27 Cdo 912/2017 — Nejvyšší soud

27 Cdo 912/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 12. 2018 Spisová značka:27 Cdo 912/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.912.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Akcie Akcionář Akciová společnost Dotčené předpisy:§ 2 předpisu č. 134/2013Sb. § 3 předpisu č. 134/2013Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:18. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 912/2017-78 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Dillard, a. s., se sídlem v Praze 5, Nad Turbovou 1181/36, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 26027917, zastoupeného JUDr. Kristýnou Oberfalcerovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Národní 340/21, PSČ 110 00, proti žalovanému VÚK Panenské Břežany a. s. v likvidaci, se sídlem v Panenských Břežanech, Hlavní 50, PSČ 250 70, identifikační číslo osoby 25604716, o uložení povinností podle zákona č. 134/2013 Sb., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 115/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, č. j. 7 Cmo 261/2015-33, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobou ze dne 7. 4. 2015 se žalobce domáhá po žalovaném splnění povinností podle zákona č. 134/2013 Sb., o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 134/2013 Sb.“), a to, aby uvedl stanovy do souladu se zákonem a podal návrh na zápis změny formy akcií do obchodního rejstříku (§ 2 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb.), rozhodl, zda dojde k výměně akcií nebo vyznačení změn na dosavadních akciích (§ 3 odst. 3 zákona č. 134/2013 Sb.), a uveřejnil výzvu akcionářům k předložení akcií za účelem jejich výměny nebo vyznačení změn (§ 3 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb.). Žalobce tvrdí, že je vlastníkem 145 akcií na majitele, emitovaných žalovaným, série B, číslo 1 až 145, a uvádí, že se žalovanému pokoušel (bezúspěšně) předat akcie za účelem vyznačení nezbytných změn nebo jejich výměny za nové akcie na jméno a opakovaně jej k tomu vyzýval. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 5. 2015, č. j. 59 Cm 115/2015-12, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Základní kapitál žalovaného činí 31.300.000 Kč a podle zápisu v obchodním rejstříku je rozdělen na 313 kusů akcií na majitele v listinné podobě o jmenovité hodnotě 100.000 Kč. Žalovaný emitoval 168 akcií série A a 145 akcií série B. 2) Dne 1. 4. 2014 se konala valná hromada žalovaného, na níž byla přítomna (jako akcionář žalovaného) společnost Inovační technologické centrum – VÚK, a. s. (dále jen „společnost I.“), držící 128 akcií série A a 145 akcií série B. Valná hromada prohlásila všechny akcie emitované žalovaným za neplatné. 3) Žalovaný předal společnosti I. (jakožto vlastníku „zneplatněných“ akcií série A, číslo 1 až 128, a série B, číslo 1 až 145) akcie na jméno (společnosti I.) série A (číslo 1 až 128) a série B (číslo 1 až 145), emitované dne 1. 4. 2014. 4) Na majetek společnosti I. byl prohlášen konkurs. Insolvenční správce sepsal akcie na jméno série A (číslo 1 až 128) a série B (číslo 1 až 145), emitované dne 1. 4. 2014, do majetkové podstaty dlužníka (společnosti I.). Dne 2. 2. 2015 doplnil do soupisu majetkové podstaty i akcie na majitele, emitované žalovaným, série B, číslo 1 až 145. Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že povinnosti, jejichž splnění se žalobce po žalovaném domáhá, vyplývají přímo ze zákona č. 134/2013 Sb., a za této situace „je nadbytečné splnění týchž povinností ukládat duplicitně rozhodnutím soudu“. V případě nesplnění zákonných povinností „je již na místě aplikace přechodných ustanovení“ zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], konkrétně § 777 a násl. z. o. k. I kdyby bylo možné domáhat se těchto zákonných povinností soudní cestou, žalobce by nebyl aktivně věcně legitimován, neboť z provedených důkazů vyplývá, že akcie na majitele (145 kusů série B) na valné hromadě předložila společnost I., s níž také žalovaný jako s akcionářem jednal. Navíc, jak bylo v řízení prokázáno, žalovaný část zákonných povinností již splnil, když akcie na majitele vyměnil za akcie na jméno. V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok). Odvolací soud předně zdůraznil, že k 1. 1. 2014 se ex lege (§ 2 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb.) změnily listinné akcie na majitele na listinné akcie na jméno, a to bez ohledu na to, zda společnost splnila povinnosti plynoucí ze zákona. Taktéž ze zákona pak došlo i ke změně stanov společnosti; zápis do obchodního rejstříku je toliko zápisem deklaratorním. Úvahy soudu prvního stupně o možné aplikaci § 777 odst. 2 z. o. k. nejsou správné. Správným naopak shledal odvolací soud názor soudu prvního stupně, podle něhož se nelze domoci uložení (žalobou požadovaných) povinností soudním rozhodnutím, neboť ty jsou žalovanému uloženy přímo zákonem č. 134/2013 Sb., a to včetně lhůt k jejich splnění. Nikomu nelze podle odvolacího soudu uložit povinnost zahájit soudní řízení, ani ve věcech veřejného rejstříku. Rovněž nelze zasahovat do rozhodování orgánů společnosti – představenstva žalovaného – a uložit mu, aby rozhodlo o výměně akcií či vyznačení změn na původní akcie. S nesplněním povinnosti učinit výzvu do 30. 3. 2014 podle § 3 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb. není spojena žádná sankce, tudíž není podle odvolacího soudu důvod k uložení této povinnosti soudem. S ohledem na řečené již nemá podle odvolacího soudu na posouzení věci vliv, zda žalobce je či není akcionářem žalovaného. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, maje je za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), k řešení (v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky, zda lze uložit akciové společnosti soudním rozhodnutím splnění povinností, jež jí vyplývají z § 2 a § 3 zákona č. 134/2013 Sb. Podle přesvědčení dovolatele výklad přijatý soudy nižších stupňů vede „de facto k vyvlastnění dovolatele, a to jak bez náhrady, tak bez zákonného zmocnění“. Soudy jsou, jak se ostatně podává již z § 7 o. s. ř., oprávněny rozhodovat o uložení povinností plynoucích ze zákona č. 134/2013 Sb. Žalovaný nesplnil své povinnosti plynoucí z § 2 a 3 zákona č. 134/2013 Sb., zejména „neuvedl své stanovy do souladu s touto novou skutečností, nepodal návrh na zápis změny formy akcií do obchodního rejstříku nejpozději do 30. 6. 2014 a neuveřejnil ve lhůtě do 31. 3. 2014 způsobem určeným pro svolání valné hromady výzvu“ předvídanou v § 3 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb. Dovolatel naopak všechny své povinnosti splnil, a další kroky již nemohl realizovat bez součinnosti žalovaného. Jinou možnost než domoci se svých práv tak, jak to učinil, dovolatel nemá. V důsledku jednání žalovaného mohl být dovolatel zkrácen na svých akcionářských právech, včetně práva na dividendu, práva podílet se na rozhodování valné hromady či práva na podíl na likvidačním zůstatku. Za významné pro rozhodnutí projednávané věci pak dovolatel považuje i vyřešení otázky, zda je akcionářem žalovaného. Na podporu svého tvrzení, že je vlastníkem akcií emitovaných žalovaným (a tudíž i jeho akcionářem), uvádí dovolatel řadu tvrzení, a současně dovozuje, že „nebyly splněny podmínky“ pro svolání valné hromady žalovaného, konané dne 1. 4. 2014. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání je přípustné k řešení otázky výkladu § 2 a 3 zákona č. 134/2013 Sb., dosud v judikatuře Nejvyššího soudu v souvislostech nastíněných v dovolání beze zbytku neřešených. Podle § 2 zákona č. 134/2013 Sb. se k 1. lednu 2014 mění listinné akcie na majitele, které nejsou imobilizovány, na listinné akcie na jméno; k tomuto dni rovněž dochází k odpovídající změně stanov společnosti. K účinnosti změny formy podle věty první se nevyžaduje zápis do obchodního rejstříku. Úprava změny formy akcií v zákoně upravujícím právní poměry obchodních společností a družstev se nepoužije (odst. 1). Představenstvo společnosti uvede stanovy do souladu s odstavcem 1 a podá návrh na zápis změny formy akcií podle odstavce 1 do obchodního rejstříku nejpozději do 30. června 2014 (odst. 2). Podle § 3 téhož zákona akcionáři předloží akcie uvedené v § 2 odst. 1 společnosti k vyznačení nezbytn