28 Cdo 1520/2021 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1520/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 7. 2021 Spisová značka:28 Cdo 1520/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.1520.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Náhradní pozemek Stavební řízení Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 11a odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb. § 82 odst. 3 předpisu č. 183/2006Sb. § 1114 o. z. § 161 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 10. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1520/2021-1552 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně J. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlou Galiovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, za účasti hlavního města Prahy, identifikační číslo osoby 000 64 581, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o převodu jiných zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 285/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, č. j. 58 Co 413/2020-1532, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, č. j. 58 Co 413/2020-1532, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 21. 10. 2020, č. j. 42 C 285/2017-1452, nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, označených dle připojeného oddělovacího geometrického plánu vyhotoveného Geodetickou kanceláří Nedoma & Řezník s.r.o. jako pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, jako pozemků náhradních podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen jako „zákon o půdě“), k uspokojení restitučních nároků žalobkyně plynoucích z tam označených rozhodnutí pozemkového úřadu (výrok I.); ve zbylém rozsahu, tj. v části, kterou se žalobkyně domáhala převodu pozemku označeného dle téhož oddělovacího geometrického plánu jako pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY, žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV). Podle závěru soudu prvního stupně je žalobkyně oprávněnou osobou (§ 4 zákona o půdě), mající právo na poskytnutí náhradních pozemků za pozemky, jež jí nebylo možno vydat pro zákonem stanovené překážky (§ 11, § 11a zákona o půdě); výše restitučního nároku byla zjištěna ve věci provedenými znaleckými posudky (YBN CONSULT – Znalecký ústav s.r.o.). Postup žalované (jejího právního předchůdce) při uspokojování žalobkyní uplatňovaného restitučního nároku soud kvalifikoval jako liknavý a svévolný, uzavíraje, že se žalobkyně může domáhat uspokojení svého nároku převodem jiných vhodných pozemků mimo rámec veřejných nabídek náhradních pozemků. Při zjištění, že cena požadovaných náhradních pozemků nepřevyšuje zůstatek restitučního nároku, bylo žalobě vyhověno co do převodu požadovaných pozemků označených dle oddělovacích geometrických plánů jako pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, u nichž nebyly zjištěny žádné zákonné překážky, jež by bránily jejich převodu žalobkyni (§ 11 zákona o půdě; § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů – dále jen „zákon č. 503/2012 Sb.“). Pozemek označený oddělovacím geometrickým plánem jako parc. č. XY v katastrálním území XY dle soudu prvního stupně ovšem k převodu do vlastnictví žalobkyně vhodný není, neboť o jeho bezúplatný převod již požádal vedlejší účastník (hl. m. Praha) podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 503/2012 Sb. O odvoláních žalobkyně a žalované rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 2. 2021, č. j. 58 Co 413/2020-1532, jímž rozsudek soudu prvního stupně změnil v části výroku pod bodem I (jímž bylo žalobě vyhověno) tak, že se žaloba na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu tam označených pozemků (dle připojeného geometrického plánu) parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, zamítá (výrok I). Ve výroku pod bodem II (jímž byla žaloba zamítnuta) a ve výroku IV (o náhradě nákladů řízení v poměru mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem) byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (výrok II) a zároveň bylo rozhodnuto o nákladech řízení u soudu prvního stupně v poměru mezi účastníky (výrok III) a o nákladech odvolacího řízení (výroky IV a V). Odvolací soud vzal za správné závěry soudu prvního stupně o statusu žalobkyně (coby oprávněné osoby; § 4 zákona o půdě), jíž svědčí právo na převod náhradních zemědělských pozemků za pozemky, jež jí nebylo možno vydat pro zákonem stanovené překážky (§ 11, § 11a zákona o půdě); přitom aproboval i ten závěr, že nárok dosud nedošel uspokojení zejména pro liknavost žalované (jejího předchůdce) a že vydání pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY brání překážka tkvící v žádosti obce (vedlejšího účastníka) o převod dotčeného pozemku podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 503/2012 Sb. (kdy odvolací soud vyšel i z oznámení vedlejšího účastníka, že na jím podané žádosti o bezúplatný převod citovaného pozemku i nadále trvá a žalovaná uvedla, že v převodu části označeného pozemku – v rozsahu plochy funkčního označení „IZ“ (izolační zeleně) – neshledává překážky, jež by bránily převodu této části pozemku. Oproti soudu prvního stupně ovšem odvolací soud nalezl důvod, pro který nepovažoval za možné žalobě vyhovět ani ohledně pozemků označených (dle připojeného oddělovacího geometrického plánu) jako parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území Stodůlky. S odkazem na závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 3804/19, uzavřel, že mají-li tyto pozemky teprve vzniknout na základě zpracovaných oddělovacích geometrických plánů, aniž by o rozdělení pozemků bylo rozhodnuto (byl k němu udělen souhlas) příslušným stavebním úřadem, nemůže soud takový postup svým rozhodnutím „posvětit“, neboť si v tomto řízení (o nahrazení projevu vůle) nemůže osobovat pravomoc rozhodnout o dělení pozemků namísto správního orgánu a nerespektovat tak princip dělby moci. Tyto závěry podle odvolacího soudu dopadají i na pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY, jenž by měl také vzniknout až na základě oddělovacího geometrického plánu. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení vymezených otázek hmotného práva napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že rozsudek závisí i na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené; jako dovolací důvod dovolatelka ohlašuje, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za ně označuje odvolacím soudem přejímaný závěr, že v řízení o vydání náhradního pozemku oprávněné osobě dle zákona o půdě (coby předpisu restituční povahy) soud nemá pravomoc rozhodnout o dělení nárokovaného (náhradního) pozemku v situaci, kdy tento pozemek sice není vhodný k vydání v celé své výměře, ale jeho převoditelnost je dána k části oddělené geometrickým plánem, jež se stává nedílnou součástí rozsudku, jímž je nahrazen projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu oddělené pozemkové části. Takový závěr považuje za rozporný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, odkazujíc např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu „sp. zn. 28 Cdo 809/2020, a sp. zn. 28 Cdo 4144/2018“, a současně odporující i interpretačnímu pravidlu ex favore restitutionis, bezpočtukrát akcentovanému i Ústavním soudem. Namítá, že napadeným rozhodnutím bylo narušeno její legitimní očekávání, jestliže v minulosti ji soudy přiřkly pozemky, jako náhradní, o jejichž oddělení rozhodl právě soud na základě oddělovacích geometrických plánů bez předchozího souhlasu stavebního úřadu, považujíc výklad a použití ustanovení § 82 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) – dále jen „stavební zákon“, v souzené věci za zjevně nesprávné. Zmiňuje, že žalovaná není příslušná hospodařit s pozemky (jejich částmi), na nichž je umístěno těleso pozemní komunikace, takové části