28 Cdo 1807/2022 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1807/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 9. 2022 Spisová značka:28 Cdo 1807/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.1807.2022.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Součást věci Dotčené předpisy:§ 12 odst. 1 předpisu č. 428/2012 Sb. § 18 odst. 4 předpisu č. 428/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1807/2022-458 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně: Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci, identifikační číslo osoby 607 99 358, se sídlem v Olomouci, Biskupské nám. 841/2, zastoupené JUDr. Romanem Chytilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 395/15, proti žalovanému: Lesy České republiky, s.p., identifikační číslo osoby 421 96 451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, zastoupenému JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, o vydání věci, eventuálně zaplacení 5 048 641 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 156/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2022, č. j. 19 Co 223/2021-402, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 40 123,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Romana Chytila, advokáta se sídlem v Olomouci, Riegrova 395/15. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) byl rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2021, č. j. 7 C 156/2016-330, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 25. 10. 2021, č. j. 7 C 156/2016-368, a usnesení ze dne 1. 12. 2021, č. j. 7 C 156/2016-371, potvrzen ve výroku I., jímž bylo částečně vyhověno žalobě a žalovanému uloženo vydat žalobkyni co do druhu a množství blíže specifikovanou dřevní hmotu (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a změněn ve výroku II. (jímž byla žaloba ve zbylé části zamítnuta) tak, že se žalovanému ukládá vydat žalobkyni 873 m3 smrkové dřevní hmoty věkového stupně 8 v celých délkách (výrok II. rozsudku odvolacího soudu); dále odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil i ve výroku V. o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek za řízení a rozhodl o nákladech řízení u soudů obou stupňů včetně nákladů státu (výroky III. – V. rozsudku odvolacího soudu). 2. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaný jakožto povinná osoba podle § 4 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“, na základě písemné výzvy, jež mu byla doručena dne 4. 7. 2013, vydal žalobkyni coby osobě oprávněné (podle § 3 zákona č. 428/2012 Sb.) dne 26. 9. 2014 pozemky v katastrálních územích Budišov nad Budišovkou a Dvorce u Bruntálu určené k plnění funkcí lesa. V době od 4. 7. 2013 do 26. 9. 2014 na těchto pozemcích hospodařil a prováděl činnosti podle § 32 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), zejména pak na nich vytěžil dřevní hmotu v celkové hodnotě 6 133 844 Kč, přičemž jeho účelně vynaložené náklady byly kvantifikovány částkou 2 045 419 Kč. 3. Co do právního posouzení věci odvolací soud aproboval i soudem prvního stupně učiněný závěr, že žalovaný (jako osoba povinná podle zákona č. 428/2012 Sb.) byl povinen vydat žalobkyni (oprávněné osobě) pozemky včetně jejích součástí a příslušenství ve stavu, v němž se nalézaly ke dni doručení výzvy k jejich vydání. Prováděl-li žalovaný v době od doručení výzvy k vydání pozemků do jejich odevzdání oprávněné osobě (žalobkyni) těžbu dřeva, je povinen žalobkyni vydat takto vytěženou dřevní hmotu, může si však odpočítat účelně vynaložené náklady na těžbu, případně na další práce. Oproti soudu prvního stupně dospěl však odvolací soud k závěru, že žalovaný (procesně korektním způsobem podle § 97 o. s. ř.) vůči žalobkyni nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s těžbou neuplatnil (a nad rámec toho dodal, že i kdyby bylo možné návrh žalovaného považovat za námitku započtení /§ 98 o. s. ř./, byl by takovýto nárok – s ohledem na žalobkyní důvodně vznesenou námitku promlčení – promlčen). 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný (dále jen „dovolatel“), spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené, dále i na vyřešení otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, jakož i otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za nesprávné považuje dovolatel posouzení odvolacího soudu vedoucí k závěru o uložení povinnosti vydat žalobkyni coby oprávněné osobě dřevní hmotu, která jím byla na vydávaných pozemcích vytěžena v době od doručení výzvy k vydání pozemků do doby jejich odevzdání oprávněné osobě; namítá, že takovou povinnost ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. povinné osobě neukládá, nelze-li vytěženou dřevní hmotu považovat za součást ani příslušenství pozemku. Závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2801/2018, pokládá za nepřípustné dotváření práva a domáhá se přehodnocení dovolacím soudem vyslovených konkluzí, zejména proto, že v odkazované věci nebylo zohledněno, že povinná osoba v době smýcení lesního porostu byla vlastníkem pozemků a nemohla tak být v postavení nepoctivého držitele. Dovolatel zdůrazňuje, že při těžbě postupoval s péči řádného hospodáře (i ve smyslu § 32 zákona č. 289/1995 Sb.) a že takový postup mu nezapovídá ani ustanovení § 13 zákona č. 428/2012 Sb. Přitom má za to, že pro povahu lesních pozemků ani nelze dostát povinnosti vydat oprávněné osobě nárokované pozemky v tom stavu, v jakém se nacházely ke dni doručení výzvy. S odkazem na judikaturu Nevyššího soudu k ustanovení § 7 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, pak dovozuje, že podle zákona č. 428/2012 Sb. nemá povinnost uvést vydávanou věc do stavu, v němž se nacházela ke dni doručení písemné výzvy k vydání věci, ani vydat vytěženou dřevní hmotu. Závěrem dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nekriticky převzal závěry z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2801/2018, aniž by se vypořádal se všemi proti němu uplatněnými námitkami, čímž měl odvolací soud dle mínění dovolatele porušit jeho právo na spravedlivý proces. Vedle dovolání dovolatel učinil i návrh na odklad vykonatelnosti meritorních výroků napadaného rozsudku. 5. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovaným), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., se zabýval tím, zda je dovolání přípustné. 6. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými). 7. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.). 9. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil). 10. V rozsudku ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2801/2018, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, dle nějž z ustanovení § 12 odst. 1 z