27 Cdo 935/2022 – Nejvyšší soud

27 Cdo 935/2022-248 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně Zemědělská společnost Sedlčany spol. s r. o., se sídlem v Sedlčanech, K cihelně 383, PSČ 264 01, identifikační číslo osoby 47052422, zastoupené JUDr. Dušanem Strýčkem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Mariánské údolí 126, PSČ 261 01, proti žalované Allianz pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 107/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2021, č. j. 30 Co 338/2021-235, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2021, 30 Co 338/2021-235, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 5. 2021, č. j. 26 C 107/2020-222, se ruší, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení a) Návrh na zahájení řízení [1] Žalobkyně se žalobou domáhá, aby soud uložil žalované (dále jen „pojišťovna“) zaplatit jí 2.000.000 Kč s příslušenstvím z titulu nevyplaceného pojistného plnění. b) Řízení před soudem prvního stupně [2] Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 6. 5. 2021, č. j. 26 C 107/2020-222, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Žalobkyně s pojišťovnou uzavřely dne 30. 12. 2013 pojistnou smlouvu č. 503 438 832 (dále jen „pojistná smlouva 2013“), s datem počátku pojištění 31. 12. 2013, jejímž předmětem bylo pojištění budov včetně budovy „výkrmna skotu jedna“ (dále jen „pojištěná budova“). Pojištění bylo sjednáno na dobu tří let. Součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění podnikatelů VPP-P1/11 (dále jen „všeobecné podmínky“). 2) Podle článku 5 odst. 1 všeobecných podmínek po uplynutí doby pojištění „se pojištění mění bez dalšího na pojištění na dobu neurčitou“. 3) Pojišťovna upomínkou ze dne 16. 2. 2017 vyzvala žalobkyni k zaplacení dlužného pojistného 41.558 Kč vzniklého na základě pojistné smlouvy 2013 a upozornila ji, že nebude-li dlužné pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě 35 dnů, pojištění zanikne. Upomínka byla žalobkyni doručena 21. 2. 2017. 4) Žalobkyně dlužné pojistné ve stanovené lhůtě neuhradila, a proto ji pojišťovna dopisem ze dne 11. 5. 2017 informovala o zániku pojištění podle pojistné smlouvy 2013 k datu 28. 3. 2017 s tím, že dlužné pojistné do data zániku pojištění činí 18.493 Kč. 5) I za období po 28. 3. 2017 pojišťovna předkládala žalobkyni pravidelné vyúčtování pojistného. 6) Dne 30. 5. 2017 B. P., pojišťovací makléř, (dále jen „B. P.“) zaslal zaměstnanci pojišťovny, M. K. (dále jen „M. K.“), e-mailovou zprávu ve znění: „V příloze zasílám zaniklou smlouvu pro neplacení (dnes by to měli zaplatit) – buď jestli půjde znovu aktivovat, nebo novou.“ K e-mailové zprávě byla jako příloha přiložena pojistná smlouva 2013. Nato M. K. požádal B. P. o doklad o zaplacení dlužného pojistného a zaslal formulář s čestným prohlášením, které měla žalobkyně učinit. 7) Dne 30. 5. 2017 podepsala žalobkyně čestné prohlášení, v němž prohlásila, že v období od 28. 3. 2017 do data zaplacení dlužného pojistného nebyla zjištěna žádná pojistná událost. 8) V období od 30. 5. 2017 do 10. 2. 2020 žalobkyně neplatila pojistné. Od posledně uvedeného data hradila pojišťovně pojistné pravidelně. 9) Dne 30. 5. 2017 žalobkyně uhradila dlužné pojistné ve výši 18.493 Kč. 10) V důsledku škodní události, která vznikla 29. 10. 2017, vyplatila pojišťovna žalobkyni na základě pojistné smlouvy 2013 pojistné plnění ve výši 92.450 Kč. 11) Dne 18. 11. 2019 uzavřely žalobkyně a pojišťovna dohodu nazvanou „Pojistná smlouva č. 503 438 832 – změna“ (dále jen „dohoda o změně pojistné smlouvy“), na základě které mělo dojít ke změně pojistné smlouvy 2013. 12) Dne 10. 2. 2020 žalobkyně nahlásila pojišťovně pojistnou událost, a to poškození střechy pojištěné budovy. 13) Dne 19. 2. 2020 B. P. provedl prohlídku poškozené pojištěné budovy a učinil o ní zápis. [4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně nejprve konstatoval, že věc posuzoval podle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“), a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. [5] V projednávané věci pak podle soudu pojištění sjednané pojistnou smlouvou 2013 zaniklo 28. 3. 2017, tj. dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojišťovnou v upomínce k zaplacení pojistného doručené žalobkyni 21. 2. 2017 (§ 20 zákona o pojistné smlouvě). [6] Jelikož před zánikem pojištění „nedošlo k dohodě o prodloužení lhůty stanovené v upomínce k zaplacení pojistného, další právní jednání účastníků, kterými bylo po dobu tří let pokračováno ve smluvním vztahu, byla posouzena jako neplatná,“ dovodil soud. [7] Dohoda o změně pojistné smlouvy je podle soudu prvního stupně „již dle názvu a obsahu smlouvy pouze změnou předmětné smlouvy – jedná se o totožné označení číslem smlouvy, shodně tak je uveden počátek smlouvy ke dni 31. 12. 2013.“ Mezi pojišťovnou a žalobkyní tak nebyla uzavřena nová pojistná smlouva. c) Odvolací řízení [8] K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 11. 2021, č. j. 30 Co 338/2021-235, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). [9] Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, doplnil dokazování a dále vyšel také z toho že: 1) Žalobkyně 15. 11. 2019 požádala pojišťovnu o „úpravu“ pojistné smlouvy 2013 s tím, že se úpravy týkají zrušení pojištění budovy 1 a 9 (výkrm skotu 2, stodola), zvýšení pojistné částky u budovy 4, zvýšení limitu pojištění u budov u ostatních nebezpečí, zvýšení spoluúčasti na 10.000 Kč, změny ročního obratu u pojištění odpovědnosti a snížení limitu pojištění – škody způsobené na věcech zaměstnanců. 2) V dohodě o změně pojistné smlouvy je uvedeno „datum účinnosti změny 31. 12. 2019 a datum počátku 31. 12. 2013“. Dohoda dále vymezuje rozsah pojištění budov s limitem 76.770.000 Kč; v příloze této dohody je označena pojištěná budova. [10] Odvolací soud nejprve označil za správný závěr soudu prvního stupně, podle něhož pojistný vztah založený pojistnou smlouvou 2013 zanikl marným uplynutím lhůty k zaplacení dlužného pojistného dne 28. 3. 2017. [11] Tvrzení žalobkyně o reaktivaci pojistné smlouvy 2013 je podle odvolacího soudu „zmatečné“. Obecně lze „v případě zaniklého právního vztahu ‚reaktivaci‘ vyložit jako nové založení vztahu, který je stejný (obdobný) jako vztah zaniklý.“ [12] Případné ústní, resp. konkludentní ujednání o vzniku nového pojistného vztahu po jeho zániku v roce 2017, by bylo podle odvolacího soudu neplatné pro nedostatek písemné formy podle § 582 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Je tomu tak proto, že nejsou naplněny předpoklady pro aplikaci výjimky stanovené v § 2758 odst. 2 o. z. [13] Z okolností popisovaných žalobkyní o doplacení pojistného za období do 28. 3. 2017, čestném prohlášení žalobkyně ze dne 30. 5. 2017, předpisech pojistného ze strany pojišťovny a výplatě pojistného plnění v prosinci 2017 pak „bez dalšího ani nelze učinit závěr, že vůbec došlo k uzavření ústní či konkludentní smlouvy, jak žalobkyně dovozuje (…) z úvahy o reaktivaci smlouvy včetně doplacení pojistného do 28. 3. 2017 (…) přepisu pojistného a výplaty pojistného plnění v prosinci 2017“. Jako „možný, ba dokonce pravděpodobný“ důvod uvedených skutečností odvolací soud shledal, „že byly důsledkem pouze chybné evidence žalované, která do systému nezavedla zánik smlouvy pro neplacení pojistného.“ Za zásadní označil okolnost, že žalovaná nebyla pojišťovnou upomínána k placení pojistného. [14] Ani dohoda o změně pojistné smlouvy podle odvolacího soudu nemůže obstát jako smlouva zakládající pojistný vztah. Je tomu tak jednak proto, že vůle stran při uzavření dohody nesměřovala ke vzniku nového pojistného vztahu, ale „jasně ke změně pojistného vztahu“ založeného pojistnou smlouvou 2013, a jednak proto, že v dohodě nebyla vůle stran založit nový pojistný vztah projevena písemně, a nebyla tak (opět) dodržena zákonná „obligatorní“ písemná forma pojistné smlouvy dle § 2758 odst. 2 o. z. [15] Skutečnost, že vůle stran dohody o změně pojistné smlouvy směřovala ke změně pojistného vztahu, odvolací soud dovodil ze znění žádosti žalobkyně o úpravu pojistné smlouvy ze dne 15. 11. 2019 a ze znění dohody o změně pojistné smlouvy, ze kterého je „jasně zřetelné, že se jím mění podmínky pojistné smlouvy založené již smlouvou 2013“. II. Dovolání a vyjádření k němu [16] Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že n