28 Cdo 1459/2006 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1459/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2008 Spisová značka:28 Cdo 1459/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1459.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 4 odst. 2 předpisu č. 87/1991Sb. § 20 odst. 1 předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1459/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele Ing. M. J., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 3. 10. 2005, sp. zn. 25 Co 283/2005, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 2/2004 (žalobce Ing. M. J., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1. JUDr. Z. K., a 2. Ing. R. K., zastoupeným advokátem,  o dohodu o vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb.), takto: I. Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze z 3. 10. 2005, sp. zn. 25 Co 283/2005, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 2. 2005, č. j. 5 C 2/2004-214. II. Věc se vrací k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 5. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané u soudu 16. 2. 1995, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze 7. 2. 2005, č. j. 5 C 2/2004-214. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byl „nahrazen projev vůle žalovaných v době o vydání věcí“, a to domu čp. 149 na pozemku parc. č. 215 v katastrálním území M. (H.) a garáže na pozemku parc. č. 216 v katastrálním území M. (H.); dalším výrokem téhož rozsudku byla však zamítnuta žaloba žalobce Ing. M. J., kterou se domáhal určení, že vlastnictví uvedených nemovitostí přechází na žalobce dnem právní moci rozsudku. Žalobci nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaným bylo uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 1.000 Kč na úhradu soudního poplatku v této právní věci, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobce i žalovaných proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 3. 10. 2005, sp. zn. 25 Co 283/2005. Tímto rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto, že se výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé (označený I.) mění tak, že se žaloba žalobce (ve znění připuštěné změny žaloby z 22. 7. 2005) zamítá. Dále byl rozsudek  soudu prvního stupně změněn ve výroku (označeném IV.) o povinnosti žalovaných zaplatit soudní poplatek tak, že se žalovaným tato povinnost neukládá. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 29.298,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud především poukazoval na to, že v průběhu odvolacího řízení žalobce navrhl změnu žalobního návrhu tak, že namísto dosud nesprávně označeného domu pč. 149 v P. žalobce nadále požadoval vydání domu čp. 148 v P.; tato změna žalobního návrhu byla odvolacím soudem připuštěna. Odvolací soud pak v odůvodnění svého rozsudku uváděl, že odvolání žalovaných bylo shledáno důvodným. Odvolací soud poukazoval na dosavadní průběh řízení v této právní věci, v níž došlo již k vydání žalobu zamítajícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 z 29. 6. 2000, č. j. 5 C 69/95-71, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze 17. 5. 2001, sp. zn. 64 Co 47/2001 (a odovolání žalobce M. J. proti tomuto rozsudku odvolacího bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem tak, že usnesením z 9. 7. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1858/2001, bylo dovolání odmítnuto). Nálezem Ústavního soudu ČR ze 16. 12. 2003, II. ÚS 583/01, došlo však ke zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze 17. 5. 2001, sp. zn. 64 Co 47/2001, i rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 z 29. 6. 2000, č. j. 5 C 69/75-71, a další řízení probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 2/2004. Ze zrušovacího nálezu Ústavního soudu ČR vyplynulo především to, že skutkové okolnosti, týkající se eventuálního protiprávního zvýhodnění při nabytí nemovitostí od státu, o něž jde v tomto řízení, kupní smlouvou ze 17. 9. 1979 (registrovanou bývalým Státním notářstvím pro P., sp. zn. 5 R I 374/79), nebyly dosud vyčerpávajícím způsobem došetřeny a soudy obou stupňů vycházely tedy z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Odvolací soud byl toho názoru, že v dalším řízení „soud prvního stupně dospěl na základě výsledků provedeného dokazování k závěru, že žalovaní nenabyli stavební nemovitost, o niž jde v tomto řízení, ani v rozporu s tehdy platnými předpisy, ani na základě protiprávního zvýhodnění“. Pokud však zákonné podmínky stanovené v § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. nebyly splněny, nemohly být žalované fyzické osoby považovány za osoby povinné podle zákona č. 87/1991 Sb. a není možné jim zakládat povinnost k vydání věcí. Odvolací soud však byl dále toho názoru, že soud prvního stupně nesprávně dospěl k názoru, že v důsledku aplikace směrnice Ministerstva financí ČSSR z 2. 4. 1964, č. j. 314/17.716/64, pro prodej rodinných domků z národního majetku občanům, uveřejněné pro prodej rodinných domků z národního majetku občanům, uveřejněné  ve Věstníku Ministerstva financí č. 5/1964, je nutno bez dalšího i v daném případě považovat žalované za osoby protiprávně zvýhodněné, aniž by bylo třeba přihlížet k tomu, co bylo zjištěno v dalším řízení po zrušovacím nálezu Ústavního soudu ČR. Odvolací soud zdůrazňoval zejména otázku, zda byla při prodeji domu čp. 148 v P. kupní smlouvou ze 17. 9. 1979 vzájemně porovnávána a vyhodnocena míra naléhavosti bytové potřeby žalovaných a ostatních uchazečů o koupi domu, konkrétně pak manželů J., a to vzhledem k tomu, co bylo uvedeno v návrhu na odprodej rodinného domku čp. 148 v P., který byl 21. 8. 1979 zaslán vedoucím bytového hospodářství Obvodního národního výboru v P. odboru bytového hospodářství Obvodního národního výboru v P. odboru bytového hospodářství N. v. h. m. P. V tomto návrhu byl nyní žalovaný JUDr. Z. K. v očíslovaném neabecedním seznamu čtyř uchazečů o koupi domu uveden na prvním místě a jeho bytová potřeba není tu nijak specifikována a ani zmiňována. Avšak v dalším řízení v této právní věci bylo po doplnění dokazování prokázáno, že bytová potřeba žalovaných (žijících v domácnosti o 6 osobách) byla výrazně naléhavější než bytová potřeba dalších uchazečů o koupi domu – manželů J. (jejichž domácnost tvořily tři osoby), přičemž podstatnou roli při rozhodování o prodeji domu čp. 148 hrálo to, že požadovali pouze koupi spoluvlastnického podílu, zatím co žalovaní K. žádali o koupi celé nemovitosti. Zohledněna byla při tom i skutečnost, že žalovaní uzavřeli dohodu s původními vlastníky domku, kterými byli manželé L., zaručující jim možnost dalšího užívání bytu ve sporné domové nemovitosti. Skutková zjištění, učiněná v tomto řízení, dovozoval odvolací soud, neskýtají podklad k závěru, že by žalovaní byli oproti ostatním uchazečům o koupi domu – a to v konečném výběru už jen proti žadatelům J. – zvýhodněni z důvodu své tehdejší politické angažovanosti. Žalovaným jednoznačně svědčila jiná hlediska, tj. hlediska lepšího využití bytového fondu a skutečnější bytové potřeby. Došlo tedy v tomto případě k tomu, že soud prvního stupně učinil sice správné závěry o skutkovém stavu věci (když konstatoval, že v dalším řízení po zrušovacím nálezu Ústavního soudu ČR nebylo prokázáno protiprávní zvýhodnění žalovaných (ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.), ale navzdory tomu nesprávně soud prvního stupně vyhověl žalobě „směřující k nahrazení projevu vůle žalovaných k uzavření dohody o vydání nemovitostí“. Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před jeho novelizací zákonem č. 59/2005 Sb.) rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že se žaloba žalobce Ing. M. J. zamítá. Změněn byl odvolacím soudem i výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a na ustanovení vyhlášek č. 177/1996 Sb. a č. 484/2000 Sb. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 23. 12. 2005 advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobce bylo předáno dne 17. 2. 2006 na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 5, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel poukazoval na to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňoval, že r