28 Cdo 1613/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1613/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 10. 2020 Spisová značka:28 Cdo 1613/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.1613.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Bezdůvodné obohacení Nemožnost plnění Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. § 2007 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 12. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 3528/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1613/2020-447USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) J. M., narozeného XY, bytem XY, b) J. K., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovaným 1) E. N., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Lukášem Polákem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 450, 2) M. P., narozenému XY, bytem XY, toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, zastoupenému Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, 3) M. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Lukášem Kulhánkem, advokátem se sídlem v Jaroměři, Na Cihelnách 9, o zaplacení částky 1.720.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 27 C 151/2016, o dovoláních žalobců a žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. května 2019, č. j. 23 Co 432/2018-339, takto: I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Pardubicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 5. 2018, č. j. 27 C 151/2016-202, uložil žalovaným 1) a 2) povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům částku 1.720.000,- Kč (výrok I.) a zamítl návrh, aby spolu se žalovanými 1) a 2) byl povinen zaplatit žalobcům částku 1.720.000,- Kč i žalovaný 3) - výrok II. Dále uložil žalovaným 1) a 2) povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši 341.630,70 Kč (výrok III.) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). K odvolání žalobců (výslovně výhradně proti výrokům II. a IV.), žalované 1) - toliko proti výrokům I. a III. v rozsahu přisouzené částky 1.462.000,- Kč - a žalovaného 2) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, č. j. 23 Co 432/2018-339, rozsudek soudu prvního stupně v části výroků I. a II. v rozsahu částky 258.000,- Kč zrušil a řízení zastavil (výrok I.), ve zbývající části výroku I. změnil tak, že žalovaný 2) je povinen zaplatit každému z žalobců částku 731.000,- Kč a vůči žalované 1) se požadavek žalobců na zaplacení částky 731.000,- Kč každému z nich zamítá (výrok II.), a ve zbývající části výroku II., pokud jím byl zamítnut požadavek žalobců vůči žalovanému 3) na zaplacení částky 731.000,- Kč každému z žalobců, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok III.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. až IX.) a každému z žalobců uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek z odvolání ve výši 9.137,50 Kč (výrok X.). Žalobci se podanou žalobou domáhali na žalovaných 1) a 2) vydání bezdůvodného obohacení v původně žalované výši 1.720.000,- Kč a shodné částky na žalovaných 1) a 3) z titulu náhrady škody. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že dne 30. 10. 2014 uzavřeli žalobci se žalovanými 1) a 2) jakožto podílovými spoluvlastníky pozemku parc. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, pozemku parc. XY, jehož součástí je stavba bez č. p./ č. e., a pozemku parc. XY, vše v katastrálním území XY (dále „předmětné nemovitosti“), kupní smlouvu, jež zanikla pro nemožnost plnění podle ustanovení § 2006 a § 2007 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), neboť žalovanému 2) byla předběžným opatřením ze dne 21. 11. 2014 zakázána dispozice s jeho spoluvlastnickým podílem o velikosti 17/20 na předmětných nemovitostech a převod zbývajícího spoluvlastnického podílu o velikosti 3/20 ve vlastnictví žalované 1) ztratil pro žalobce smysl. Zánikem kupní smlouvy pro nemožnost plnění zanikl i právní důvod pro plnění žalobců, kteří žalovaným 1) a 2) zaplatili 1.720.000,- Kč na úhradu kupní ceny, a to přímo na účet Hypoteční banky, a. s., k vyplacení hypotečního úvěru žalovaných 1) a 2), kteří byli na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 21. 2. 2013 zavázáni společně a nerozdílně. Oba soudy nižších stupňů proto uzavřely, že částka, která byla plněna na kupní cenu ze strany žalobců, představuje bezdůvodné obohacení žalovaných 1) a 2). Odvolací soud však, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že žalovaní 1) a 2) nejsou k vydání bezdůvodného obohacení zavázáni společně a nerozdílně, jelikož žalobci plnili kupní cenu dle kupní smlouvy, k jejímuž přijetí byli žalovaní 1) a 2) oprávněni dle výše svých spoluvlastnických podílů, přestože předmětná část kupní ceny byla poukázána na účet třetího subjektu (ten byl pouze sjednaným místem plnění). Ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1) a 2) tudíž není právně významné, jak byli žalovaní 1) a 2) zavázáni ve vztahu z úvěrové smlouvy s Hypoteční bankou, a. s., neboť skutkovou podstatou k vydání bezdůvodného obohacení není plnění za jiného. Dále odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – konstatoval, že není dána odpovědnost žalované 1) a ani žalovaného 3), jenž v rámci prodeje předmětných nemovitostí zastupoval žalovaného 2) na základě plné moci, za škodu. Shledal totiž, že mezi vznikem škody na straně žalobců a porušením právní povinnosti žalovaných 1) a 3) jednat poctivě [zamlčením informace týkající se trestného činu, kterého se měl v předmětném domě dopustit žalovaný 2)] absentuje příčinná souvislost, neboť šlo o informaci o vlastnosti domu, která by vedla k vadnosti plnění, pro niž by žalobci mohli žádat slevu z kupní ceny nebo odstoupit od smlouvy, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalobci z důvodu této vady požadovali slevu z kupní ceny ve výši 500.000,- Kč. Žalobci tak poté, co se zmíněnou informaci dozvěděli, nejednali v soudu se svým v řízení předloženým tvrzením o tom, že pokud by uvedenou informaci měli, kupní smlouvu by neuzavřeli (a škoda by jim nevznikla). Proti rozsudku odvolacího soudu [výslovně toliko proti části výroku II., jíž byl zamítnut požadavek žalobců na zaplacení 731.000,- Kč každému z nich vůči žalované 1), a proti výroku III., a to dle podání ze dne 10. 9. 2019 – k tomu blíže viz § 242 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“)] podali žalobci dovolání. Domnívají se, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda jsou žalovaní 1) a 2) zavázáni společně a nerozdílně k vydání bezdůvodného obohacení žalobcům, pokud dohodnutou úhradou kupní ceny dojde k zániku jejich solidárního závazku z hypotéky vůči bance. V této souvislosti se táží, zda se má při hodnocení pasivní solidarity žalovaných 1) a 2) celá obchodní konstrukce posoudit jako celek s přihlédnutím ke všem okolnostem a motivaci stran. Uvádí, že žalovaná 1) těží ze svého nepoctivého jednání, jelikož dohodnutým postupem zanikl za finanční prostředky žalobců její solidární závazek vůči bance. Dále se dle názoru žalobců odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování otázky příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaných 1) a 3) a vznikem škody, jelikož odvolací soud nesprávně stanovil jevy, mezi kterými se má zjišťovat příčinná souvislost, a nesprávně hodnotil míru závažnosti a souvislosti jednotlivých jevů. Vyjadřují přesvědčení, že zatajená informace o tom, že jeden z prodávajících je vrah (vraždil v předmětném domě), není z právního pohledu vlastností daného domu, nýbrž jde o vlastnost či charakteristiku prodávajícího, přičemž zatajení uvedené informace bylo podstatnou příčinou, bez níž by nemohlo dojít k následnému řetězci událostí vedoucích ke škodě. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadl též žalovaný 2) dovoláním, následně doplněným advokátem. Zdůraznil, že žalovaný 2) se bezdůvodně neobohatil na úkor žalobců, neboť nemohl ovlivnit vydání předběžného opatření zabraňujícího nakládat s majetk