28 Cdo 1130/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1130/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2012 Spisová značka:28 Cdo 1130/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1130.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyvlastnění Dotčené předpisy:§ 108 předpisu č. 50/1976Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 2. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1130/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů: a) Ing. F. V., a b) Ing. M. V., zastoupených JUDr. Jiřím Bezuchou, advokátem, 772 00 Olomouc, Wellnerova 1215/1, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci z 3. 11. 2009, sp. zn. 1 Co 74/2009, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 76/2008 (žalobců Ing. F. V. a Ing. M. V., zastoupených JUDr. Jiřím Bezuchou, advokátem, 772 00 Olomouc, Wellnerova 1215/1, a dalších účastníků řízení: 1. JUDr. L. D., 2. RNDr. D. D., 3. JUDr. J. S., a 4. L. S., zastoupených JUDr. Mojmírem Holáskem, advokátem, 779 00 Olomouc, Kosmonautů 8, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu o vyvlastnění – omezení zřízením věcného vřemene k pozemku), takto: I. Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolální. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu 10. 5. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 29. 12. 2008, č. j. 23 C 76/2008-150. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhajících se, aby bylo rozhodnutím soudu nahrazeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce, odboru stavebního, oddělení stavebně správního, z 2. 12. 2004, č. j. OP/235/2004/Pě, jímž bylo zřízeno věcné břemeno k části pozemku parc. č. 368 v katastrálním území S., vlastníků Ing. F. V. a Ing. M. V., ve prospěch dalších účastníků řízení za účelem zajištění práva přístupu k rodinným domkům čp. 333 a čp. 334 a k nim náležejícím pozemkům, parc. č. st. 382/4 a 382/3 v katastrálním území S. (obec Samotišky), spočívající v povinnosti vlastníků břemenem zatíženého pozemku strpět zpevnění části pozemku a právo běžného přístupu k rodinným domkům včetně obslužných činností, pěší chůze a jízdy motorovými vozidly (ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru strategického rozvoje kraje z 22. 2. 2005, č. j. KÚOK/2198/05/OSR/700), a to změnou uvedeného správního rozhodnutí tak, že uváděné věcné břemeno se nezrušuje. Žalobcům bylo uloženo zaplatit dalším účastníkům řízení na náklady řízení 10.118,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci z 3. 11. 2009, sp. zn. 1 Cop 74/2009. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 29. 12. 2008, č. j. 23 C 76/2008-156, potvrzen. Žalobcům bylo uloženo zaplatit dalším účastníkům řízení 7.100,- Kč na náklady odvolacího řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení (s přihlížením k přechodným ustanovením zákona č. 7/2009 Sb., kterým byl novelizován občanský soudní řád) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné. Podle názoru odvolacího soudu provedl soud prvního stupně v tomto řízení řádné dokazování a ze skutkových zjištění vyvodil závěry odpovídající ustanovení § 132 občanského soudního řádu. Odvolací soud měl za to, že tuto projednávanou právní věc je třeba posoudit vzhledem k datu rozhodnutí správního orgánu o vyvlastnění sporného pozemku žalobců podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona), ve znění účinném do 25. 7. 2004. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně tu posoudil projednávanou právní věc podle správných právních ustanovení. Mezi účastníky tohoto řízení vznikaly již od roku 1999 spory, týkající se přístupu k nemovitostem, konstatoval odvolací soud, a měl za to, že soud prvního stupně se touto otázkou důsledně zabýval; v tomto směru bylo provedeno místní šetření a podrobně bylo dovozeno, z jakých důvodů jiný přístup není možný. Vyvlastněním pozemku – omezením, a to zřízením věcného břemene k pozemku parc. č. 368 v katastrálním území S., je zajištěna možnost přístupu k rodinným domům čp. 333 a čp. 334 v S., a to i v budoucnu, bez ohledu na případnou změnu vlastnictví. Potvrdil proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (včetně výroku o nákladech řízení). O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 22. 12. 2009 advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobců bylo předáno na poště dne 12. 2. 2010 k doručení Krajskému soudu v Ostravě, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 3. 11. 2009 (sp. zn. 10 Co 74/2009 Vrchního soudu v Olomouci) i rozsudek soudu prvního stupně z 29. 12. 2008, č. j. 23 C 76/2008-150 Krajského soudu v Ostravě, aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé mají za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé pokládají za otázku zásadního právního významu v daném případě vyřešení toho, zda je ve veřejném zájmu a zda je dán i důvod pro omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene pro přístup k pozemku a ke stavbě podle § 108 zákona č. 50/1976 Sb., a to postupem podle § 110 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona), a to v době zahájení řízení před Magistrátem města Olomouce (č. j. OP 235/2004-Pě), upravují-li již nyní podmínky přístupu k pozemku a ke stavbě ustanovení § 7 a § 19 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění platném v době zahájení řízení před Magistrátem města Olomouc (č. j. OP 235/2004/Pě). Dovolatelé také poukazují na to, že územní plán Obce Samotišky považuje část pozemku parc. č. 386 za místní obslužnou komunikaci podle zákona č. 13/1997 Sb., dále na to, že další účastníci řízení mají od doby kolaudace rodinných domů v roce 1993 až po současnou dobu stále stejný přístup k jejích rodinným domům, také poukazují na to, že žalobci v běžném životě neomezovali další účastníky řízení v přístupu k jejich nemovitostem a nekladli jim překážky v tomto přístupu, rovněž poukazovali na to, že další účastníci tohoto řízení mají přístup ke svým nemovitostem i po komunikacích a nezpevněných cestách (zjištěných při ohledání na místě samém soudem prvního stupně dne 3. 4. 2004); dále dovolatelé poukazovali na zákonnou úpravu (podle zákona č. 13/1997 Sb.) přístupu ke stavbám a pozemkům (existující tu již při zahájení celého tohoto řízení) a obsahující i sankce za porušování této právní úpravy. Mají proto dovolatelé za to, že za těchto okolností není zřízení věcného břemene důvodem ve smyslu ustanovení § 108 odst. 2 písm. d) zákona č. 50/1976 Sb. a není ani nutné ve veřejném zájmu, takže tu nejsou splněny podmínky ve smyslu ustanovení § 110 tohoto stavebního zákona. Ve vyjádření účastníků řízení JUDr. J. S., JUDr. L. D., RNDr. D. D. a L. S. k dovolání žalobců bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. V tomto řízení již soud prvního stupně provedl všechny žalobci navržené důkazy a provedl i šetření na místě samém. Při tomto místním šetření bylo zejména zjištěno, že řešení přístupu k nemovitostem dalších účastníků řízení přes pozemky parc. č. 391, 336, 360 a 368 (v horní části) je za současných podmínek nemožné (jde tu o vlastnictví třetích osob a o nedostatek jejich souhlasu k umožnění přístupu, o charakter polních cest a jejich umístění v chráněném území). Tvrzení dovolatelů o zpevnění komunikace na pozemku parc. č. 368 v katastrálním území S. neodpovídá skutečnosti, neboť toto zpevnění se týká pouze asi ¼ této přístupové cesty a navíc v roce 2008 žalobci prováděli terasování svahu na pozemku žalobců a po skončení této akce (jež byla provázena přepravou mnoha tun zeminy, kamenoštěrku a betonu) byla tato cesta zcela devastovaná. Neodpovídá také pravdě, že by tu v minulosti nedocházelo k žádnému omezování přístupu dalších účastníků řízení k jejich nemovitostem (problémy v tomto omezování přístupu se táhnou v tomto případě od roku 1999 a soudu by