28 Cdo 1082/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1082/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 11. 2025 Spisová značka:28 Cdo 1082/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.1082.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva o dílo Odstoupení od smlouvy Vady Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. § 2610 o. z. § 2613 o. z. § 2002 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 12. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.01.2026II.ÚS 212/26 Veronika Křesťanová Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1082/2025-665 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Jakubem Novákem, advokátem se sídlem ve Studénce, Zahradní 636, proti žalované Flídr plast s.r.o., IČ 252 93 931, se sídlem v Širokém Dole 200, zastoupené JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 58/47, o 105.316,40 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 297/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. října 2024, č. j. 22 Co 82/2024-608, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 23.316,70 Kč k rukám advokáta JUDr. Milana Břeně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 18. 12. 2023, č. j. 6 C 297/2019-506, zamítl žalobu na zaplacení 105.316,40 EUR s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) i státu (výroky III a IV). Nevyhověl tak žalobci, jenž se po žalované domáhal uvedené částky jako součtu neuhrazených cen ze tří smluv o dílo, na jejichž základě měl žalované dodat specifikované formy k výrobě dílů autosedaček. Ve vztahu k prvním dvěma smlouvám (označovaným též č. 5 a č. 6) okresní soud po podrobném dokazování shledal, že dílo nebylo zhotoveno v souladu se zadáním a nikdy nedošlo k jeho dokončení a předání – čili nebylo ve smyslu sjednané smlouvy provedeno, a proto žalobci nevznikl nárok na doplatek ceny. Odmítl námitky žalobce, že žalovaná svým postupem, nechala-li v časové tísni pod tíhou dalších souvisejících závazků funkční vady díla opravit třetím subjektem, zabránila žalobci v jeho dokončení. Okresní soud poukázal na enormní prodlení žalobce i jeho neschopnost vady po urgencích opravit, pročež jeho nárok opírající se o § 2613 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), jako nedůvodný odmítl, považuje nadto uplatněný požadavek za příčící se dobrým mravům a poctivému obchodnímu styku. Nepřiměřené zpoždění zhotovitele s plněním shledal okresní soud i ve vztahu ke třetí smlouvě o dílo (označované též č. 7), z čehož s odkazem na § 2002 o. z. dovodil podstatné porušení smlouvy o dílo žalobcem, a odstoupení od ní učiněné žalovanou pokládal za řádné a oprávněné. Žalobci tedy ani ve vztahu ke třetí smlouvě nevznikl nárok na zaplacení ujednané ceny (resp. její druhé části), a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 31. 10. 2024, č. j. 22 Co 82/2024-608, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud přitakal skutkovým zjištěním okresního soudu a ztotožnil se rovněž s jejich právním posouzením. Shrnul, že mezi účastníky bylo sporné toliko, došlo-li k dokončení díla u prvních dvou smluv a k řádnému odstoupení od třetí smlouvy. Krajský soud s odkazem na § 2607 odst. 1 o. z. a § 2610 odst. 1 o. z. kvitoval závěry soudu prvního stupně, že u smluv označených č. 5 a č. 6 nedošlo ke včasnému předání řádně provedeného díla, přičemž příčinou jeho nedokončení nebylo jednání žalované, nýbrž prodlení žalobce, jež nebylo možné v běžných obchodních vztazích tolerovat, a proto nemá nárok na doplacení sjednané ceny. K prosazované aplikaci § 2613 o. z. uvedl, že žalobce v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by požadoval vypořádání již provedených prací, tedy že by žalovaná snad obdržela dílo vyšší hodnoty, než které již zaplatila. Přisvědčil rovněž konkluzím okresního soudu stran třetí z předmětných smluv, byla-li velká časová prodleva s plněním žalobce kvalifikována jako podstatné porušení smlouvy ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z., pročež žalovaná mohla od smlouvy bez zbytečného odkladu odstoupit, což také učinila. V důsledku řečeného žalobci nemohl ani v případě smlouvy č. 7 vzniknout nárok na úhradu požadované části ceny díla. Vzhledem k vyslovenému krajský soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. 3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu brojí dovoláním žalobce (nákladový výrok ovšem napadá pouze jako výrok závislý bez samostatné argumentace), uváděje jako důvod přípustnosti ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odklon krajského soudu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Po obsáhlém shrnutí svého pohledu na rozhodný skutkový děj zdůrazňuje, že předmětné dílo (respektive díla) objednatelce předal, tato je převzala a až s odstupem času namítala vady, jež nechala opravit třetím subjektem. V naznačeném postupu žalované, přenechala-li bez vytknutí vad dílo třetí osobě k provedení úprav, spatřuje zmaření dokončení díla ze strany objednatele ve smyslu § 2613 o. z. Pro absenci aplikace zmíněného ustanovení, z něhož dovozuje svůj nárok na sjednanou cenu, považuje odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu za nedostatečné. Jeho právní posouzení pokládá za chybné a rozporné s rozhodnutím sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, zanikla-li povinnost zhotovit dílo pro nemožnost plnění sjednaného závazku, což bylo způsobeno vytýkaným jednáním objednatelky, k němuž nebyla smlouvou ani zákonem oprávněna. Žalovaná měla pro případ potenciálního porušení smluvní povinnosti zhotovitele postupovat v souladu s § 2593 o. z. Nebylo-li to stranami sjednáno, nepřísluší jí právo nechat potenciální vady opravit sama. V nastíněné souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 556/2003 a sp. zn. 32 Cdo 3551/2009. Ohledně třetí smlouvy pak namítá neplatnost odstoupení od ní žalovanou. Odvolací soud nesprávně namísto § 2593 o. z. aplikoval obecnou úpravu obsaženou v § 2002 o. z. I v tomto případě žalovaná neoprávněně poskytla nedokončené dílo třetí osobě, čímž zhotoviteli znemožnila v rámci stanovené lhůty (již nadto žalobce považuje za toliko formální) přístup k dílu a realizaci nápravy. Dovolatel tak nemohl být v prodlení (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3741/2013). Za dané situace nebylo možné od smlouvy platně odstoupit. Odvolacímu soudu dále vytýká, že se v rozporu s rozhodnutím dovolacího soudu sp. zn. 23 Cdo 1991/2008 při hodnocení, jedná-li se o podstatné porušení smlouvy, nezabýval rozsahem a charakterem vad. V neposlední řadě dovolatel namítá, že skutková zjištění a hodnocení důkazů odvolacího soudu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, v čemž spatřuje zákonem výslovně neuváděný dovolací důvod, a naříkaný rozsudek nadto označuje za nepřezkoumatelný. 4. Vzhledem k vylíčenému navrhuje zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. 5. K dovolání se negativně vyjádřila žalovaná, považujíc je za neprojednatelné, respektive nepřípustné, s návrhem, aby bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Na zmíněné vyjádření reagoval dovolatel replikou, skrze niž mimo jiné upravil zjevné písařské chyby původního podání. 6. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 7. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Dovolání ovšem přípustným není. 10. Úvodem je příhodné připomenout judikaturu Nejvyššího soudu ustálenou v závěru, že dovolacímu soudu přísluší zabývat se výhradně otázkami právními (§