28 Cdo 1547/2005 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1547/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 8. 2005 Spisová značka:28 Cdo 1547/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1547.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 42 předpisu č. 283/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1547/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání dovolatelek: A) A. S., a B) T. S., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 31. 1. 2005, sp. zn. 14 Co 262/2004, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 28 C 310/2001 (žalobce Okresního státního zastupitelství Plzeň – město, 306 27 Plzeň, Křížkova 3, proti žalovaným: 1. A. S. a 2. T. S., zastoupeným advokátem, a 3. Správě infrastruktury města P., zastoupené advokátkou, o neplatnost dohod o vydání věcí), takto: I. Zamítají se dovolání dovolatelek proti měnícímu výroku (označenému II.) rozsudku Krajského soudu v Plzni z 31. 1. 2005, sp. zn. 14 Co 262/2004, vydaného v právní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 28 C 310/2001 II. Odmítají se dovolání dovolatelek proti potvrzujícímu výroku (označenému I.) téhož rozsudku odvolacího soudu. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou u soudu 23. 12. 2001, se Okresní státní zastupitelství Plzeň – město domáhalo (podle ustanovení § 42 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství) proti žalovaným, aby bylo rozsudkem soudu určeno, že je neplatná dohoda o vydání domu čp. 948 v P. a pozemku parc. č. 5979 v katastrálním území P. (o výměře 297 m2), uzavřená dne 30. 3. 1992 mezi Správou budov města P. a T. S., registrovaná bývalým Státním notářstvím Plzeň – město (pod sp. zn. Reh 493/92). Stejně tak směřoval proti žalovaným žalobní návrh na určení neplatnosti dohody o vydání domu čp. 183 v P., a pozemku parc. č. 315 v katastrálním území P. (o výměře 536 m2), uzavřená dne 7. 4. 1992 mezi týmiž účastníky dohody (registrované bývalým Státním notářstvím Plzeň – město pod sp. zn. Reh 492/92). Žalující Okresní státní zastupitelství Plzeň – město se domáhalo rovněž určení, že je neplatná dohoda o vydání domu čp. 181 v P. a pozemku parc. č. 3113 v katastrálním území P. (o výměře 244 m2), uzavřená 30. 3. 1992 mezi Správou budov města P. a A. S. (registrované pod sp. zn. Reh 490/02 bývalým Státním notářstvím Plzeň – město). Posléze byl uplatněn i žalobní návrh na určení neplatnosti dohody o vydání domu čp. 182 v P. a pozemku parc. č. 314 v katastrálním území P. (o výměře 207 m2), uzavřené 30. 3. 1992 mezi Správou budov města P. a A. S., registrované bývalým Státním notářstvím Plzeň – město pod sp. zn. Reh 490/92. Jako důvod neplatnosti byla v žalobě uváděna skutečnost, že všechny tyto nemovitosti byly zkonfiskovány podle dekretu č. 108/1945 Sb. v roce 1947, a to vůči konfiskací postiženým M. W., rozené W., K. W., V. W. a E. W. Žalované A. S. a T. S. navrhly zamítnutí žaloby. Podle jejich názoru se oprávnění státního zastupitelství vztahuje jen na právní úkony podle občanského zákoníku, nikoli však na dohody uzavřené podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, jako právního předpisu, který je vůči občanskému zákoníku předpisem speciálním. Uvedené žalované zdůrazňovaly, že nemovitosti, o něž v tomto řízení jde, nepřešly na stát způsobem uváděným v žalobě žalobce. Žalované také zdůrazňovaly, že jim byly vydány jen podíly na těchto nemovitostech, a to na základě několika právních titulů, jak je to také v jednotlivých uzavřených dohodách o vydání věcí uvedeno. Okresní soud Plzeň – město vydal dne 16. 8. 2002 usnesení čj. 28 C 210/2001-29, podle něhož bude v tomto řízení pokračováno namísto původně žalované Správy budov města P. se Správou infrastruktury města P., příspěvkovou organizací, se sídlem v P. Uvedená žalovaná Správa infrastruktury města P. navrhla rovněž zamítnutí žaloby s tím, že dohody o vydání nemovitostí z 30. 3. 1992 byly tehdejší Správou budov města P. uzavřeny po prokázání toho, že A. S. a T. S. jsou oprávněnými osobami podle ustanovení § 3 zákona č. 87/1991 Sb.; jejich majetek (majetek právních předchůdců) převzal stát v rozhodném období (25. 2. 1948 až 1. 1. 1990) z důvodů uvedených v § 6 zákona č. 87/1991 Sb. Nelze proto souhlasit s tvrzením žalujícího státního zastupitelství, že nemovitosti nemohly tu být vydány podle zákona č. 87/1991 Sb. Okresním soudem Plzeň – město byl dne 2. 3. 2004 vynesen rozsudek čj. 28 C 310/2001-191. Tímto rozsudkem bylo ve výroku, označeném I., určeno, že dohoda, uzavřená dne 30. 3. 1992 mezi Správou budov města P. a T. S. o vydání domu čp. 948 a pozemku parc. č. 5779 v katastrálním území P., je neplatná s výjimkou části, která byla T. S. vydána po A. S., rozené W., v poměru jedné neoddělitelné třetiny celku nemovitostí; jinak byl žalobní návrh ohledně neplatnosti této dohody zamítnut. Dalším výrokem tohoto rozsudku (označeném II.) bylo určeno, že je neplatná dohoda z 30. 3. 1992 o vydání domu čp. 183 v Plzni a pozemku parc. č. 315 v katastrálním území P., uzavřená mezi Správou budov města P. a T. S. Bylo také určeno (výrokem rozsudku, označeným III.) že je neplatná dohoda z 30. 3. 1992 o vydání domu čp. 181 v P. a pozemku parc. č. 313 v katastrálním území P., uzavřená mezi Správou budov města P. a A. S., a to s výjimkou podílu 18/432 v poměru k celku nemovitostí; jinak byl žalobní návrh ohledně neplatnosti celé dohody zamítnut. Rovněž bylo určeno (výrokem rozsudku, označeným IV.), že je neplatná dohoda z 30. 3. 1992 o vydání domu čp. 182 v P. a pozemku parc. č. 314 v katastrálním území P., uzavřená mezi Správou budov města P. a A. S., a to s výjimkou podílu 34/864 v poměru k celku nemovitostí; jinak byl žalobní návrh žalobce ohledně neplatnosti celé dohody zamítnut. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že tento soud vychází ze závěru, že majetek právních předchůdců žalovaných fyzických osob (s výjimkou samotné žalované A. S.) byl konfiskován nejpozději vyhláškami města P. z roku 1947, tedy před rozhodným obdobím podle zákona č. 87/1991 Sb. (25. 2. 1948 – 1. 1. 1990). Soud prvního stupně byl dále toho názoru, že pokud jde o jednotlivá rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného majetku obci, která byla vydávána až po 25. 2. 1948, šlo pouze o deklaratorní rozhodnutí; tato rozhodnutí užívala také slovní označení, že jde o rozhodnutí o „odevzdání konfiskovaného majetku obci“. Tyto konfiskační listiny poskytovaly dostatečný skutkový podklad ke zjišťování toho, zda právní předchůdci žalovaných fyzických osob a sama A. S., rozená W., měli či neměli německou národnost a německou státní příslušnost v době konfiskace. Podle názoru soudu prvního stupně tu došlo ke konfiskaci majetku osob (vůči nimž konfiskace směřovala) s výjimkou A. S., rozené W. O odvolání všech účastníků řízení proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně z 2. 3. 2004 rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem z 31. 1. 2005, sp. zn. 14 Co 262/2004. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výrocích označených II., III. a IV., vyjma zamítavých částí výroků III. a IV. Ve výroku označeném I. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že bylo určeno, že je neplatná dohoda z 30. 3. 1992 o vydání domu čp. 948 v P., s pozemkem (stavební parcelou) č. kat. 5997 v katastrálním území P. (o výměře 297 m2), uzavřená mezi Správou budov města P. a T. S. (registrovaná bývalým Státním notářstvím P. pod sp. zn. Reh 493/92-H). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že pouze odvolání žalobce bylo shledáno důvodným. Odvolací soud (shodně s názorem soudu prvního stupně) měl za to, že tu nebyla důvodná námitka podjatosti vůči samosoudci soudu prvního stupně, vznesená při závěrečném jednání u tohoto soudu žalovanými fyzickými osobami. Pokud šlo o povahu žaloby žalobce, podané v této právní věci podle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, byl odvolací soud toho názoru, že tu jde o žalobu svého druhu (sui generis), nikoli o určovací žalobu ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu. Odvolací soud byl toho názoru, že dohoda o vydání věcí podle § 5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., kterou státní podnik vydal věc osobě neoprávněné k restituci, je případem smlouvy o převodu vlastnictví, při jejímž