28 Cdo 1658/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1658/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2013 Spisová značka:28 Cdo 1658/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.1658.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 11 odst. 2 předpisu č. 229/1991Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 77/1997Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 9. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1658/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele Státního statku Jeneč, státního podniku v likvidaci, IČ 0001 6518, Jeneč, Karlovarská 7, zastoupeného JUDr. Danielem Volopichem, advokátem, 323 18 Plzeň, Vlastina 23, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2012, sp. zn. 53 Co 335/2012, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 670/2008 (žalobce Státního statku Jeneč, státního podniku v likvidaci, IČ 0001 6918, Jeneč, Karlovarská 7, zastoupenému v dovolacím řízení JUDr. Danielem Volopichem, advokátem, 323 18 Plzeň, Vlastina 23, proti žalovanému M. K., Č. B., P. 263, zastoupenému JUDr. Miroslavem Zemanem, advokátem, 150 00 Praha 5, Lidická 28, o určení neplatnosti dohod o vypořádání restitučního nároku), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízená nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané u soudu dne 17. prosince 2008, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. dubna 2012, č.j. 5 C 670/2008-238. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce domáhajícího se, aby bylo rozhodnutím soudu určeno, že je neplatná dohoda o vypořádání restitučního nároku převodem nemovitostí, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným dne 27. června 2008, a to pozemků parc. č. 136/3 (o výměře 148 m2), parc. č. 136/10 (o výměře 113 m2), parc. č. 136/19 (o výměře 147 m2), parc. č. 136/20 (o výměře 146 m2), parc. č. 365/38 (o výměře 468 m2), parc. č. 369/74 (o výměře 31 m2) a parc. č. 549/6 (o výměře 81 m2) v katastrálním území L. na listu vlastnictví pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu (katastrální pracoviště Praha), a dále, že je neplatná i dohoda o vypořádání restitučního nároku převodem nemovitostí, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným dne 27. června 2008, a to pozemků parc. č. 897/16 (o výměře 822 m2), parc. č. 897/19 (o výměře 18 m2), parc. č. 923/200 (o výměře 808 m2), parc. č. 923/206 ( o výměře 12 m2), parc. č. 923/226 (o výměře 30 m2), parc. č. 1212/29 (o výměře 50 m2), parc. č. 1232/16 (o výměře 374 m2) a parc. č. 1232/17 (o výměře 81 m2) v katastrálním území V. Ch., zapsaných na listu vlastnictví pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu (katastrální pracoviště Praha). Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 60.160,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2012, č. j. 53 Co 335/12-284. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. dubna 2012, č.j. 5 C 670/2008-238, potvrzen s tím, že ve výroku o nákladech řízení byl změněn tak, že jejich výše činí 51.240,- Kč, ale jinak byl také potvrzen. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 49.080,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek i řízení před soudem prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a občanského soudního řádu, ale neshledal odvolání žalobce opodstatněným. Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav a z těchto zjištění vyvodil také správné právní závěry. Odvolací soud poukazoval na to, že se žalobce domáhal určení neplatnosti dohod o vypořádání restitučního nároku žalovaného převodem nemovitostí uvedených v žalobě, které byly se žalovaným uzavřeny dne 27. června 2008; podle názoru žalobce „dohody byly uzavřeny neplatně, protože k převodu pozemků na žalovaného došlo bez schválení dozorčí rady žalujícího státního podniku a zakladatele tohoto podniku, tj. Ministerstva zemědělství ČR“. Žalobce byl tohoto názoru, že dohody tu byly uzavřeny v rozporu se statutem Ministerstva zemědělství ČR č.j. 12305/02-3020 ve znění dodatku ze dne 15. června 2007, a se statutem Ministerstva zemědělství ČR č.j. 28907/2008-10000. Odvolací soud poukazoval na to, že soud prvního stupně vyloučil tu k samotnému projednání žalobu žalobce v té části, která se týkala pozemků dotčených nevyřízenými restitučními nároky. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně byl toho názoru, že má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení, protože je dosud vedeno řízení o vklad do katastru nemovitostí, ale pokládal za správný i závěr soudu prvního stupně, že „žalobce postrádá aktivní věcnou legitimaci k uplatnění jeho požadavku na určení vlastnictví k uváděným převedeným pozemkům, protože dohody o převedení pozemků ze dne 27. června 2008 byly uzavřeny platně. Při posuzování otázky žalobcem zdůrazňovaného schválení dohod dozorčí radou (s poukazem na ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku), vycházely soudy obou stupňů z právního názoru (vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 0 Cdo 4831/2010, oběma soudům známého), že „zatímco nedostatek schválení nakládání s určitým majetkem podniku je v zákoně o státním podniku sankciován neplatností právního úkonu, případné neschválení návrhu na nakládání s ostatním majetkem (nevyjímaje vypořádání restitučního nároku), uvedený zákon o státním podniku žádnou sankcí nepostihuje. Protože tu uzavření dohod se žalobcem nevyvolávalo žádné schvalování uzavřených dohod ze dne 27. června 2008 dozorčí radou, dovozovaly oba soudy, že tu bylo třeba dojít k závěru, že tyto dohody o vypořádání restitučního nároku jsou platné. Statutární orgán žalobce v daném případě nepřekročil své jednatelské oprávnění, ani působnost rozhodovat o záležitostech podniku. Odvolací soud poukazoval i na to, že žalující podnik v tomto řízení uzavření dohod nezpochybňoval a nezpochybňoval ani postavení žalovaného jako osoby oprávněné, takže byl odvolací soud toho názoru, že tím vymezil i předmět a rozsah dokazování v tomto řízení. Účastníci řízení byli také, zdůrazňoval odvolací soud, při jednání u soudu prvního stupně dne 16. dubna 2012 poučeni podle ustanovení § 119a odst. 1 občanského soudního řádu o tom, že všechny důkazy musí být označeny dříve, než soud vyhlásí rozhodnutí; žalobce tu žádné další skutečnosti neuvedl a důkazy k provedení soudu nenavrhl, takže se soud prvního stupně správně zabýval věcí jen z hlediska žalobcem již uplatněných tvrzení; podle názoru odvolacího soudu pokud nyní žalobce v odvolání nabízel důkazy, směřující na podporu jeho argumentace o neplatnosti dohod z jiných než v řízení dosud tvrzených, nelze k těmto skutečnostem a důkazům v odvolacím řízení přihlédnout jako k uplatněným v rozporu s ustanovením § 205a občanského soudního řádu. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba žalobce zamítnuta, jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. V nákladovém výroku rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu přikročil ke změně jen tak, že výši nákladů (soudem prvního stupně nesprávně vyčíslenou) stanovil částkou 51.240,- Kč (namísto částky 60.160,- Kč); jinak i tento výrok rozsudku soudu prvního stupně byl potvrzen. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovaného v řízení zastupoval, dne 31. ledna 2013, a dovolání ze strany žalobce bylo podáno dne 2. dubna 2013 (ve dni následujícím po státním svátku), tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (v souladu i s ustanovením § 57 odst. 2 o. s. ř.). Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 22. listopadu 2012 (sp. zn. 53 Co 335/2012 Městského soudu v Praze) i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16. dubna 2012, č.j. 5 C 670/2008 Obvodního soudu pro Prahu 5, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné a jako dovolací důvod uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacíh