28 Cdo 2009/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2009/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 8. 2024 Spisová značka:28 Cdo 2009/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.2009.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Církev (náboženská společnost) Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 8 odst. 1 písm. f) předpisu č. 428/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:25. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2009/2024-386 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně: Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, se sídlem v Praze 1, Hrad III. nádvoří 48/2, identifikační číslo osoby: 14451115, zastoupena JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, za účasti: Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, identifikační číslo osoby: 42196451, o vydání nemovitých věcí a o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 154/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. února 2024, č. j. 4 Co 85/2022-369, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit Lesům České republiky, s. p., náklady dovolacího řízení ve výši 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 12. 2021, č. j. 38 C 154/2016-274, zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 23. 3. 2016, č. j. SPU 143760/2016/Ro, sp. zn. SP12403/2015-537100, tak, že žalobkyni budou vydány pozemky parc. č. 306/2 o výměře 436 m2 a parc. č. 330/1 o výměře 36.294 m2, oba v katastrálním území Břežany u Lešan, a pozemek parc. č. 1174/3 o výměře 3.675 m2 v katastrálním území Lešany nad Sázavou (výrok I.). Žalobkyni vydal nemovité věci v katastrálním území Břežany u Lešan, a to pozemky parc. č. 302 o výměře 2.194 m2, parc. č. 303 o výměře 126 m2, parc. č. 304 o výměře 6.777 m2 a pozemek parc. č. 330/1 o výměře 23.621 m2, vymezený geometrickým plánem číslo 476-2021504/2021, a vyhotovený společností H.C.M. s. r. o., který je nedílnou součástí rozsudku (výrok II.). Dále žalobkyni v katastrálním území Lešany nad Sázavou vydal pozemky parc. č. 1171 o výměře 126 m2, parc. č. 1203/1 o výměře 1.695 m2, parc. č. 1203/2 o výměře 255 m2 a pozemek parc. č. 1174/3 o výměře 1.571 m2, vymezený geometrickým plánem číslo 562-2021505/2021, a vyhotovený společností H.C.M. s. r. o., který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok III.). Tím v rozsahu výroků II. a III. nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 23. 3. 2016, č. j. SPU 143760/2016/Ro, sp. zn. SP12403/2015-537100 (výrok IV.). Dalšímu účastníku řízení uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 24.414,07 Kč (výrok V.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále „zákon č. 428/2012 Sb.“), a že jí žalobou nárokované pozemky byly odňaty v důsledku skutečností uvedených v ustanovení § 5 odkazovaného předpisu. Mezi účastníky řízení bylo sporné, zda vydání žalobou vymezených pozemků žalobkyni jakožto oprávněné osobě brání ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zmíněný výlukový důvod se v případě nárokovaných pozemků (vyjma pozemků specifikovaných ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně) neuplatní, jelikož po aktualizaci Zásad územního rozvoje Středočeského kraje účinné od 4. 9. 2018 nejsou dané pozemky zasaženy plánovanou výstavbou veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury – stavbou dálnice D3, byť ke dni doručení výzvy k vydání sporných pozemků povinné osobě byly zákonné podmínky výlukového důvodu uvedeného v ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. naplněny. 3. Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání dalšího účastníka řízení proti výrokům II., III., IV. a V. rozsudkem ze dne 8. 2. 2024, č. j. 4 Co 85/2022-369, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. změnil tak, že zamítl žalobu o vydání pozemků v katastrálním území Břežany u Lešan, a to pozemků parc. č. 302, parc. č. 303, parc. č. 304 a pozemku parc. č. 330/1, vymezeného geometrickým plánem číslo 476-2021504/2021, vyhotoveným společností H.C.M. s. r. o., a dále pozemků v katastrálním území Lešany nad Sázavou parc. č. 1171, parc. č. 1203/1, parc. č. 1203/2 a pozemku parc. č. 1174/3, vymezeného geometrickým plánem číslo 562-2021505/2021, a vyhotoveným společností H.C.M. s. r. o. – dále „předmětné pozemky“ (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit dalšímu účastníku řízení náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 27.885,- Kč a náklady odvolacího a dovolacího řízení ve výši 7.314,- Kč (výroky II. a III.). 4. Odvolací soud ve věci rozhodoval v pořadí druhým rozsudkem po kasaci svého předchozího rozhodnutí rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1190/2023. Poté, co doplnil dokazování, dovodil na rozdíl od soudu prvního stupně existenci překážky pro vydání předmětných pozemků žalobkyni dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Konstatoval, že k okamžiku podání výzvy k vydání nemovitostí (tj. ke dni 6. 9. 2013) byly předmětné pozemky určeny v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje, účinných od 22. 2. 2012, pro vybudování veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury (dálnice D3). Uvedl, že koridorem pro vybudování veřejně prospěšné stavby dálnice D3 jsou předmětné pozemky zasaženy i dle územního plánu obce Lešany účinného od 14. 5. 2015, k jehož aktualizaci k tomuto datu došlo proto, aby odpovídal Zásadám územního rozvoje Středočeského kraje, účinným od 22. 2. 2012, jakož i dle územního plánu obce Lešany účinného od 3. 7. 2023. Podotkl přitom, že plánovaný koridor veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury – dálnice D3 – nebyl dotčen ani 2. aktualizací zásad územního rozvoje kraje ze dne 4. 9. 2018. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež považuje za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Má za to, že se odvolací soud neřídil závazným právním názorem vysloveným v předchozím kasačním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1190/2023. Namítá též extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a jejich hodnocením ze strany odvolacího soudu. Poukazuje rovněž na nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku a na porušení svého práva na spravedlivý proces. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrzuje, popřípadě aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Další účastník řízení ve vyjádření k dovolání přisvědčil správnosti rozsudku odvolacího soudu. Domnívá se, že uplatněná dovolací argumentace představuje pouhou polemiku se skutkovými závěry odvolacího soudu, jež přípustnost dovolání nezakládá. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, popřípadě zamítl. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 8. 2. 2024 v řízení, jež bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 26. 5. 2016 (srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanov