28 Cdo 1007/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1007/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 1. 2026 Spisová značka:28 Cdo 1007/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.1007.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Koncentrace řízení Dotčené předpisy:§ 118b odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1007/2025-310 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně European Medical Association SE, IČ 038 47 527, se sídlem v Praze 5, Kurzova 2222/16, zastoupené JUDr. Milanem Milerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Hartigova 1965/208, proti žalované B. S., zastoupené Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem v Laškově, Dvorek 16, o 202.382,39 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 C 112/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. července 2024, č. j. 21 Co 115/2024-276, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.603,90 Kč k rukám advokáta JUDr. Milana Milera do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 8 C 112/2021-252, zamítl žalobu o 219.779 Kč s příslušenstvím (výrok I) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalované (výrok II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je majitelkou v žalobě specifikovaného bankovního účtu, k němuž byla vydána platební karta pro držitele M. S., bývalého manžela žalované. Předmětnou platební kartou bylo dne 7. 3. 2018 provedeno několik plateb na území České republiky, o nichž žalobkyně prohlašovala, že je uskutečnila žalovaná, avšak soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně ohledně tohoto tvrzení neunesla důkazní břemeno. V období od 8. 3. 2018 do 14. 3. 2018 proběhly platby v Dubaji, přičemž v daném místě a čase trávili dovolenou žalovaná a její přátelé, jejichž výlohy byly oněmi transakcemi uhrazeny. Částky, jež byly platební kartou zaplaceny, byly zčásti ex ante, zčásti ex post zaslány třetími osobami, přáteli žalované, na bankovní účet žalobkyně, což soud prvního stupně vnímal jako saturaci výdajů, které žalobkyni zatížily. Shledal, že žalobkyni nemohlo vzniknout právo požadovat po žalované vydání bezdůvodného obohacení [§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“)], neboť vzhledem k inkasování prostředků od třetích osob nedošlo k ochuzení žalobkyně. Z uvedených důvodů žalobu zamítl. 2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 7. 2024, č. j. 21 Co 115/2024-276, k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 202.382,39 Kč s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu jej potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu pochybil, když přihlížel k tvrzení a důkazním návrhům žalované ohledně toho, že veškeré předmětné platby v cizině byly dílem před, dílem následně vyrovnány osobami, které trávily s žalovanou dovolenou v Dubaji. Tyto byly do řízení vneseny až dne 23. 11. 2022, tj. po tzv. koncentraci řízení ve smyslu § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o níž byly účastnice poučeny již dne 2. 2. 2022 a i předtím v předvolání k prvnímu jednání. Vzhledem ke spatřovanému nedostatku posouzení soudu prvního stupně odvolací soud uzavřel, že užitím peněžních prostředků z účtu žalobkyně k placení dluhů žalované a jejích přátel došlo k bezdůvodnému obohacení žalované na úkor žalobkyně, pročež žalobě částečně vyhověl a přistoupil v předmětném rozsahu ke změně napadeného rozhodnutí. Ve zbytku rozsudek jako věcně správný potvrdil, neboť se, co se týče plateb provedených v České republice, ztotožnil s názorem soudu prvního stupně. 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze co do výroku I v části, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, brojí žalovaná dovoláním, majíc je za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího v otázce koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř. Konkrétně pokládá dovolacímu soudu dotaz, zda mohlo dojít ke koncentraci řízení pro žalovanou dne 2. 2. 2022, když v předmětném řízení soud prvního stupně před závěrem prvního jednání žalovanou o koncentraci nepoučil, jestliže v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (jmenuje konkrétně rozsudek ze dne 29. 8. 2019, sen. zn. 29 ICdo 176/2017, a usnesení ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 833/2019) platí povinnost soudu poučit účastníka o účincích koncentrace řízení dvakrát, a to v rámci předvolání k jednání a před skončením prvního jednání. Zastává názor, že ji soud ani v daný moment nemohl poučovat, pokud neznala relevantní skutečnosti, z nichž žalobkyně dovozovala svůj nárok. Případně se táže, jestli došlo ke zkoncentrování řízení pro žalovanou kdykoli později, avšak před 23. 11. 2022, kdy měla žalovaná dle svého přesvědčení s ohledem na doplnění žaloby a odstranění jejích nedostatků možnost tvrdit relevantní skutečnosti a navrhovat důkazy. Dále vznáší otázku, zda pro ni eventuálně existovala výjimka ze zásady koncentrace řízení dle § 118b odst. 1, věty třetí, o. s. ř. Pro vylíčené dovolatelka žádá změnu napadeného rozsudku krajského soudu, popřípadě jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. K dovolání žalované se vyjádřila žalobkyně, která navrhuje, aby Nejvyšší soud předmětný mimořádný opravný prostředek odmítl. 5. Na toto podání reagovala žalovaná svou replikou. 6. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 7. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Dovolání ovšem přípustným není. 10. Základním důsledkem tzv. koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. je, že účastníci po koncentračním bodu (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky tzv. koncentrace řízení však nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu. K projevu, jímž účastník vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc soudem rozhodnuta, soud vždy přihlédne, i když je účastník učinil až poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. (srov. za všechny například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3252/2023, a ze dne 24. 4. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1237/2024). 11. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi setrvale dovozuje, že aby nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení § 118b o. s. ř., je nezbytné, aby o nich účastníci byli poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení (srov. namátkou rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod číslem 98/2013 Sb. rozh. obč., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 30 Cdo 422/2023, ostatně i dovolatelkou poukazované judikáty). Okamžik, kdy má korektně dojít ke koncentraci řízení, je dán objektivně zákonem (zákonná koncentrace řízení), pročež nastává bez ohledu na to, zda si zkoncentrování řízení soudce či účastníci přejí. Povinnost soudce účastníky v zákonem předpokládaný moment o koncent