28 Cdo 20/2026 — Nejvyšší soud

28 Cdo 20/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2026 Spisová značka:28 Cdo 20/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.20.2026.2 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 písm. a) předpisu č. 428/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 20/2026-464 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce Cisterciáckého opatství Vyšší Brod, se sídlem ve Vyšším Brodu, Klášter 137, identifikační číslo osoby: 00476684, zastoupeného JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, za účasti České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, o vydání nemovitých věcí a nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 93/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2025, č. j. 4 Co 169/2018-427, t a k t o : Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2025, č. j. 4 Co 169/2018-427, se ruší ve výroku II, výroku III v části týkající se pozemku parc. č. 409/10 v katastrálním území Habří u Lipí, a ve výrocích IV a V; v tomto rozsahu se věc vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem ze dne 12. 3. 2018, č. j. 11 C 93/2016-121, Krajský soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) žalobci vydal pozemky parc. č. 1697/25, parc. č. 1755/2, parc. č. 1760/4 a parc. č. 1765/2, všechny v katastrálním území Záboří u Českých Budějovic, pozemky parc. č. 819/3 a parc. č. 818/29, oba v katastrálním území Čakovec, a pozemek parc. č. 409/3 v katastrálním území Habří u Lipí, čímž v uvedeném rozsahu nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj, ze dne 23. 3. 2016, č. j. 286248/2013/R1146/RR18081 (výrok I). Dále zamítl žalobu o vydání pozemku parc. č. 127 v katastrálním území Holašovice (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. Rozhodnutí soudu prvního stupně je odůvodněno závěrem, že byly naplněny veškeré podmínky pro vydání žalobou vymezených pozemků oprávněné osobě (žalobci) podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 428/2012 Sb.“), včetně podmínek negativních, tedy že není dána ani překážka zastavěnosti pozemků ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., a ani restituční výluka ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Soud prvního stupně shledal, že na žádném z nárokovaných pozemků není situována veřejně prospěšná stavba, jež by umožňovala vyvlastnění pozemku, či stavba coby samostatná věc ve smyslu občanskoprávních předpisů. Dodal, že ani jeden z požadovaných pozemků nepředstavuje prostor bezprostředně související a nezbytně nutný k užívání přilehlých pozemků. Žalobě proto vyhověl (vyjma toliko pozemku parc. č. 127 v katastrálním území Holašovice, u něhož shledal překážku bránící jeho vydání oprávněné osobě) a v uvedeném rozsahu nahradil označené rozhodnutí pozemkového úřadu. 3. Vrchní soud v Praze k odvolání další účastnice řízení rozsudkem ze dne 4. 9. 2025, č. j. 4 Co 169/2018-427 – coby svým v pořadí již třetím rozhodnutím – rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I v části o vydání pozemku parc. č. 1697/25 v k. ú. Záboří u Českých Budějovic (výrok I), změnil v části výroku I o vydání pozemku parc. č. 1760/4 v témže katastrálním území tak, že se uvedený pozemek žalobci nevydává (výrok II), zatímco v případě pozemku parc. č. 409/3 v k. ú. Habří u Lipí a pozemku parc. č. 1755/2 v k. ú. Záboří u Českých Budějovic byl rozsudek ve výroku I změněn tak, že z uvedených pozemků se žalobci vydávají jen jeho geometrickým plánem oddělené části v podobě parcel č. 409/3, 409/8, 409/9 a 409/11 v k. ú. Habří u Lipí a pozemek parc. č. 1755/2 v k. ú. Záboří u Českých Budějovic a že jenom v tomto rozsahu ohledně uvedených pozemků se nahrazuje označené rozhodnutí pozemkového úřadu (výrok III). Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok IV), včetně nákladů vzniklých účastníkům v odvolacím a dovolacím řízení (výrok V). 4. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud dovodil existenci překážky pro vydání pozemku oprávněné osobě (žalobci) ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., jde-li o celý pozemek parc. č. 1760/4 v k. ú. Záboří u Českých Budějovic, na němž se dle zjištění soudu nachází přístupová komunikace k rybničním pozemkům ve vlastnictví třetí osoby (Rybářství Třeboň Hld. a.s.). Z pozemku parc. č. 409/3 v k. ú. Habří u Lipí vydal žalobcům toliko jeho části v podobě geometrickým plánem oddělených pozemkových parcel č. 409/3, 409/8, 409/9 a 409/11, nikoliv pozemek parc. č. 409/10, jenž slouží jako přístupová komunikace k domu č. p. 26. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu – výroku II (pozemek parc. č. 1760/4 v k. ú. Záboří u Českých Budějovic) a výroku III v rozsahu, v němž bylo negativně rozhodnuto o jeho návrhu na vydání i zbylé části pozemku parc. č. 409/3 v k. ú. Habří u Lipí (geometrickým plánem nově oddělený pozemek parc. č. 409/10) – podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v odklonu napadeného rozhodnutí od současně odkazované rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu. Podle mínění dovolatele odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení, uzavřel-li, že pro aplikaci výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. bez dalšího postačuje, že je pozemek využíván k přístupu k nemovitosti ve vlastnictví třetí osoby, bez toho, že byly by zhodnoceny individuální okolností případu a proveden test proporcionality mezi zájmem na restituci a veřejným zájmem na zajištění komunikačního spojení jednotlivce s nemovitostí. 6. V případě pozemku parc. č. 1760/4 v k. ú. Záboří u Českých Budějovic pak dovolatel dále namítá, že ten sousedí s dalšími pozemky, které jsou již v jeho vlastnictví, nebo s pozemky, které jsou sice ve vlastnictví třetí osoby, ale o jejichž naturální restituci aktivně usiluje i postupem dle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. K tomu se odvolací soud podle dovolatele dostatečně nezabýval tím, zdali cesta nacházející se na předmětném pozemek naplňuje ve vztahu k okolním pozemkům nezbytnou a nenahraditelnou komunikační potřebu. 7. K závěrům, jež se týkají pozemku parc. č. 409/10 v k. ú. Habří u Lipí (coby zbylé – geometrickým plánem oddělené a nevydané části pozemku parc. č. 409/3), pak dovolatel dále vytýká, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že tento pozemek není jedinou přístupovou cestou k budově č. p. 26 stojící na pozemku parc. č. st. 29 a tedy opět nezkoumal, je-li v případě i tohoto pozemku naplněna nezbytná a ničím nenahraditelná komunikační potřeba třetí osoby k nemovitostem, které jsou v jejím vlastnictví. 8. Závěrem dovolatel namítá, že se odvolací soud nevypořádal s jeho veškerou argumentací a učiněnými návrhy a své úvahy v tomto směru nezpřístupnil ani v odůvodnění rozhodnutí, které proto považuje dovolatel za nepřezkoumatelné a porušující jeho právo na spravedlivý proces. 9. Z vyložených důvodů dovolatel navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, v němž je napaden dovoláním. 10. Česká republika – Státní pozemkový úřad coby další účastnice řízení se k dovolání nevyjádřila. 11. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., se zabýval jeho přípustností. 12. Podle § 236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 13. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Přípustnost dovolání proti na