28 Cdo 1190/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1190/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 5. 2023 Spisová značka:28 Cdo 1190/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.1190.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Církev (náboženská společnost) Zmírnění křivd (restituce) Stavba Dotčené předpisy:§ 3 předpisu č. 428/2012 Sb. § 5 předpisu č. 428/2012 Sb. § 8 odst. 1 písm. f) předpisu č. 428/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1190/2023-353 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně: Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, se sídlem v Praze 1, Hrad III. nádvoří 48/2, identifikační číslo osoby: 14451115, zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, za účasti: Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, identifikační číslo osoby: 42196451, o vydání nemovitých věcí a o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 154/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2023, č. j. 4 Co 85/2022-335, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2023, č. j. 4 Co 85/2022-335, se ruší a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 12. 2021, č. j. 38 C 154/2016-274, zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 23. 3. 2016, č. j. SPU 143760/2016/Ro, sp. zn. SP12403/2015-537100, tak, že žalobkyni budou vydány pozemky parc. č. 306/2 o výměře 436 m2 a parc. č. 330/1 o výměře 36.294 m2, oba v katastrálním území Břežany u Lešan, a pozemek parc. č. 1174/3 o výměře 3.675 m2 v katastrálním území Lešany nad Sázavou (výrok I.). Žalobkyni vydal nemovité věci v katastrálním území Břežany u Lešan, a to pozemky parc. č. 302 o výměře 2.194 m2, parc. č. 303 o výměře 126 m2, parc. č. 304 o výměře 6.777 m2 a pozemek parc. č. 330/1 o výměře 23.621 m2 vymezený geometrickým plánem číslo 476-2021504/2021 vyhotoveným společností H.C.M. s. r. o., který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok II.). Dále žalobkyni v katastrálním území Lešany nad Sázavou vydal pozemky parc. č. 1171 o výměře 126 m2, parc. č. 1203/1 o výměře 1.695 m2, parc. č. 1203/2 o výměře 255 m2 a pozemek parc. č. 1174/3 o výměře 1.571 m2 vymezený geometrickým plánem číslo 562-2021505/2021 vyhotoveným společností H.C.M. s. r. o., který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok III.). Tím v rozsahu výroků II. a III. nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 23. 3. 2016, č. j. SPU 143760/2016/Ro, sp. zn. SP12403/2015-537100 (výrok IV.). Dalšímu účastníku řízení uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 24.414,07 Kč (výrok V.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále „zákon č. 428/2012 Sb.“), a že jí žalobou nárokované pozemky byly odňaty v důsledku skutečností uvedených v ustanovení § 5 odkazovaného předpisu. Mezi účastníky řízení bylo sporné, zda vydání žalobou vymezených pozemků žalobkyni jakožto oprávněné osobě brání ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zmíněný výlukový důvod se v případě nárokovaných pozemků (vyjma pozemků specifikovaných ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně) neuplatní, jelikož po aktualizaci Zásad územního rozvoje Středočeského kraje účinné od 4. 9. 2018 nejsou dané pozemky zasaženy plánovanou výstavbou veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury – stavbou dálnice D3, byť ke dni doručení výzvy k vydání sporných pozemků povinné osobě byly zákonné podmínky výlukového důvodu uvedeného v ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. naplněny. 3. Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání dalšího účastníka řízení proti výrokům II., III., IV. a V. rozsudkem ze dne 12. 1. 2023, č. j. 4 Co 85/2022-335, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. změnil tak, že zamítl žalobu o vydání pozemků v katastrálním území Břežany u Lešan, a to pozemků parc. č. 302, parc. č. 303, parc. č. 304 a pozemku parc. č. 330/1 vymezeného geometrickým plánem číslo 476-2021504/2021 vyhotoveným společností H.C.M. s. r. o., a dále pozemků v katastrálním území Lešany nad Sázavou parc. č. 1171, parc. č. 1203/1, parc. č. 1203/2 a pozemku parc. č. 1174/3 vymezeného geometrickým plánem číslo 562-2021505/2021 vyhotoveným společností H.C.M. s. r. o. – dále „předmětné pozemky“ (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit dalšímu účastníku řízení náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 27.885,- Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 6.714,- Kč (výroky II. a III.). 4. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil existenci překážky pro vydání předmětných pozemků žalobkyni dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Konstatoval, že k okamžiku doručení výzvy povinné osobě k vydání nemovitostí (tj. ke dni 13. 12. 2013) byly předmětné pozemky určeny v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje, účinných od 22. 2. 2012, pro vybudování veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury (dálnice D3). Uvedl, že koridorem pro vybudování veřejně prospěšné stavby dálnice D3 jsou předmětné pozemky zasaženy i dle územního plánu obce Lešany účinného od 14. 5. 2015, k jehož aktualizaci k tomuto datu došlo proto, aby odpovídal Zásadám územního rozvoje Středočeského kraje, účinným od 22. 2. 2012. Uzavřel přitom, že je třeba postupovat podle podrobnějšího územního plánu obce Lešany účinného od 14. 5. 2015, nikoli podle obecnějších Zásad územního rozvoje Středočeského kraje účinných od 4. 9. 2018. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež považuje za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i pro existenci otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené. Namítá, že po podání výzvy k vydání předmětných pozemků, odvolacím soudem dovozený výlukový důvod, odpadl v důsledku změny zásad územního rozvoje kraje a předmětné pozemky tak již nejsou dotčeny koridorem – veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury – dálnice D3, k čemuž odvolací soud – v rozporu se zásadou ex favore restitutionis – nepřihlédl. Namísto toho při určení, zda jsou předmětné pozemky dotčeny výlukovým důvodem, vycházel z územního plánu obce Lešany (účinného od 14. 5. 2015), který koridor pro stavbu dálnice D3 vymezuje – v rozporu s platnými Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje – v širším rozsahu (tak že jsou jím dotčeny i předmětné pozemky) než zásady územního rozvoje kraje, podle nichž měl odvolací soud v daném případě existenci výlukového důvodu posuzovat. Pokud by odvolací soud pokládal Zásady územního rozvoje Středočeského kraje za nedostatečně určité, měl dle názoru žalobkyně postupovat při posuzování výlukového důvodu ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. dle územního plánu obce Lešany ze dne 1. 3. 2009, který byl účinný v době podání výzvy k vydání předmětných pozemků. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrzuje, popřípadě aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Další účastník řízení ve vyjádření k dovolání přisvědčil správnosti rozsudku odvolacího soudu. Má rovněž za to, že uplatněná dovolací argumentace představuje pouhou polemiku se skutkovými závěry odvolacího soudu, jež přípustnost dovolání nezakládá. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, popřípadě zamítl. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. 1. 2023 (srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní