28 Cdo 127/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 127/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 3. 2013 Spisová značka:28 Cdo 127/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.127.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pozemkový fond Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 6 odst. 1 písm. k předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.5.2013I.ÚS 1550/13JUDr. Milada Tomkovázrušeno13.5.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 127/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla o dovolání dovolatelů: a) J. H., a b) V. P., zastoupených JUDr. Richardem Syslem, advokátem, 170 07 Praha 7, Ortenovo náměstí č. 16, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 24 Co 32/2012, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 490/2003 (žalobců J. H., a V. P., zastoupených JUDr. Richardem Syslem, advokátem, 170 00 Praha 7, Ortenovo náměstí č. 16, a dalších účastníků řízení: 1. Mgr. K. V., zastoupené Mgr. Janou Kořánovou, advokátkou, 110 00 Praha 1, Opletalova 1015/55, 2. MUDr. K. V., zastoupené Mgr. Květou Valentovou, 150 00 Praha 5, Plzeňská 92, 3. Hlavního města Prahy, IČ 0006 4581, Praha 1, Mariánské náměstí č. 2, zastoupeného JUDr. Janem Mikšem, advokátem, 120 00 Praha 2, Na Slupi č. 15, a 4. Pozemkového fondu ČR, IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, nyní ČR – Státnímu pozemkovému úřadu, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto: I. Zamítají se dovolání dovolatelů J. H. a V. P. proti výroku (označenému I.) rozsudku odvolacího soudu ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 24 Co 32/2012 Městského soudu v Praze, měnícímu výrok rozsudku soudu prvního stupně. II. Odmítají se dovolání uvedených dovolatelů proti výroku (označenému II.) uvedeného rozsudku odvolacího soudu, potvrzujícímu výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í: O žalobě žalobců, podané u soudu 12. 12. 2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 9. 2011, č. j. 16 C 490/2001-336. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že žalobce J. H. a V. P. jsou spoluvlastníky pozemků parc. č. 1453/1,2,3 v katastrálním území K. (obec Praha), zapsaných na listu vlastnictví č. 5581 pro uvedené katastrální území u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Praha (katastrální pracoviště Praha), a to žalobce J. H. z ideálních 8/40 a žalobce V. P. z ideálních 7/40. Byly však zamítnuty žalobní návrhy žalobců pokud se jimi domáhali J. H. určení podílového spoluvlastnictví k uvedeným nemovitostem co do 8/40 a V. P. určení svého podílového spolu vlastnictví k uvedeným nemovitostem co do 9/40. O nákladech řízení bylo rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnuto tak, že „mezi žalobci J. H. a V. P. a mezi účastníky řízení Hlavím městem Prahou a Pozemkovým fondem ČR nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.“ O odvoláních žalobců J. H. a V. P. a účastníka řízení Hlavního města Prahy bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 24 Co 32/2012. Tímto rozsudkem Městského soudu v Poraze byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 9. 2011, č. j. 16 C 490/2003-336, změněn ve výroku, označeném I., tak, že byla žaloba žalobců o určení jejího podílového spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. 1453/1, 1453/2 a 1453/3 v katastrálním území K. zamítnuta. Ve výroku, označeném II., byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žalobcům bylo uloženo zaplatit účastníku řízení Hlavního městu Praze na úhradu nákladů řízení 17.240,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dále bylo žalobcům uloženo zaplatit účastnici řízení Mgr. K. V. na náhradu nákladů řízení 6.720,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Bylo také rozhodnuto, že mezi žalobci a účastníkem řízení Pozemkovým fondem ČR nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích označených I. a II. a dospěl k závěru, že „v daném případě nebyly splněna oba znaky restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 2298/1991 Sb. a dospěl k závěru, že je třeba změnit rozsudek soudu prvního stupně ve výroku označeném I. a žalobu žalobců zamítnout; odvolání žalobců posoudil odvolací soud jako nedůvodné, ale odvolání účastníka řízení Hlavního města Prahy bylo posouzeno jako opodstatněné. Odvolací soud poukazoval na to, že tomuto soudnímu řízení předcházelo řízení u Pozemkového úřadu Praha, v němž bylo rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 10. 10. 2003, č. j. PÚ 6350/92, určeno, že J. H., K. V., MUDr. K. V. a V. P. nejsou vlastníky 4/5 pozemků parc. č. 1453/1, 1453/2 a 1453/3 v katastrálním území K. Pozemkový úřad byl toho názoru, že vlastníky 4/5 pozemku parc. č. 1453 v katastrálním území K. byli J. P., V. H. a K. H. V zákonné lhůtě však uplatnili nárok na vydání nemovitostí J. H., K. V., K. V. a V. P. Vlastnictví k uvedeným pozemkům přešlo na stát na základě kupních smluv uzavřených s J. P., J. H. a K. C., které za stát uzavírala Výstavba hlavního města Prahy – Výstavba sídlišť. Pozemkový úřad dospěl k závěru, že tu smlouva nebyla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, když kupní cena byla stanovena v souladu s vyhláškou č. 43/1969 Sb. částkou 15,- Kč za 1 m2. Pozemkový úřad byl toho názoru, že nebyl naplněn restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb. Soud prvního stupně se na základě žaloby žalobců zabýval přezkoumáním správnosti uvedeného rozhodnutí pozemkového úřadu. Žalobci se domáhali, aby rozhodnutí pozemkového úřadu bylo nahrazeno rozsudkem soudu, kterým byl bylo určeno, že jsou spoluvlastníky v žalobě žalobců uvedených pozemků. Žalobci měli za to, že pozemkový úřad nesprávně posoudil důvodnost jejich nároků, jako oprávněných osob, když konstatoval, že kupní smlouvy nebyly uzavřeny v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. V průběhu řízení se soud prvního stupně zabýval i námitkou účastnic řízení K. V. a K. V., které uvedly, že samy podali žalobu proti rozhodnutí pozemkového úřadu. Obě jejich žaloby však soud odmítl pro opožděnost a toto usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze. Dovolání účastnice řízení K. V. bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR (28 Cdo 3579/2006) jako nedůvodné zamítnuto. Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobce J. H. a právní předchůdci žalobce V. P. a účastnic řízení K. V. a K. V. převedli na československý stát kupními smlouvami ze dne 27. 7. 1981 pozemky parc. č. 1453/1, 1453/2 a 1453/3 o celkové výměře 896 m2 v katastrálním území K. K převodu pozemků, na nichž měla být uskutečněna výstavba dvougeneračních domků, došlo pod hrozbou vyvlastnění bez náhrady. K zamýšlené výstavbě rodinných domků nikdy nedošlo; přitom žalobce J. H. a předchůdci žalobce V. P. zaplatili každý družstvu částku ve výši minimálně 10.000,- Kč. Pokud jde o stav tísně při uzavírání uvedených kupních smluv, soud zjistil, že vlastníci nejednali v době uzavíraní kupních smluv na základě svobodné vůle, ale byli naopak vystavení hrozbě vyvlastnění předmětných pozemků. Soud prvního stupně vyšel dále ze zjištění, že J. P., matka žalobce V. P., a účastnice řízení K. V., byly za minulého režimu vytaveny politickému nátlaku mimo jiné proto, že se příbuzná L. F. provdala za příslušníka armády generála V. a v dubnu 1945 emigrovala do USA. Tehdy platná úprava neumožňovala v důsledku vyvlastnění spoluvlastnického podílu po L. F. žalobcům s pozemky prakticky jakkoli nakládat. Cena, která byla žalobci J. H. a právním předchůdcům žalobce V. P. za odkoupené pozemky nabídnuta, sice odpovídala regulované ceně vypočtené podle tehdy účinné vyhlášky č. 43/1969 Sb., ale v porovnání se skutečnou hodnotou pozemků byla pro prodávající nevýhodná. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nápadně nevýhodné podmínky byly v tomto případě splněny. Vyhověl proto žalobě ve vztahu k žalobci J. H. a vůči předchůdcům žalobce V. P. Soud prvního stupně nevyhověl požadavku žalobců, aby s ohledem na ustanovení § 21 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) byly každému z nich přiznány podíly připadající na účastnice řízení Mgr. K. V. a MUDr. K. V., na které nelze nahlížet jako na oprávněné osoby, které svůj nárok na vydání příslušných ideálních podílů na uvedených pozemcích ve smyslu ustanovení § 21 zákona č. 229/