28 Cdo 1687/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1687/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 10. 2023 Spisová značka:28 Cdo 1687/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.1687.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 2991 o. z. § 2994 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1687/2023-434 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně AM Properties s.r.o., identifikační číslo osoby: 293 93 655, se sídlem v Praze 10, Strašnice, Korytná 1538/4 (dříve pod obchodní firmou TEDL Properties s.r.o., se sídlem v Jablonci nad Nisou, Pražská 2124/17), zastoupené Mgr. Filipem Dombrovským, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 542/27, proti žalované PRAGORENT investiční fond s proměnným základním kapitálem, a.s., identifikační číslo osoby: 247 88 759, se sídlem v Praze 9, Horní Počernice, Jiřího ze Vtelna 1731/11, zastoupené JUDr. Filipem Melzerem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Majetíně, U Sokolovny 262, o zaplacení 2 485 532 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 40 C 382/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, č. j. 91 Co 289/2022-398, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, č. j. 91 Co 289/2022-398, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 6. 2022, č. j. 40 C 382/2016-358, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 15. 6. 2022, č. j. 40 C 382/2016-358, uložil žalované zaplatit žalobkyni 2 485 532 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z uvedené částky za dobu od 1. 5. 2016 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých účastnicím (výrok II.) a o nákladech státu (výrok III.). 2. O odvolání, jímž shora označený rozsudek napadla žalovaná, rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č. j. 91 Co 289/2022-398, tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. (o věci samé) a II. (o nákladech řízení v poměru mezi účastnicemi) potvrzuje (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), zatímco ve výroku III. (o nákladech státu) se mění co do určení výše nákladů (výrok II. rozsudku odvolacího soudu); dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok III. rozsudku odvolacího soudu). 3. Předmětem řízení je žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 2 485 532 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jež podle v žalobě uvedeného skutkového vylíčení vzniklo žalované užíváním tam označených pozemků [parc. č. 3992/15, parc. č. 3992/20 a parc. č. 4036/168 v katastrálním území Horní Počernice – dále jen „předmětné pozemky“] ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu, jde-li o žalobou vymezené období od 20. 1. 2015 do 31. 1. 2016. 4. Odvolací soud jako správná aproboval soudem prvního stupně učiněná zjištění, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětným pozemkům dne 20. 1. 2015 na základě usnesení soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského ze dne 20. 1. 2015, č. j. 015 EX 2464/2014-72, o udělení příklepu v exekuční dražbě nemovitých věcí; v dražební vyhlášce nebylo uvedeno žádné nájemní právo, které prodejem nemovitostí v dražbě nezanikne. Předchozí vlastník předmětných pozemků uzavřel dne 13. 6. 2006 jako pronajímatel se společností RYBRATEX s. r. o. (jako nájemkyní) smlouvu o nájmu předmětných pozemků na dobu určitou do 31. 1. 2016, na jejímž základě byla uvedená společnost oprávněna předmětné pozemky dále přenechat do podnájmu třetím osobám; společnost RYBRATEX s. r. o. pak dne 27. 11. 2011 uzavřela s žalovanou (podnájemkyní) smlouvu o podnájmu předmětných pozemků na dobu určitou do 31. 1. 2016, se sjednaným ročním nájemným ve výši 70 000 Kč; část nemovitostí, které byly předmětem podnájmu, pak žalovaná (s oporou v čl. IX odst. 3 smlouvy o podnájmu) poskytla k užívání třetím osobám. Poté, kdy se dozvěděla o změně vlastníka předmětných nemovitostí (počátek června 2015) se žalovaná obrátila na žalobkyni s žádostí o jednání ve věci předmětných pozemků. 5. Podle soudy dále učiněných zjištění žalovaná předmětné pozemky, jež byly funkčně spojeny s jejím areálem (jde o pozemky situované uvnitř areálu, na sebe navazující a pod jedním oplocením), v žalobou vymezeném období užívala a část z nich za úplatu umožnila užívat i dalším osobám, aniž by za jejich užívání poskytovala žalobkyni náhradu. Obvyklé nájemné za užívání předmětných pozemků za období od 20. 1. 2015 do 31. 1. 2016 podle znaleckého posudku činí 2 527 700 Kč. Dopisem z 18. 4. 2016 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání pozemků. 6. I co do právního posouzení vzal odvolací soud za správný soudem prvního stupně dosažený závěr, že poté, co žalobkyně nabyla originárně vlastnické právo k předmětným pozemkům v exekuční dražbě a kdy současně – jako v dražební vyhlášce neuvedené – zaniklo nájemní právo společnosti RYBRATEX s. r. o. k předmětným pozemkům a v důsledku toho i žalované svědčící právo podnájmu, užívala žalovaná předmětné nemovitosti bez právního důvodu, čímž se na úkor žalobkyně (užíváním nemovitostí v žalobou vymezeném období od 20. 1. 2015 do 31. 1. 2016) bezdůvodně obohatila (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“) a za takto získané bezdůvodné obohacení v podobě užitků je povinna poskytnout žalobkyni peněžitou náhradu ve výši obvyklého nájemného (§ 2999 odst. 1 o. z.). Stejně tak jako soud prvního stupně, nepovažoval ani odvolací soud za relevantní, získala-li žalovaná skutečnou vědomost o nabytí vlastnictví předmětných pozemků žalobkyní v dražbě a byla-li v dobré víře, že její podnájem předmětných pozemků trvá; těmito námitkami žalované se proto nezabýval. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Z obsahu dovolání je patrno, že se jím napadá meritorní výrok rozsudku odvolacího soudu v jeho celém rozsahu; přípustnost dovolání je spatřována v tom, že se odvolací soud při posouzení otázky věcné legitimace k vydání bezdůvodného obohacení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že rozhodnutí současně spočívá na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené, týkající se aplikovatelnosti § 2994 o. z. (rozšiřujícího oprávnění ochuzeného žádat bezdůvodné obohacení i po třetích osobách) v případech přenechání věci do užívání další osobě jejím poživatelem či v situaci dobrověrného užívání věci i poté, kdy uživateli zprvu svědčící titul později zanikl. Dovolatelka odkazuje na rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž přenecháním cizí nemovité věci k užívání jinému neoprávněnou osobou nezískává na úkor vlastníka bezdůvodné obohacení přímo faktický uživatel věci, ale subjekt, který tuto nemovitost (či její část) přenechává třetí osobě; tyto závěry dovolací soud uplatňuje i v poměrech nové právní úpravy pouze s tím rozdílem, že podle § 2994 o. z. platí, že dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Vlastník věci tedy může požadovat vydání bezdůvodného obohacení také po třetí osobě, nebyla-li v dobré víře. Soudy nižších stupňů ovšem odmítly zkoumat dobrou víru žalované, čímž se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlily. Uvedené závěry se dle mínění dovolatelky prosadí i v případě, kdy je věc přenechána do užívání další osobě jejím poživatelem, tedy že se ustanovení § 2994 o. z. aplikuje i v těch situacích, kdy podnájemce vykonává své domnělé podnájemní právo tím, že předmět podnájmu přenechá (s oporou ve smlouvě) do užívání třetí osobě. Odkazujíc i na odbornou komentářovou literaturu dovolatelka argumentuje ve prospěch závěru o aplikovatelnosti ustanovení § 2994 o. z. i v případě, kdy z počátku byl výkon užívacího (popř. požívacího) práva oprávněný a toto oprávnění zaniklo až v době užívání, přičemž přímý uživatel (poživatel) věc dále užíval v přesvědčení, že užívací (požívací) právo trvá. Je-li ustanovením § 2994 o. z. chráněn přímý uživatel, který od počátku užívá (požívá) věc neoprávněně (za předpokladu, že tak činí v dobré víře), tedy ten, kdo zasahuje do práv vlastníka více, pak tím spíše musí být chráněn ten, kdo věc užívá (požívá) z počátku oprávněně (a až následně neoprávněně) a zasahuje tedy do práv vlastníka méně; byl-li v dobré víře, má vlastník právo na vydání bezdůvodného obohacení jen vůči tomu, kdo mu věc do užívání poskytl (závazek vytváří tzv. blokační účinek a strana zá