 11. 2001 smlouvu o smlouvě budoucí, ve znění dodatku č. 1 ze dne 4. 3. 2004 (dále jen „smlouva o smlouvě budoucí“), v níž se H. N. zavázal, že po výzvě oprávněné uzavře nejpozději do 30. 9. 2004 smlouvu o převodu obchodního podílu (dále též jen „smlouva“) ve společnosti „ve výši 33 % v hodnotě vkladu do základního kapitálu 66.000 Kč“ za cenu 20.000.000 Kč s úrokem 8 % p. a. 3/ Zástavní věřitel nedal souhlas s převodem zajištěného (obchodního) podílu. 4/ Valná hromada společnosti konaná dne 7. 6. 2004 udělila souhlas s převodem (obchodního) podílu. 5/ Navrhovatelka dopisem ze dne 19. 7. 2004 vyzvala H. N. k uzavření (realizační) smlouvy o převodu (obchodního) podílu. 6/ H. N. dopisem ze dne 7. 9. 2004 navrhovatelce sdělil, že nastaly okolnosti, které v době uzavření dohody nemohl předvídat a které mu znemožňují uzavření smlouvy o převodu (obchodního) podílu ve společnosti. 7/ Na jednání konaném dne 15. 2. 2005 v sídle navrhovatelky H. N. informoval přítomné, že jeho nepříznivá situace trvá, rovněž jako jeho zájem o „odkup“ (obchodního) podílu. Bylo dohodnuto prodloužení lhůty k uzavření smlouvy o tři týdny. 8/ Valná hromada společnosti konaná dne 23. 1. 2007 rozhodla o zvýšení základního kapitálu společnosti o 20.000.000 Kč. Závazek ke zvýšení základního kapitálu v této výši převzal H. N. Pro přijetí rozhodnutí valné hromady hlasoval pouze H. N. 9/ Valná hromada společnosti konaná dne 14. 2. 2007 zrušila usnesení valné hromady ze dne 7. 6. 2004 o udělení souhlasu s převodem podílu a rozhodla o neudělení souhlasu s tímto převodem. Pro přijetí usnesení hlasoval toliko společník H. N. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2009, č. j. 81 Cm 144/2007-57, jež nabylo právní moci, vyslovil neplatnost tohoto usnesení valné hromady. 10/ Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2007, sp. zn. F 30236/2007, C 33676, zapsal do obchodního rejstříku novou výši základního kapitálu 22.700.000 Kč a změnil výši vkladu společníka H. N. na 21.809.000 Kč. Dále vymazal dosavadní výši podílů společníků a zapsal u navrhovatelky novou výši podílu 891.000/22.700.000 (přibližně 3,9 %) a u H. N. 21.809.000/22.700.000 (přibližně 96,1 %). U obou podílů soud zapsal zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele. 11/ Valná hromada společnosti konaná dne 11. 3. 2010 opětovně zrušila usnesení ze dne 7. 6. 2004 o udělení souhlasu s převodem podílu navrhovatelky a rozhodla o neudělení tohoto souhlasu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 3. 2011, č. j. 81 Cm 113/2010-37, jež nabylo právní moci, zamítl návrh navrhovatelky na vyslovení neplatnosti tohoto usnesení. [4] Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že určení obsahu smlouvy o převodu podílu není možné, neboť s převodem podílu nevyslovila souhlas ani valná hromada společnosti, ani zástavní věřitelé (vedle E. ani zástavní věřitel E.). [5] Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem k odvolání navrhovatelky rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). [6] Odvolací soud zdůraznil, že v článku 2 smlouvy o smlouvě budoucí byl (obchodní) podíl navrhovatelky určen zcela konkrétním způsobem, tj. ve výši 33 % s hodnotou vkladu do základního kapitálu ve výši 66.000 Kč, s dohodnutou konkrétní výší úplaty za tento podíl 20.000.000 Kč s úrokem 8% p. a. Smluvní strany se nedohodly – ač jistě mohly – na obecnějším vymezení předmětu plnění, které by soudu umožňovalo určit obsah realizační smlouvy tak, aby odpovídal sledovanému účelu smlouvy o smlouvě budoucí ve smyslu § 292 odst. 1 zákona č. 513/1992 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). [7] Návrhu, aby soud určil obsah smlouvy o převodu obchodního podílu tak, že se převádí aktuální podíl (ve výši necelých 4 %) za původně dohodnutou úplatu 20.000.000 Kč, nelze vyhovět, neboť by odvolací soud nepřípustně překročil rámec vytyčený účastníky ve smlouvě o smlouvě budoucí. [8] Jelikož navrhovatelka již nedisponuje (obchodním) podílem ve výši 33 %, který se zavázala ve smlouvě o smlouvě budoucí převést, zanikl závazek k uzavření smlouvy o převodu (obchodního) podílu pro nemožnost plnění podle § 575 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Úvahy, zda určení obsahu realizační smlouvy brání absence souhlasu valné hromady společnosti, popř. zástavních věřitelů, již odvolací soud považoval za nadbytečné. [9] Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, majíc je za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu nesprávně vymezil předmět plnění smlouvy o smlouvě budoucí, když „neodůvodněně upřednostnil textuální znění smlouvy, aniž by zohlednil kauzu závazku a účel, k jakému směřovala společná vůle a úmysl stran“, a chybně dospěl k tomu, že závazek převést obchodní podíl zanikl pro následnou nemožnost plnění v důsledku změny výše podílu dovolatelky. [10] Podle dovolatelky napadené rozhodnutí dále závisí na řešení (v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky, zda „povinnost osoby zavázané ze smlouvy o smlouvě budoucí, jejímž předmětem je převod podílu ve dvoučlenné společnosti s ručením omezeným, zaniká změnou výše obchodního podílu oprávněné strany způsobené zvýšením základního kapitálu, který byl prosazen výhradně zavázanou osobou ze smlouvy o smlouvě budoucí jako většinovým společníkem“. [11] Jde-li o otázku výkladu smlouvy o smlouvě budoucí, dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu nezkoumal, k jakému účelu směřovala společná vůle obou smluvních stran. V této souvislosti poukazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 512/2002, ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 26 Cdo 303/2004, a na nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 571/06, a zdůrazňuje, že vůle účastníků musí mít přednost před doslovným zněním textu smlouvy. [12] Ustanovení § 292 odst. 1 obch. zák. přitom výslovně stanoví, že se při určení obsahu smlouvy musí vycházet z účelu sledovaného uzavřením smlouvy. Podle dovolatelky účelem smlouvy o smlouvě budoucí bylo převést na H. N. celý (obchodní) podíl dovolatelky tak, aby se H. N. stal jediným společníkem společnosti. Konkrétním vymezením podílu smluvní strany chtěly toliko identifikovat (obchodní) podíl dovolatelky ve společnosti. Výklad přijatý odvolacím soudem je podle dovolatelky absurdní a nevede ke spravedlivému uspořádání vztahů (k nesprávnosti takového přístupu dovolatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4637/2009). [13] Tím, že odvolací soud dovodil zánik závazku H. N. ze smlouvy o smlouvě budoucí, přiznal „fakticky“ v rozporu s § 265 obch. zák. ochranu jednání, jímž se H. N. snažil vyhnout splnění svého závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí a jež je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. [14] Stejně jako v