28 Cdo 2035/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2035/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 5. 2003 Spisová značka:28 Cdo 2035/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.2035.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 243d odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2035/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání 1. MUDr. M. Ch. a 2. MUDr. V. R., zastoupených advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 30.5.2002, sp.zn. 13 Co 47/2002, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. 14 C 115/99 (žalobkyň MUDr. M. Ch. a MUDr. V. R., zastoupených advokátkou, proti žalovanému Městu P., zastoupenému advokátem, o vydání věcí), takto: I. Zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Plzni z 30.5.2002, sp.zn. 13 Co 47/2002. II. Věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město z 24.10.2001, čj. 14 C 115/99-255. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhaly žalobou, podanou u soudu 28.6.1995, aby žalovanému městu bylo uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání domu čp. 289 s pozemkem parc. č. 167 v P., a to vůči MUDr. M. Ch. dvěma ideálními desetinami a vůči žalobkyni MUDr. V. R. šesti ideálními desetinami. Žalobkyně uváděly, že jsou dědičkami původních spoluvlastníků uvedených nemovitostí, a byly toho názoru, že v žalobě uváděné spoluvlastnické díly přešly na stát bez právního důvodu, když původně uplatněné nároky podle zákona č. 128/1946 Sb. nebyly řádně uspokojeny a nedošlo k vydání uváděných spoluvlastnických dílů a nebyla za ně poskytnuta ani finanční náhrada. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město z 22.7.1996, čj. 15 C 300/95-46, byla zamítnuta žaloba žalobkyň, aby žalovanému městu bylo uloženo s nimi dohodu o vydání domu čp. 289 s pozemkem parc. č. 167 v P., a to vůči žalobkyni MUDr. M. Ch. dvěma ideálními desetinami a vůči žalobkyni MUDr. V. R. třemi ideálními desetinami. Řízení ohledně vydání tří ideálních desetin uváděných nemovitostí žalovaným městem vůči žalobkyni MUDr. V. R. bylo zastaveno v důsledku částečného zpětvzetí žalobního návrhu. Žalobkyním bylo uloženo zaplatit žalovanému městu na náhradu nákladů řízení po 935,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobkyň proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 5.11.1996, sp.zn. 13 Co 589/96. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen v odvoláním napadených výrocích (tj. ve všech jeho výrocích s výjimkou výroku o zastavení řízení ohledně 3/10 nemovitostí uvedených v žalobě žalobkyň). Žalobkyním bylo uloženo zaplatit žalovanému městu na náklady řízení po 950,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo vysloveno, že je přípustné dovolání proti tomuto rozsudku. K dovolání žalobkyň Nejvyšší soud rozsudkem z 19.1.1999, 2 Cdon 727/97, zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni z 5.11.1996, sp.zn. 13 Co 589/96, i rozsudek Okresního soudu Plzeň-město z 22.7.1996 (s výjimkou výroku ad II. tohoto rozsudku); věc byla vrácena Okresnímu soudu Plzeň-město k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku dovolacího soudu bylo vysloveno, že dovolací soud nemohl přisvědčit názoru, že si odvolací soud ve svém rozsudku správně vyložil jím aplikované ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. (ve znění zákona č. 116/1994 Sb.). To se zejména týkalo výkladu pojmu „uspokojení nároku“ v období po 25.2.1948, které je třeba chápat jako faktické uspokojení, a to způsoby, které zákon č. 128/1946 Sb. znal a upravoval, tj. restituci vlastnických práv k věcem a k jiným majetkovým hodnotám anebo poskytnutím odpovídající náhrady. Dále se to týkalo potřeby správného posouzení toho, zda tu v daném případě byly nějaké oprávněné důvody k tomu, aby se osobám, jimž svědčil nárok podle zákona č. 128/1946 Sb. nemohlo dostat odpovídající náhrady (nestačí tu ničím nekonkretizovaný „veřejný zájem“, „příčení se zásadám občanského soužití“, anebo získání majetkové hodnoty „na úkor společnosti“, pro něž by nedošlo k uspokojení nároku po 25.2.1948). V dalším průběhu řízení soud prvního stupně po doplnění dokazování vynesl rozsudek z 20.6.2000, čj. 14 C 115/99-185 Okresního soudu Plzeň-město, jímž bylo uloženo žalovanému městu uzavřít se žalobkyněmi dohodu o vydání domu čp. 289 se stavební parcelou č. 167 v katastrálním území P., zapsaných na listu vlastnictví č. 1, a to se žalobkyní MUDr. M. Ch. v podílu 2/10 a se žalobkyní MUDr. V. R. v podílu 3/10 do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí soudu. Žalovanému městu bylo uloženo zaplatit žalobkyním náklady řízení částkou 10.304,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí; žalovanému městu bylo také uloženo zaplatit Okresnímu soudu Plzeň-město 4.120,40 Kč na náhradu státem zálohovaných nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí soudu. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobkyně včas vyzvaly povinnou osobu k vydání nemovitostí v odpovídajících spoluvlastnických podílech , že tyto nemovitosti přešly na stát ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 87/1991 Sb. a že v den přechodu nemovitostí na stát měly žalobkyně, jako oprávněné osoby, na tyto věci (jejich části) nárok podle dekretu č. 5/1945 Sb. nebo podle zákona č. 128/1946 Sb. a že k přechodu či převodu vlastnického práva k nim, prohlášenému za neplatný, došlo z důvodu rasové persekuce v době nesvobody. Soud prvního stupně vycházel rovněž z toho, že nárok žalobkyň nebyl po 25.2.1948 uspokojen. Dále se soud prvního stupně zabýval tím, zda nemovitost (jejich část) lze žalobkyním vydat, pokud totiž nedošlo na nich v daném případě ke změnám stavebnětechnického charakteru; dospěl k závěru, že k takovým změnám tu došlo až poté, co žalobkyně výzvou uplatnily svůj nárok na vydání věcí (nikoli tedy ke dni podání výzvy). V daném případě totiž do roku 1994 nedošlo na sporné stavební nemovitosti u žádného z prvků dlouhodobé životnosti k obměně představující nadpoloviční objemový podíl u všech konstrukčních prvků dlouhodobé životnosti; znamená to tedy, že tuto nemovitost lze, podle názoru soudu prvního stupně, vydat v podílech odpovídajících nárokům žalobkyň; ani souvislost sporné stavební nemovitosti se sousední radnicí, daná propojením těchto budov vchody a určitým technickým zařízením, tomuto vydání nebrání. Uvedená funkční souvislost nemá totiž vliv na to, že dům čp. 289 v P. je samostatnou stavbou. Soud prvního stupně proto žalobě žalobkyň vyhověl. Výroky o nákladech řízení byly odůvodněny ustanoveními § 137, § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. K odvolání žalovaného Města P. Krajský soud v Plzni usnesením ze 14.12.2000, sp.zn. 13 Co 924/2000, zrušil rozsudek soudu prvního stupně z 20.6.2000, čj. 14 C 115/99-185 Okresního soudu Plzeň-město, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že nevěnoval odpovídající pozornost tomu, aby žalobkyně prokázaly, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 a § 3 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. (ve znění zákona č. 116/1994 Sb.). Dále odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že se zatím nezabýval posouzením otázky, zda náhrady, které již byly žalobkyním poskytnuty, jsou odpovídajícím ekvivalentem za jejich spoluvlastnické podíly s tím, že tyto náhrady by měly být poskytnuty ve výši obecné ceny, přičemž je tu, podle názoru odvolacího soudu, rozhodující hodnota věci v době, kdy se restituce provádí. Odvolací soud měl posléze za to, že je třeba se v dalším řízení zabývat tím, zda žalobkyním již poskytnutá náhrada byla v souladu s tehdy obecně platnými předpisy, a případně, zda tu došlo vůči žalobkyním k politické persekuci, pro niž by nebyl nárok žalobkyň plně uspokojen v době po 25.2.1948. Okresní soud Plzeň-město po doplnění řízení zejména posudkem znalce o ceně domu čp. 289 s příslušenstvím v katastrálním území Plzeň-město, a to ke dni 16.3.1954, rozhodl rozsudkem z 24.10.2001, čj. 14 C 115/99-255, jímž bylo uloženo žalovanému městu uzavřít se žalobkyněmi dohodu o vydání domu čp. 289 se stavební parcelou č. 167 v katastrálním území P., a to s první žalobkyní MUDr. Ch. v podílu 2/10 a s druhou žalobkyní MUDr. R. v podílu 3/10 do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí. Žalovanému městu bylo uloženo zaplatit žalobkyním na náhradu nákladů řízení 12.408,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. V téže lhůtě bylo uloženo žalovanému zaplatit Okresnímu soudu Plzeň-město na náhradu státem zálohovaných nákladů řízení 8.0