28 Cdo 1897/2022 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1897/2022 citace  Právní věta:Bezdůvodně obohacený, jenž nebyl v dobré víře, je povinen nahradit ochuzenému – mimo režim odpovědnosti za škodu – též zisk, jenž mu ušel v důsledku toho, že nenakládal s předmětem bezdůvodného obohacení (§ 3004 odst. 1, část věty první za středníkem, o. z.). Spočívá-li bezdůvodné obohacení v užívání společné nemovité věci nad rámec spoluvlastnického podílu, je tuto náhradu nutno poměřovat hospodářskými výtěžky, jež by inkasoval ochuzený (nad rozsah peněžitých částek vycházejících z obvyklé úplaty za užívání obdobných nemovitostí) při nakládání se svým majetkem, a nikoliv hospodářskými výtěžky odpovídajícími případnému nakládání s peněžními prostředky. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 1. 2023 Spisová značka:28 Cdo 1897/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.1897.2022.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dobrá víra Dotčené předpisy:§ 3004 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 4. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:30 / 2025 Anotace:Soud prvního stupně se zabýval spoluvlastnictvím účastnic řízení k nemovité věci, a v této souvislosti též bezdůvodným obohacením žalované, jež vzniklo užíváním společné nemovité věci nad rámec spoluvlastnického podílu. Odvolací soud mj. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla zamítnuta náhrada ušlého zisku ve výši 139 446,95 Kč, odpovídajícího zákonnému úroku z prodlení z přisouzeného bezdůvodného obohacení (tj. částky 194 200,89 Kč), jenž měl být (bez ohledu na případné prodlení žalované s úhradou dluhu) generován tím, že žalovaná vznikající bezdůvodné obohacení průběžně nevypořádávala. Odvolací soud odůvodnil zamítnutí této části žaloby tím, že žalobkyně nepřišla v důsledku užívání společných nemovitostí žalovanou nad rámec spoluvlastnického podílu o užitky, jejichž náhrada je takto uplatňována. Odvolací soud uvedl, že žalovaná se nedostala do prodlení s peněžitou náhradou vzniklého bezdůvodného obohacení, tudíž žalobkyni vznesený nárok na zákonné úroky z prodlení nepřiznal (z titulu prodlení žalované se žalobkyně uvedeného nároku ostatně ani nedomáhala). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání a Nejvyšší soud se zabýval posouzením otázky, zda má ochuzený ve smyslu ustanovení § 3004 odst. 1 části věty první za středníkem o. z. rovněž právo na náhradu užitku, který by byl získal, nakládal-li by s předmětem bezdůvodného obohacení. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 21.04.2023II.ÚS 1098/23 JUDr. David Uhlíř odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost15. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1897/2022-291 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. V., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, náměstí 28. října 1898/9, proti žalované H. K., nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ivo Panákem, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 284/39, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a o zaplacení 470 833,05 Kč a 139 446,95 Kč, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 14 C 44/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 13. dubna 2022, č. j. 59 Co 258/2021-234, takto: I. Dovolání se zamítá v části směřující proti výroku IV. rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 13. 4. 2022, č. j. 59 Co 258/2021-234, pokud jím byl rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. 8. 2021, č. j. 14 C 44/2020-161, potvrzen v části výroku V., v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 139 446,95 Kč; jinak se dovolání odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám JUDr. Ivo Panáka, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady dovolacího řízení ve výši 19 312 Kč. O d ů v o d n ě n í : 1. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“), rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, č. j. 59 Co 258/2021-234, rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 8. 2021, č. j. 14 C 44/2020-161, změnil ve výroku I. tak, že zrušil spoluvlastnictví účastnic řízení k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY – rodinný dům v XY, a pozemku parc. č. XY, vše v k. ú. XY, nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalované a zavázal ji zaplatit žalobkyni vypořádací podíl 1 700 000 Kč (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Současně jej potvrdil ve výroku IV., jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 194 200,89 Kč coby náhradu bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním předmětných společných nemovitostí v období od 24. 2. 2017 do 12. 3. 2020 nad rámec spoluvlastnického podílu, ve výroku V., kterým byla žaloba zamítnuta v části o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 276 632,16 Kč vzniklého užíváním předmětných společných nemovitostí nad rámec spoluvlastnického podílu v období od 10. 11. 2010 do 21. 1. 2011 a v období od 23. 1. 2013 do 23. 2. 2017 (z důvodu promlčení) a v části o náhradu ušlého zisku ve výši 139 446,95 Kč odpovídajícího zákonnému úroku z prodlení z přisouzeného bezdůvodného obohacení, jenž měl být (bez ohledu na případné prodlení žalované s úhradou dluhu) generován tím, že žalovaná vznikající bezdůvodné obohacení průběžně nevypořádávala, jakož i v nákladových výrocích VI., VII. a VIII., vážících se k rozhodnutí o nárocích uplatněných z titulu bezdůvodného obohacení (výrok IV. rozsudku odvolacího soudu); odvolací soud rovněž rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, vážících se k rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (výroky II., III. a V. rozsudku odvolacího soudu). 2. Zamítnutí žaloby v části o zaplacení sumy 139 446,95 Kč odpovídající zákonným úrokům z prodlení z částek korespondujících bezdůvodnému obohacení vzniklému užíváním předmětných společných nemovitostí nad rámec spoluvlastnického podílu, jejíž úhrady se žalobkyně – neuplatňujíc případné prodlení žalované – s odkazem na ustanovení § 3004 odst. 1, části věty první za středníkem, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), domáhala coby užitku, který by byla získala, pokud by peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení měla k dispozici již v okamžiku jeho „vzniku“, odvolací soud odůvodnil tím, že žalobkyně v důsledku užívání společných nemovitostí žalovanou nad rámec spoluvlastnického podílu o užitky, jejichž náhrada je takto uplatňována, nepřišla; v situaci, kdy se žalovaná ani nedostala do prodlení s peněžitou náhradou vzniklého bezdůvodného obohacení, tudíž žalobkyni vznesený nárok na zákonné úroky z prodlení nepřiznal (z titulu prodlení žalované se žalobkyně uvedeného nároku ostatně ani nedomáhala).     3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Měla za to, že se odvolací soud při posuzování podmínek, za nichž v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mohou být účastníku vypořádávané nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví, odchýlil od závěrů plynoucích z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1266/2019, ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019, ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5353/2015, ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2598/2010, a ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2711/2012, od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 493/2018, a rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 8. 3. 1973, sp. zn. Cpj 8/72, publikováno jako Rc 54/1973 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nezohlednil-li dostatečně kritéria solventnosti účastníků řízení a účelného využití nemovitostí. Vytýkala současně, odkazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2711/2012, že odvolací soud učinil oproti soudu prvního stupně odlišná skutková zjištění o solventnosti žalované, aniž zopakoval soudem prvního stupně provedené důkazy. Vznesla též otázku, zda ochuzenému spoluvlastníku (je-li předmět spoluvlastnictví druhou stranou užíván nad rámec spoluvlastnického podílu) náleží za podmínek uvedených v ustanovení § 3004 odst. 1 o. z. rovněž právo na vydání užitku, který by (bez ohledu na případné prodlení obohaceného s vypořádáním vznikajícího bezdůvodného obohacení) byl získal, a to ve výši odpovídající zákonným úrokům z prodlení z přisouzených náhrad bezdůvodného obohacení. Měla za to, že tato otázka nebyla dovolacím soudem doposud řešena. Argumentovala přitom tím, že v případě průběžné úhrady peněžitých náhrad odpovídajících vznikajícímu bezdůvodnému obo