28 Cdo 1060/2017 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1060/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2018 Spisová značka:28 Cdo 1060/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.1060.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Smlouva o dílo Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 2991 o. z. § 2999 o. z. § 2993 o. z. § 2615 o. z. § 2004 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 1. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1060/2017-135 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce O. S., N. H., zastoupeného Mgr. Romanem Bělohlavým, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66, proti žalované České republice – Úřadu práce České republiky, IČO: 72496991, se sídlem v Praze 7, Dobrovského 1278/25, zastoupené JUDr. Liborem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhořanského 1944/4, o zaplacení částky 517 998 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 295/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. října 2016, č. j. 12 Co 398/2016-103, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. října 2016, č. j. 12 Co 398/2016-103, se ve výrocích pod body I, II a IV zrušuje; současně se zrušuje i rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. června 2016, č. j. 13 C 295/2015-56, ve výrocích pod body I, III, IV a V a v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení.O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. června 2016, č. j. 13 C 295/2015-56, uložil žalované zaplatit žalobci částku 265 583,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z uvedené částky za dobu od 3. 9. 2015 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 252 414,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení vzniklých státu (výroky III, IV a V). Rozhodováno bylo o žalobě, jíž žalobce po žalované požadoval zaplacení částky celkem 517 998 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, na základě tvrzení, že jde o peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení, jež se mělo dostat žalované plněním žalobce podle účastníky uzavřené smlouvy o dílo, od které žalovaná odstoupila.   Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že smlouvou o dílo, jež byla uzavřena mezi účastníky dne 24. 3. 2014, se žalobce coby zhotovitel zavázal pro žalovanou, objednatelku, „zpracovat projektovou dokumentaci rekonstrukce budovy Úřadu práce v Chebu“. Smlouvou byla stranami dohodnuta dodací lhůta (lhůta k plnění) v délce tří měsíců a cena ve výši 250 894 Kč, včetně daně z přidané hodnoty (DPH), z níž 165 350 Kč bez DPH připadá na samotné projekční práce a 42 000 Kč na výkon autorského dozoru; ve vztahu k předmětu plnění – parametrům požadované projektové dokumentace – bylo ujednáno, že výše investičních nákladů jí projektované stavby má činit maximálně 9 000 000 Kč včetně DPH. Dle zjištění soudu prvního stupně předmětem smlouvy nebylo „zaměření skutečného stavu budovy“ (jež tak nebylo součástí díla), ačkoliv i toho bylo třeba k provedení díla, tedy k vypracování projektové dokumentace. Žalobcem zpracovaná projektová dokumentace byla žalované předána dne 1. 10. 2014, přičemž z výkazu výměr a položkového rozpočtu bylo zřejmé, že výše investičních nákladů stavby bude činit přibližně 14 000 000 Kč včetně DPH, nikoliv dohodnutých 9 000 000 Kč včetně DPH. Dopisem ze dne 15. 12. 2014, doručeným žalobci dne 17. 12. 2014, žalovaná odstoupila od smlouvy pro její podstatné porušení spočívající v nedodržení maximálního limitu investičních nákladů projektované rekonstrukce stavby.   Jelikož žalovaná od uzavřené smlouvy o dílo (§ 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“) pro podstatné porušení smlouvy odstoupila, závazek byl od počátku zrušen (§ 2002, § 2004 o. z.) a účastníci jsou povinni vypořádat bezdůvodné obohacení vzniklé zrušením závazku (§ 2991, § 2993 a § 2999 odst. 1 o. z.); zatímco žalobce pro žalovanou sjednané dílo provedl, tedy vypracoval žalovanou požadovanou projektovou dokumentaci rekonstrukce stavby, žalovaná mu za odvedené práce nic nezaplatila.  Jako nepodstatná i nedůvodná (z hlediska povinnosti poskytnout náhradu z titulu bezdůvodného obohacení) soud prvního stupně odmítl tvrzení žalované, že zpracovaná projektová dokumentace je vadná a nepoužitelná, zejm. pro nedodržení investičních parametrů projektované stavby, uzavíraje, že nároky z vadného plnění nejsou předmětem tohoto řízení, v němž jde o vypořádání nároků ze zrušené smlouvy, resp. že i kritizovaná výše investičních nákladů je zpravidla známa až po vypracování projektové dokumentace. Žalobce postupoval s odbornou péčí, jestliže nad rámec smlouvy vypracoval dokumentaci zaměření skutečného stavu stavby, jež byla zapotřebí k následnému vypracování projektové dokumentace a jíž mu žalovaná nedodala. Co se týče výše bezdůvodného obohacení, vyšel soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 2999 odst. 2 o. z. ze smluvně sjednané úplaty, tj. z ceny díla (jde-li o její část připadající na samotné zpracování projektové dokumentace, tj. 165 350 Kč), jež spolu s DPH činí 200 073,50 Kč. Výši obohacení za zhotovení dokumentace o zaměření skutečného stavu stavby, jež nebylo předmětem smlouvy, určil na základě odborného posouzení znalcem, jenž hodnotu těchto prací, jejichž výsledek může žalovaná využít, ohodnotil částkou 65 510 Kč včetně DPH. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. října 2016, č. j. 12 Co 398/2016-103, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, jímž bylo žalobě v tam uvedeném rozsahu vyhověno, jakož i ve výroku V o nákladech státu (výrok I), zatímco ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky jej změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně částku 113 257 Kč (výrok II); dále odmítl odvolání žalované (dle něj osoby subjektivně nelegitimované) proti výrokům II a IV (výrok rozsudku odvolacího soudu III) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV). Odvolací soud jako správná přijal jak skutková zjištění soudu prvního stupně, tak i jeho právní posouzení věci, včetně určení výše uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení (s konstatováním, že soud prvního stupně postupoval správně, „zjistil-li výši peněžité náhrady adekvátní bezdůvodnému obohacení ze znaleckého posudku“). Rozhodnutí revidoval toliko ve výroku o náhradě nákladů řízení, kdy aplikoval ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., dle něhož v případech, kdy rozhodnutí o výši plnění je závislé na znaleckém posudku, lze účastníku přiznat plnou náhradu nákladů řízení, ačkoliv ve věci měl úspěch toliko částečný. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná (dále též jako „dovolatelka“), spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že rozsudek závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; jako dovolací důvod žalovaná ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za ně označuje závěr odvolacího soudu o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši, dovozujíc, že „rozhodnutím byla popřena i zásada pacta sunt servanda“. Konkrétně namítá, že projektovou dokumentaci i doklady o zaměření skutečného stavu stavby žalobci vrátila, čili předmět bezdůvodného obohacení vydala in natura, pročež již žalobce nemůže požadovat náhradu v penězích. Rozhodnutí odvolacího soudu kritizuje i v tom ohledu, že nezohledňuje vady plnění, tedy že žalobce poskytl plnění neúplné, nedodal-li v rozporu se smlouvou některé doklady, v dovolání příkladmo vypočtené. Odevzdaná projektová dokumentace neodpovídala požadavkům smlouvy o dílo, byla-li skutečná výše investičních nákladů na projektovanou rekonstrukci stavby vyčíslena cca na 14 000 000 Kč včetně DPH, ačkoliv podle smlouvy měly tyto náklady činit nanejvýše 9 000 000 Kč včetně DPH. Protože je dovolatelka veřejnoprávním subjektem, nemohla pro uvedené navýšení investičních nákladů projektovou dokumentaci využít, bylo-li ze státního rozpočtu vyčleněno na stavbu toliko 9 000 000 Kč. Nadto byl požadavek dodržení maximální výše investičních nákladů součástí zadávací dokumentace veřejné zakázky a bylo by diskriminací ostatních soutěžitelů, pokud by žalobci jako vítěznému soutěžiteli bylo tolerováno, aby nedodržel požadavky zadání. Právní zásadu pacta sunt servanda soud po