27 Cdo 972/2024 — Nejvyšší soud

27 Cdo 972/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2024 Spisová značka:27 Cdo 972/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.972.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dokazování Podmínky řízení Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 104 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 972/2024-209 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně SLADOVNY SOUFFLET ČR, a. s., se sídlem v Prostějově, Průmyslová 2170/12, PSČ 796 01, identifikační číslo osoby 26173174, zastoupené Dr. Radanem Kubrem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, proti žalované GES INDUSTRY EUROPE LIMITED, se sídlem v Limassolu, Arch. Makariou III 229, Meliza court 4th floor, PSČ 3105, Kyperská republika, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 935/13, PSČ 110 00, o zaplacení 1.105.262 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 274/2021, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, č. j. 25 Co 134/2022-161, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení 1.105.262 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo v důsledku zrušení pravomocného rozhodnutí, na jehož základě jí žalobkyně uhradila 1.105.262 Kč na náhradu nákladů soudního řízení. 2. Usnesením ze dne 16. 12. 2021, č. j. 38 C 274/2021-34, Obvodní soud pro Prahu 4 řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.), rozhodl o vrácení soudního poplatku (výrok III.) a vyzval žalobkyni ke sdělení čísla účtu, na který bude vrácen soudní poplatek (výrok IV.). 3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nezastavuje. 4. Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když předchozí usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2022, č. j. 25 Co 134/2022-65, Nejvyšší soud zrušil usnesením ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2327/2022, uveřejněným pod číslem 63/2024 Sb. rozh. obč. V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že nesouvisí-li žaloba o vydání bezdůvodného obohacení se smluvním vztahem mezi stranami a nemá-li současně ani původ v deliktním či kvazideliktním jednání žalovaného, nemá žalobce k dispozici na výběr danou příslušnost podle článku 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění; dále jen „nařízení Brusel I bis“), ale musí se řídit obecným pravidlem určení mezinárodní příslušnosti podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis. 5. Odvolací soud se v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu zabýval tím, zda ve věci není dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky podle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, a po doplnění dokazování uzavřel, že „byť je žalovaná členem nadnárodního holdingu se sídlem mateřské společnosti v Nizozemsku, tak holding provozuje jen české internetové stránky, kde má jen české kontakty (včetně jediné provozovny, a to v Praze) a kde se v kategorii průmysl hlásí k vlastnictví společností patřících právě žalované. Žalovaná (…) doposud ve svých faktických obchodních vztazích neuvádí žádné kontakty na Kypr (je možno nalézt jen české webové stránky ohledně žalované a ty umožňují oslovit žalovanou jen prostřednictvím českých kontaktů – adresou, telefonem, faxem apod.). Ostatně sama žalovaná označila, že má významný jen majetek v České republice (…). Sama žalovaná se pak dovolává svého formálního sídla a jen formálních znaků bydliště žalované (tj. okolností souvisejících s podáváním daňových přiznání a vedení účetnictví), které však nic nevypovídají o hlavní provozovně, ani ústředí společnosti.“. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání, jež není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř. 7. Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné pro vyřešení otázek: 1) „porušení zásady projednací a zásady rovnosti účastníků řízení“, při jejímž posouzení se odvolací soud měl odchýlit od závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 1104/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. III. ÚS 1336/10, ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. II. ÚS 3384/10, jakož i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 1530/2008, a 2) „nerespektování požadavku předvídatelnosti soudního rozhodování“, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2738/10, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005. 8. Od judikatorního řešení první otázky se měl odvolací soud odchýlit tím, že při posuzování mezinárodní příslušnosti do řízení „vnášel nové skutečnosti, které účastníci dosud ani netvrdili“, a provedl účastníky nenavržené důkazy. Konkrétně zjišťoval, zda má žalovaná internetové stránky registrované i pod jinou než českou doménou a jaké další společnosti sídlí na adrese sídla žalované. 9. Při řešení druhé dovolací otázky pak měl odvolací soud pochybit tím, že dovolatelce neposkytl poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. a neseznámil ji se svým předběžným právním názorem, čímž „porušil princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků, a tím i právo na spravedlivý proces …“. 10. Závěrem dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že jeho závěry nemají oporu v provedeném dokazování. 11. První otázka přípustnost dovolání založit nemůže. Je tomu tak proto, že rozhodnutí, na jejichž závěry dovolatelka odkazuje, se uplatní při dokazování skutkového stavu v souvislosti s rozhodováním ve věci samé. V projednávané věci jde o zkoumání podmínek řízení v souvislosti s (procesním) rozhodnutím o námitce nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů. K tomu se z ustálené judikatury Nejvyššího soudu podává, že: 1) Vnitrostátní pravidla soudu musí umožnit, aby posoudil otázku mezinárodní příslušnosti ve smyslu nařízení Brusel I s ohledem na všechny informace, které k tomuto účelu potřebuje, a to případně i na základě výslechu účastníků řízení (rozsudek Soudního dvora ze dne 10. 3. 2016, ve věci C-94/14, Flight Refund Ltd proti Deutsche Lufthansa AG, bod 63), resp. dokazování obecně., 2) Podmínky řízení, mezi které se řadí i pravomoc soudů, zkoumá předseda senátu po zahájení řízení, přičemž zákon předpokládá, že soudce bude na základě podané žaloby (návrhu na zahájení řízení) zkoumat podmínky řízení ještě před tím, než přistoupí k dalším přípravným úkonům, tedy než žalovaného (jiné účastníky) vyzve k vyjádření, popř. provede přípravu jednání podle § 114a, 114b nebo 114c o. s. ř. Ani v kontextu vnitrostátního práva tak právní úprava nepředpokládá pro stanovení pravomoci (resp. dalších podmínek řízení) automatické nařízení jednání a dokazování rozhodných skutečností. 3) Zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení, zda je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů k projednání věci, není svou povahou „dokazováním“ skutečností rozhodných k tomu, aby žalobě bylo vyhověno, nýbrž šetřením podmínek, za kterých řízení vůbec může probíhat. Zjišťování (šetření) toho, zda je dána pravomoc českých soudů, z předložených listin a vyjádření účastníků řízení tedy zásadně nevyžaduje „dokazování při jednání“ a ustanovení § 120 o. s. ř. o „dokazování“ se při zkoumání (šetření) podmínek řízení prosazuje jen přiměřeně. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015, uveřejněné pod číslem 94/2018 Sb. rozh. obč., ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1864/2020, či ze dne 24. 11. 2022, sen. zn. 29 NSCR 90/2021, uveřejněné pod číslem 83/2023 Sb. rozh. obč. 12. Postup odvolacího soudu, který v souladu s § 114 o. s. ř. zkoumal, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů (jakož i ostatní podmínky řízení), přičemž přihlížel i ke skutečnostem, které žádná ze stran výslovně nenamítala, nemůže být v rozporu s § 120 odst. 2 o. s. ř. již proto, že zmíněné ustanovení se na toto šetření nevztahuje; ve světle citované judikatury mu nelze ničeho vytknout. 13. Obdobně ani druhá dovolací otázka přípustnost dovolání založit nemůže. Smyslem § 118a o