28 Cdo 2183/2021 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2183/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 9. 2021 Spisová značka:28 Cdo 2183/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.2183.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 2991 o. z. § 2999 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 12. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2183/2021-300 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby: 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalovanému Družstvu věřitelů, identifikační číslo osoby 251 82 277, se sídlem v Horních Stropnicích, Humenice 31, zastoupenému Mgr. Antonínem Menzelem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Tří lvů 252/13, o zaplacení částky 748 691 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 245/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2021, č. j. 22 Co 1459/2020-265, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2021, č. j. 22 Co 1459/2020-265, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. 9. 2020, č. j. 25 C 245/2019-222, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 505 176 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž bylo požadováno zaplacení částky 243 515 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III, IV a V). Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. 3. 2021, č. j. 22 Co 1459/2020-265, k odvolání žalobkyně i žalovaného rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku pod bodem I, jíž bylo žalobě vyhověno co do částky 505 176 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil (ve výroku II) tak, že se žalovanému ukládá zaplatit žalobkyni částku 243 515 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, rozhodl znovu o nákladech řízení u soudu prvního stupně, včetně nákladů vzniklých státu, a o poplatkové povinnosti žalovaného (vše výrokem II rozsudku odvolacího soudu); k tomu bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a samostatně také o určení (pariční) lhůty ke splnění žalovanému rozsudkem uložené povinnosti (výrok IV). Soudy takto rozhodly o žalobkyní uplatněném nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), jež žalovanému vzniklo tím, že neoprávněně užíval v době od 27. 4. 2017 do 14. 11. 2018 blíže specifikované pozemky v katastrálním území Bohdalovice u Větřní (dále jen jako „předmětné pozemky“), jež byly ve vlastnictví žalobkyně; vlastnictví k nim nabyla na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 4 To 73/2016, jímž byl dosavadnímu vlastníku (P. B.) uložen mimo jiné i trest propadnutí majetku, přičemž až do 14. 11. 2018 byl příslušný k hospodaření s tímto majetkem Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Pachtovní smlouvu, jíž uzavřel žalovaný (pachtýř) s P. B. (propachtovatelem) dne 30. 8. 2016 (a jež byla součástí dohody o narovnání a byla uzavřena namísto dříve sjednané pachtovní smlouvy z 12. 8. 2016, ve znění dodatku č. 1 ze dne 22. 8. 2016), posoudily oba soudy jako neplatné právní jednání, neboť s předmětnými pozemky – jež byly předmětem zajištění nároku poškozeného dle § 47 trestního řádu – bylo nakládáno bez předchozího souhlasu soudu ve smyslu § 48 odst. 3 trestního řádu (usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v trestní věci sp. zn. 20 T 13/2010, jímž bylo P. B. ve smyslu § 48 odst. 3 a 79 odst. 5 trestního řádu povoleno uzavření pachtovní smlouvy, nabylo právní moci až dne 13. 9. 2016). Dne 9. 5. 2017 pak žalovaný ohledně (neplatně) propachtovaných pozemků uzavřel podpachtovní smlouvu se společností Farma Přídolí spol. s r. o. Zatímco soud prvního stupně při určení peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení získané užíváním pozemků vycházel z výše obvyklého pachtovného určeného posudkem znalce (na částku 3 000 Kč/ha za rok), odvolací soud dospěl k závěru, že při stanovení výše bezdůvodného obohacení za uvedené období od 9. 5. 2017 do 14. 11. 2018 (kdy nemovitosti byly ve vlastnictví žalobkyně, aniž by žalovanému k jejich užívání svědčil právní důvod) je nutno vycházet výlučně z částky, jíž žalovaný reálně obdržel (jako podpachtovné) od společnosti Farma Přídolí spol. s r. o. Nejde zde totiž o situaci předpokládanou ustanovením § 2999 odst. 1 o. z., kdy by vydání předmětu bezdůvodného obohacení nebylo možné, bylo-li prokázáno, že žalovaný inkasoval částku 738 000 Kč, nikoli obnos odpovídající výši obvyklého pachtovného. Proto odvolací soud změnou části napadeného rozsudku vyhověl žalobě i co do zbylé částky 243 515 Kč s příslušenstvím. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný (dále jen „dovolatel“). Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky hmotného práva „ohledně vzniku a určení výše bezdůvodného obohacení“ (za užívání cizí věci bez právního důvodu); jako dovolací důvod dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že výši náhrady za bezdůvodného obohacení (spočívá-li v užívání věci) nelze odvozovat od částky, jíž obdržel na základě podpachtovní smlouvy od společnosti Farma Přídolí spol. s r. o., nýbrž od hladiny obvyklého pachtovného předmětných pozemků. Krom toho odvolacímu soudu vytýká, že při zjišťování skutkového stavu rezignoval na prokazování (rozsahu) užívání předmětných pozemků žalovaným, v tomto směru vycházel pouze z obsahu neplatných smluv a přitom pominul výpověď slyšených svědků (svědectví M.); přitom dovolatel rozporuje závěr, že jím byly užívány všechny předmětné pozemky. Dle dovolatele soudy bez dalšího dokazování také pominuly (dle dovolatele platnou) pachtovní smlouvu ze dne 12. 8. 2016, jejíž účinky byly odloženy do právní moci usnesení soudu o povolení k propachtování předmětných pozemků, ačkoliv na tuto smlouvu dovolatel odkazoval již v řízení před soudem prvního stupně ve svém podání ze dne 10. 12. 2019, pročež nešlo v odvolacím řízení o nepřípustnou novotu. Dovolatel navrhl zrušení jak rozsudku odvolacího soudu, tak i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Spolu s dovoláním podal i návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání odkázala na skutkové i právní závěry odvolacího soudu, považujíc dovolatelem uplatněné námitky za polemiku se soudy učiněnými skutkovými zjištěními, jež v dovolacím řízení postrádá závažnost. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné. V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); v textu i jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení, závisí na vyřešení otázky hmotného práva (určení peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním cizí věci bez právního důvodu), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou). Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z povinnosti úřední (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají. [Nedůvodná je v tomto směru i výtka dovolatele stran neprovedení navrženého důkazu pachtovní smlouvou z 12. 8. 2016 (již dovolatel považuje za platnou, odmítaje závěr, že jde o nepřípustnou novotu), jestliže daná smlouva – dle obsahu spisu – je s určitostí zmíněna až v od